Chci být prezident.

„Tak nám prezidentská kampaň už začala." řekla by posluhovačka paní Müllerová Josefu Švejkovi. Je jasné, že to neřekla, ale tahle věta z románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Jaroslava Haška, mě hned napadla.

Následovat by měla trochu nelogicky navazující otázka. „Kerýho prezidenta, paní Müllerová?" Takže kterého prezidenta a jak nejlépe potencionálního prezidentského kandidáta představit? No přece v nějakém oblíbeném televizním pořadu. A to už také na obrazovkách proběhlo. Michael Kocáb v pořadu Všechnopárty (Česká televize) Karla Šípa a Šimon Pánek v pořadu Na plovárně (Česká televize) Marka Ebena. Nevím, zda je to osobní iniciativa dvou zmíněných moderátorů, či je uvedení možného budoucího kandidáta honorované. Jenom očekávám, koho uvede jako dalšího kandidáta Jan Kraus v pořadu Show Jana Krause (Prima TV).
Neuvádím záměrně zda jedná o vlastní pořad zmíněných moderátorů či jsou jenom pouze moderátoři zmíněných pořadů, protože to není důležité, ale je to jedna z nenásilných cest, jak uvést budoucího zájemce o prezidentský post. V pořadu Snídaně s Novou (TV Nova), či v pořadu Sama doma (Česká televize) by to asi nebylo to pravé ořechové. A v Show Leoše Mareše (Prima TV) moderátora Leoše Mareše se to už asi nestihne a asi by to také nebyl vhodný pořad. Co mě zaujalo a na co jsem ve dvou zmíněných představení možných kandidátů čekal? Zaujala mě trochu upejpavost hostů veřejně deklarovat svůj zájem o prezidentský post a čekal jsem kdy moderátor dojde ve svém scénáři na otázku, jak to bude s tou prezidentskou kandidaturou. Proto byl přece zmíněný host pozván a takový byl vlastní účel pořadu.
Tak jak to je s těmi prezidentskými kandidáty? Kromě toho, že je ve hře ještě znovuzvolení dosavadního prezidenta Miloše Zemana, kterého do dalšího funkčního období bude limitovat pouze jeho už viditelně špatný zdravotní stav, mám trochu dojem, že ti lidé co dýchali stejný vzduch s naším prvním polistopadovým Československým a prvním Českým prezidentem mají jakési nepsané právo se o tento post ucházet. To bych se ale mohl teoreticky ucházet i já, když jsem byť jen krátce s Václavem Havlem a jeho manželkou a svojí přítelkyní poseděl kdysi na Karlovarském filmovém festivalu v Becher´s Baru. Je pravda, že se tenkrát Václav Havel spíše, k velké nelibosti Dagmar Havlové, zajímal o moji přítelkyni, která nebyla nepodobná paní Havlové, až došlo k tomu, že je prostě rozsadila.
Osobně si myslím, že rozhodující pro představení budoucího prezidentského kandidáta bude pořad Show Jana Krause. Byl tam kromě jiných i představen předseda hnutí ANO před opravdovým vstupem do politiky, takže se dá očekávat, a formát tohoto pořadu to umožňuje, další kandidát, nebo jeden z dosud zmíněných. Nevidím do dramaturgie těchto pořadů až tak detailně. S čím prezidentští kandidáti musí počítat kromě sesbírání padesáti tisíc hlasů je také obstarání dost velkých finančních prostředků? Jenom vzpomeňme co prezidentská kampaň stála Miloše Zemana, zakládala se kvůli tomu i strana Zemanova Strana práv občanů, později přejmenovaná pouze na Strana práv občanů, naslibovalo se všemožným subjektům možné i nemožné a to se také muselo plnit.
Mam-li mít tu drzost, protože já jenom píši, hodnotit tyto dva kandidáty, jistě mají své zásluhy v tom co učinili a nebo v tom co konají, ale „zatím" nevidím ani v jednom tak silnou osobnost, aby tento post zvládli. Prezidentský úřad není jen o tom sjednotit společnost, i když to asi bude ten hlavní a nejsložitější úkol, ale také tento stát reprezentovat, vést v případě ohrožení, neb prezident je také Vrchním velitelem ozbrojených sil České republiky a pověřil vítěze příštích voleb sestavením vlády a mnoho dalších úkonů. Michael Kocáb je spíše sebestředný a Šimon Pánek je spíše uzavřený. Každopádně oba mají rétorické schopnosti, ale ani jeden nemá opět podle mě jasnou vizi, co se společností udělat. Michael Kocáb se jistě uchází o kandidaturu ze své vlastní vůle a podle mě k tomu Šimona Pánka tlačí spíše okolí.
Takže proč to opět celé píši: je mi jasné, že oba volební štáby jsou už v plném proudu příprav a hledají každou možnost jak se dostat do médií. Ale proč prostě někdo jasně a nahlas neřekne: "Chci být prezident." A proč pro to používá, skoro bych řekl podloudně, veřejnoprávní televizi. Je to snad nějaký veřejný zájem, aby byli zvoleni Kocáb nebo Pánek? Není. Je to pouze přání jich samotných či jejich příznivců. Osobně proti obou kandidátům nic nemám, zatím jsou asi jedni z těch, kteří by byli pro jistou menšinu přijatelní, ale určitě ne pro takovou většinu jakou zatím představuje Miloš Zeman. Ale dočkejme času, jistě se vynoří další kandidáti jako v minulých prezidentských volbách. Opět doufám, že to bude celá plejáda bizardností.
Jedno je však jisté, najít tak důstojného nástupce a člověka s tak vyzařujícím kladným charismatem, a já osobně jsem měl tu čest, byť v jeho pokročilém věku to poznat, jako měl bývalý prezident Václav Havel, bude opravdu obtížné, neřkuli nemožné. Lidé s jasnou vizí jako byl první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk, či tolik diskutovaný Edvard Beneš, který jak se v dalším vývoji ukázal jako velmi obratný politik pohybující se na ostří nože, či Václav Havel, dodnes nejuznávanější politik téměř v celém demokratickém světě, se nerodí každý den. Samozřejmě, že i ostatní další prezidenti měli nesporně svoje charisma, ale to charisma, bohužel k jejich škodě, nebylo a není pozitivní, takže se na ně dějiny budou spíše dívat skrze prsty než s obdivem.