Autodafé, nad malým oligarchou.

Sám jsem asi dvakrát v životě také dělal pro někoho, kdo by se mě z dnešního pohledu nezdál být úplně košér, ale současné bití se v prsa mnohými umělci, mi připadá trochu směšné.

Tenkrát po pádu bývalého režimu jednak nebyli o všech lidech veřejně dostupné detailní informace jako dnes a jednak jsem měl vždy tu schopnost eliminovat jakýkoliv vliv těchto lidí na celý projekt. Takže to ze své strany nemůžu považovat za pochybení. 
Když mě v oněch divokých devadesátých letech můj profesor z Hollarky dovlekl do projektu vznikajícího pánského společenského magazínu Playboy, o některých lidech, kteří se motali okolo, se povídalo lecos, ale já tehdy upřednostnil, aby ten magazín vyšel a vypadal jako Playboy a ne jako nějaký magazín Voják, protože ti lidé, kteří to tenkrát vedli, byli asi na takové úrovni. Navíc jsem tam měl jako výtvarný redaktor na starosti výtvarnou stránku layoutu a se dvěma grafiky, se mi podařilo odvést dobrou práci. Dlouho jsem ho už neviděl, ale myslím, že tam po dlouhou dobu, to dobré z mého původního layoutu zůstalo. Po půl roce, jsem stejně pochopil, že už tam nemám nic na práci, ti hoši co to vedli pochopili, že jim vidím moc do karet a tak jsme se rozloučili. To že potom s tím projektem, dopadli jak sedláci u Chlumce, se dalo velmi snadno předpovědět. Ještě jsem navíc k jejich údivu zvolil vystupovat v projektu pod svým pseudonymem, takže v tiráži je uvedeno Petr Koch.
Tak a teď to srovnání, výtvarníci nejsou tak veřejně známí umělci jako zpěváci a herci, ale trochu se dost podivuji současným veřejným vyhlášením mnoha umělců a přitom bezpečně vím, že si kdysi byli u Babiše hrábnout. Jestli, je ten náš malý oligarcha takové zlo, tak je asi hlavní úkol, aby se o tom, jaký opravdu je, dozvěděli hlavně voliči, protože jen kvůli nim, získává větší a větší moc. Ale ty současná uplakaná prohlášení umělců, co si teď vzpoměli, že už budou čestní a hodní, jsou trochu směšná, protože aby se vyškrábali na svojí současnou popularitu, přeci jenom někteří, k tomu ty jeho peníze použili. 
Když to přeženu, tak je to jak z divokého západu, kdysi jsem vykradl banku, postřílel jsem kvůli tomu pár lidí, ale teď z těch peněz stavím starobince. Sorry jako.
Navíc Andrej Babiš není žádný Lord Voldemort, aby se nemohlo vyslovovat jeho jméno. To že já ho nazývám občas "malým oligarchou", to je pouze proto, abych ho nemusel pořád jmenovat.
Teď už víme, že je to vlastně takový vzteklý strejda co rozumu moc nepobral, ale touhu po moci má velikou. To už jsou tři vlastnosti, se kterými se dá do budoucnosti pracovat.
Ale stejně, podle mě je nesmysl se jím tolik zabývat, co radši hledat někoho či nějaký subjekt, co by se mu mohl postavit a konkurovat mu, protože lidé ho pořád volí, protože nemají žádnou jinou alternativu.
http://petrdolejskoch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=360477

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Petr Dolejš Koch | úterý 7.8.2018 13:07 | karma článku: 19,69 | přečteno: 892x