Odchází nám jedna etapa nebo chcete-li epocha ve společnosti, protože se nešťastně spojilo ve světě několik faktorů, které celou lidskou společnost možná nadobro změní.
Určitě by bylo ale dobré se ze všech událostí, které se kolem nás valí poučit nebo se o to alespoň pokusit. Napřed to vezmu globálně a postupně, dojdu i k naší české společnosti. Ve světě se nekoukají na globální události, jako je migrace obyvatelstva, s takovým strachem jako u nás, přestože se jich paradoxně více týká. Česká republika je zatím v závětří všech událostí.
O to, že nakonec svět tu globální krizi ustojí, nějak nemám obavy. Nakonec se podaří ty uprchlíky přesunout do jejich cílové destinace, a pak ještě bude chvíli trvat jejich začlenění do stávající většinové společnosti. Nebude to lehké, protože jestli to správně chápu, tito lidé potřebují pomoci ve své nelehké životní situaci způsobené válkou v jejich vlastní zemi.
Pokud jim to Evropa, která si ještě včera procházela sama pekelným „masomlýnkem“, nabídla a umožní jim zachránit někdy jejich holý život, bude za to pravděpodobně něco požadovat. Třeba respektování zákonů daných zemí a to bezpodmínečně. Je to tak. Nemohou si myslet, že v Evropě budou zavádět přežitky jako je právo šaría a podobné lidskému chápaní vzdálené kraviny.
Z Francie známe spíše negativní příklady integrace, lépe si s tím dovede poradit Anglie, Švédsko a kupodivu Německo. Samozřejmě až na excesy, ty provázejí vždy každou takovou situaci. Jistě pro každou zemi to je nejen ekonomický, ale i psychický nápor, jak si s takovým množstvím nových spoluobčanů poradit, ale většina imigrantů musí pochopit, že pokud nechtějí být v dané zemi lidmi druhé, popřípadě třetí kategorie, musí přijmout zvyky dané země, opustit svůj léta vtloukaný náboženský fundamentalismus a pochopit, že ne každý, kdo má jinou víru, je nepřítel.
Jsou to jen lidé, chtějí se mít lépe, mít rodiny, žít v klidu. Ne všichni jsou radikálové. Ale jejich radikalismus se bude rodit z jejich chudoby a frustrace. Chudoba sice byla vždy motorem dějin, ale myslím, že má celá planeta bohatství dost a že i ti nejvíc bohatí uznají, že je potřeba něco pustit ze svých statků, pakliže nechtějí o všechno přijít v nějaké globální revoluci.
Podle mě v české společnosti chybí výrazná osobnost, která by se pokusila utlumit vášně a dát naší společnosti nějakou vizi a tím nemyslím ekonomickou, protože ta se stejně nepodaří, pokud se napřed nezmění občanské klima. Sedmnáctého listopadu se bude konat akce, která má dát budoucímu prezidentovi kartu.
Ale ač pátrám v české společnosti, jak chci, nenarazil jsem zatím na žádnou osobnost, která by beze zbytku splňovala všechny vlastnosti. Buď jsou ty osoby už na prezidentský úřad příliš staří, nebo se v průběhu svého života hloupě někde zapletli. Se státem ve státě, který tady buduje jeden místní oligarcha, si asi poradíme v příštích, doufám, demokratických volbách, protože podle mě tomu stávajícímu (a teď se nechci chlubit, že jsem to předpovídal) brzo dojde dech.
Ekonomický zázrak se pod jeho vládou nekoná, naopak jestli se nějaký koná, tak je to pouhým střídáním zákonitých cyklů v ekonomice. Osobně sázím na mladou generaci, o které si ti starší, jako tenkrát o nás, mysleli, že politika je záležitost dospělých a že my děti se do toho nemáme co motat. Dějiny ukázali několikrát, že je tomu jinak.
My jsme se jako Husákovy děti také neměli vlastně špatně, i když jsme věděli, že je někde lépe, ale někde i hůře. To, co bylo popudem ke změně, byla právě neochota vládnoucí garnitury ke změně poměrů. Vím, že je vlastně nepohodlné vylézt ze svých teplých pelíšků a jasně a zřetelně projevit svůj občanský postoj, ale kdy jindy než teď.
Vím, není v podstatě koho volit, politické strany zleva doprava nenabízejí nic než svůj program, jak se dostat k moci a „nadlabat“ se z připravených korýtek. Takže nezbude nic jiného, než vyvíjet na vládnoucí exekutivu a na zákonodárné orgány daleko větší tlak, než byl doposud.
Českou společnost čeká v tomto ohledu dlouhá cesta, ale věřím, že většina lidí v tomto státě je rozumná a pochopí, že současným směrem nelze nadále společnost vést. Každopádně budeme do čela státu potřebovat někoho docela jiného než dosavadního churavějícího prezidenta už proto, že budoucnost této země bude procházet těžkým obdobím.
