Definitivní odpověď: Proč občas přispívám do blogu.

Rozhodl jsem se nevstupovat do diskuzí pod svými články. Nemá to cenu, občas nějakému diskutujícímu nepřímo odpovím, ale obecně nemá cenu se s blbcem hádat.

Asi bych mohl diskuzi jednoduše zakázat, ale takto aspoň vidím i pozitivní reakce na to co píši, a Ti co tam vylévají své zlosti a frustrace se paradoxně sami odhalí. Mně to neuškodí, čtenost mám na to, jak málo přispívám velmi slušnou.

Nejsem žádný grafoman, nemám na to ani čas pořád psát, a téma, ke kterému se vyjádřím, už musí mít celospolečenskou váhu, aby i odezva byla adekvátní.

K mému egu a obecně k mé inteligenci. Ego nemám malé, nepotřebuji si ho honit. Ti kdo mě znají si naopak myslí, že ho mám příliš velké, ti kdo mě opravdu znají, ví jak to opravdu je. Jenom narcis a ignorant, nepochybuje o své práci. Na svoji inteligenci si nestěžuji, někde existuje i nějaký papír, který jí potvrzuje. 

Takže tedy proč? Zažil jsem dobu, kdy se za vyslovení vlastního názoru trestalo. Trestal tedy režim, ale za režimem stáli konkrétní lidé. Měli sice po ruce jakýsi zákon, který se nazýval "Nesocialistický způsob života", ale kdo mohl tenkrát zhodnotit co je a co není socialistický způsob života.

Vyjádřil jsem před revolucí otevřeně a opakovaně svůj názor na režim, a tehdy ti lidé, kteří sloužili tomu režimu, mi dali jasně najevo, že to nemůžu dělat. Ale jiní lidé, tedy konkrétně jedna žena, mimochodem navenek velká komunistka, mi hodila záchranný kruh, takže jsem mohl dostudovat prestižní výtvarnou školu. Popsal jsem tuto událost již dříve na tomto blogu, nebudu se opakovat.

Proč se vyjadřuji dnes? Škodí mi současná politická a potažmo ekonomická situace. Politika a ekonomika spolu úzce souvisí. Škodí to nejen mě, ale mým přátelům, mým studentům, kteří po vystudování prestižních výtvarných škol nezavadí o slušnou práci.

Já po škole, měl trochu štěstí a opět díky té komunistce jsem se dostal ke slušné práci. Počkal jsem si pět let do revoluce a vynahradil jsem si to plnými doušky. Nemohu si vůbec stěžovat na svoji kariéru. Byla podle mě velmi úspěšná.

Ale za dvacet let, sice není tato země spálená, ale je mírně řečeno vyplundrovaná, tedy její národní bohatství se v neúměrné míře přesunulo do soukromých kapes těch lidí, co měli něco společného s politikou. Tedy prostě kradli jako Ivo Rittig, jenže toho vlastní lidé zašili. Protože kradl moc a okatě. A přitom byl vydáván jako vzor. Mladého vedoucího prodejny.

Stát, potažmo konkrétní lidé prodal, vše co mělo v této zemi cenu. Pivovary, automobilky, jenom aby si mohli vozit své zadky v těch audinách. Tu já měl taky, to jim nezávidím, ale já jsem si na ní vydělal. Oni ne.

Je má definitivní odpověď pro budoucí diskutéry zcela jasná? Víc pro ně nemohu udělat.