Kdysi měla Česká republika či ještě dlouho předtím Československá republika velmi dobrý zvuk ve strojírenském a potažmo chemickém a ropném průmyslu.
Už za první republiky dodávali průmyslové celky naše české podniky po celém světě. Dokonce ani přechod na nový režim po roce 1948 nepřerušil tuto kontinuitu.
Ostatně jsme dlouho neměli díky panu Škodovi, Kolbenovi, ale také Baťovi v mnoha strojírenských oborech konkurenci. Po roce 1948 i ti mocichtivý komunisté, vědomi si toho, že jim tento business bude přinášet cenné valuty, se mnohdy hlavně v zemích Jižní Ameriky moc nechlubili změnou režimu.
Také pochopili, že i drastickou personální politikou, tedy výměnou dosavadních lidí, kteří měli v dané zemi již vybudované kontakty, by tomuto obchodu nepomohli. I to se částečně týkalo zahraničních konzulátů, protože doba, aby se člověk stal platným kariérním diplomatem netrvá týden.
Je paradoxem, že až s příchodem demokracie, jsme se hlavně v problematických režimech typu Libye, těchto pozic vzdaly. To mělo jistě politický rozměr hodný uznání, ale ne tak ekonomický, zvláště s ohledem na to, že ostatní demokratické státy, od Francie přes Anglii až po Spojené státy s těmito zeměmi čile dál obchodovaly. Byli jsme takzvaně papežštější nežli papež.
To že jsme mnohdy navěky ztratily v těchto zemích obchod a také možnost tam dodávat průmyslové celky je jedna věc, ale my jsme tam ztratily také důležité diplomatické kontakty. Jistě, určitě je obsazen konzulát v hlavním městě příslušného státu, ale pokud se nejedná o zemi, která má svůj přísun peněz navázán na cestovní ruch a tudíž je velmi pravděpodobné, že se tam nějací čeští občané budou o své dovolené pohybovat, je činnost takového konzulátu často formální záležitost.
To vysvětlím, jak jsem již naznačil, aby se člověk stal co platným kariérním diplomatem a tím se neoznačuje jen velvyslanec, ale i další pozice jako jsou velvyslanecký rada, velvyslanecký tajemník, konzul, atašé, musí mít pro toto povolání nějaké předpoklady. A není určitě jen ten, kdo má vystudovanou vysokou školu, ale má především genetické předpoklady.
Ideální je, když je takový člověk polyglot, tedy člověk, který je si schopen v poměrně krátké době osvojit cizí jazyk a na to je výhoda mít hudební sluch. Co tím naznačuji. Takový člověk by měl pocházet z určitého prostředí. A to se na současném "zamini", neboli na Ministerstvu zahraničních věcí neděje. Každá vláda si na posty do příslušných zemí dodá své kamarády, kteří jsou na hony vzdáleny tomuto typu člověka. Jak je takový kamarád v dané zemi platný, je snad každému jasné.
Takže když nastane problém, jako například v současné době, kdy je zatím domněle unesen český občan, tak se obávám, že bude na tuto situaci současná diplomatická reprezentace krátká. Protože Česká republika nedisponuje a z různých důvodů nikdy disponovat nebude účinnou zásahovou jednotkou, která by celou věc jistě rychle a efektivně vojensky vyřešila.
Tím myslím vojenskou akci s pozemní, leteckou, námořní a logistickou podporou. Taková akce neznamená, že na domnělé místo, kde je unesený držen, pošlete dva vrtulníky a ty zajatce osvobodí.
Tak to dělají možná ruské ozbrojené síly, které tam ale pošlou vrtulníků pět, ale předem počítají s tím, že tam tři z těchto s veškerou posádkou prostě zůstanou.
Takže nám zbývají diplomatická jednání. A při tom se hodně hraje o čas, který se paradoxně v těchto zemích vleče úplně jinak. Ale aby se teprve hledal příslušný diplomat, který se v místním prostředí perfektně vyzná, nemá problém rozumět i místním dialektům a poté co se konečně najde, patrně z řad předtím propuštěných, cestoval na příslušné místo dva dny, mi připadá promiňte, jako čistý amatérismus.
Vyjadřování vládního establishmentu, že s únosci se nevyjednává, je směšné slyšet, obzvláště z úst člověka, který se kdysi v podobné lokalitě pohyboval a ví, že podobná prohlášení jsou pro unesené přímo vražedná.
Unesený nemá pro únosce prakticky žádnou cenu, pokud se nejedná o vysokého diplomata západních států, popřípadě někoho z jeho rodiny. Dotyčný Čech tam měl na starosti gastro, jak již opět hloupě někde prosáklo, a pakliže česká diplomacie, jednak nebude koordinovat svůj postup se silnějšími mocnostmi, než je Česká republika, když navíc nemáme v dané zemi ani ekonomické páky, které by zatlačili na místní vládní garnituru, nebude našeho občana lehké dostat zpět do vlasti. Do té doby bych doporučil všem našim politikům, radši lidově "držet zobák", protože těmi svými přihlouplými prohlášeními situaci uneseného Čecha mohou jen zhoršit.
Což je jako kdybych házel perly sviním, protože po tom co opět v České televizi prohlašoval Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, mě připadá, že mu vůbec nejde o záchranu dotyčného uneseného Čecha, ale o nějaké pofidérní politické body. Protože pakliže někomu opravdu chci vyjednat život, protože o ten tu v této chvíli opravdu jde, tak nebudu předem říkat, co si myslím o svém protivníkovi. Protože to není diplomatické, což by měl šéf diplomatů vědět.
