Pátek 13. - 130 vs 8.

Pamatujete si na jeden záběr kdy seděl George Walker Bush, bývalý 43. prezident Spojených států, ve školce ve chvíli kdy mu oznámili letecké útoky na World Trade Center (WTC) v New Yorku?

Bylo 11. září 2001 kdy Boeing 767-200 společnosti American Airlines - let číslo 11 zasáhl Severní věž a Boeing 767-200 společnosti United Airlines - let číslo 175 zasáhl Jižní věž. Seděl a přemýšlel zatímco mu děti odříkávaly říkanku. Byl bezradný, jeho bývalý obchodní přátelé ho nejen zradili, ale navíc zasáhly západní civilizaci v jeho nejcitlivějším místě.
Zničili totiž jeden ze symbolů takzvané konzumní společnosti. Arabská společnost není o nic méně konzumní, má-li ke konzumu přístup. Mnoho bohatých arabů si dopřává luxus daleko většími doušky a okázaleji než kterákoliv západní rocková hvězda.
Takže protest proti adoraci konzumu to tedy není. Tak v čem to tedy je, že někdo v sebevražedném útoku způsobí smrt stovkám nevinných lidí? Ve WTC pracovalo i mnoho věřících muslimů. 
Tak proč to opět zmiňuji. Na šesti či sedmi místech v srdci Francie v Paříži pátek třináctého - mimochodem, tento den je tak nazýván protože 13. října 1307 začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů - osm teroristů rozpoutalo hotové peklo. Vraždili u fotbalového stadionu, v restauracích, v klubu.
U stadionu Stade de France během fotbalového zápasu, v němž Francie hostila Německo a kde byl také přítomen francouzský prezident François Hollande byli zabiti při pumových útocích čtyři lidé. Největší peklo ale teroristé způsobili v klubu Bataclan, kde právě hrála americká rocková skupina Eagles of Death Metal. Což je takový zábavný rock, žádný metal.
Vraždili rukojmí svými kalašnikovi jako smyslu zbavení. Zde nalezlo smrt osmdesát převážně mladých lidí. Byli nelítostně vražděni také mladými lidmi. Útok byl veden i v japonské restauraci. Důvodem není tedy, že v Japonsku je islám domněle zakázán. Naopak, v Japonsku je islám přítomný více než sto let a za tu dobu tam byly postaveny desítky mešit. Počet obětí určitě není konečný a pátek třináctého bude i nadále právem považován za ďábelský a nešťastný den.
A teď se vrátím k tomu začátku. Opět mi tak podobně bezradně jako tehdejší prezident USA George Bush, připadá celá světová vládnoucí garnitura. Sedí a nemohou tomu uvěřit. Zpravodajské služby nemohli určitě znát všechny podrobnosti, ale určitě jednotlivé vlády varovaly, že může k něčemu podobnému dojít. Čeho teroristé dosáhli? Evropané se bojí. Zákonitě.
Když někdo takovýmto brutálním způsobem vraždí jejich děti, strach je na místě. Prostí lidé ale, byť si volí svoji vládní garnituru a té tedy dávají mandát, aby vedla války mimo jejich území, způsobují jedno. Napadení se mstí v zemi odkud jsou vysílány bojové jednotky či smrtonosné drony. A umírají neviní lidé.
Tedy lidé co se jdou podívat na fotbal, na rockový koncert či si jenom sednout do restaurace a nemají nic společného s plánováním válečných operací. Nevěřím, že rozpoutané peklo se dá v této chvíli jednoduše zastavit.
Msta bude následována mstou a živná půda pro radikální extrémistické strany je dobře pohnojena. Nedivil bych se velmi brzkému radikálnímu nástupu těchto sil. A opět budou umírat nevinní lidé na obou stranách. Zdá se tedy, že obyčejní lidé, kteří chtějí jen pracovat, mít rodiny a jenom žít jsou vláčeni jako v první světové válce do mlýnku dějin.
Bylo by dobré se zastavit a pokusit se vyvolat jiný postup při řešení teď už nové celosvětové krize. Tedy lidé musí začít přestat být na druhé zlí. A musí to začít ta bohatší strana. Hledat příčiny proč se mladí lidé nechají naverbovat k takovýmto činům. Nevěřím, že by nechtěli místo toho studovat, pracovat a zakládat rodiny.
Napsal mi kamarád z Paříže, jestli chci vidět válku ať ho navštívím přes víkend. Je to režisér a jeho specializací je natáčení dokumentů o válečných konfliktech. Tedy hlavně v období druhé světové války. Natočil dokument o vylodění spojeneckých sil v Normandii a v průběhu natáčení mu pamětníci z obou stran popisovali průběh celé akce. Byli to staří pánové a vzpomínali jak proti sobě bojovali.
Z jejich autentických výpovědí vyplynulo, že by to dnešního pohledu už asi neabsolvovali. Pochopili, že byli jen loutkami na něčích provázcích. V době války byli také mladí a určitě také jenom chtěli studovat, pracovat a zakládat rodiny.