Krátce po revoluci pracoval jako šatnářka u vstupu do kasina ve velkém brněnském hotelu. Cedulka "Šatna zdarma" v době jeho služby záhadně mizela a přicházivší cizinci ochotně platili v různých měnách různé částky podle hotnoty svého oblečení a míry své naivity. Dokázal konverzovat v několika světových jazycích a byl velmi úslužný, takže mu téměř každý k ceně úložného ještě něco přidal. Samozřejmě, občas posloužil jako "výhodná" směnárna či rychlá zastavárna pro zadýchaného mladíka s kšiltovkou hluboko do čela.
Po čase jsem ho potkal. Pracoval na magistrátě. "Jistý plat a málo práce, čas na bokovky a ještě mohu občas někomu něco přihrát", říkal. Peníze byly stále jeho koníčkem. Věděl kde jsou, a jak si je vzít.
Skutečně. Podnikavci věděli, že postupným bouráním monopolů v konkurenčním prostředí mají zisky při slušném podnikání svoje limity. Lepší je to tam, kde se spravují peníze velké. Velké a cizí. Zatímco malí podnikatelé si svoje vydřené peníze hlídají, ti úspěšnější, pro které je úplatek investicí vědí, že nejlepší je obchodovat se státem. Lidé spravující státní majetek jsou často jen prodloužená ruka svých kamarádíčků podnikatelů a z cizího krev neteče. Jejich rozhodování je málo konrolované, tresty nedostatečné, osobní zodpovědnost se nevyvozuje, ukradené peníze se nevrací a moc chutná. Nejlepší je dostat se do státní služby, posadit se do několika dozorčích rad, klubů a výborů a u toho ještě podnikat. Dávat zakázky sám sobě. Umožňuje nám to i legálnost anonymních vlastníků akciových společností. Tam nejsou marže jen 5-15%, ale třeba 50-300%. Cenu nadhodnocené zakázky není problém ještě dodatečně zvednout, kvalitu její realizace snížit a ještě ušetřit.
Není tajemstvím, že rozdíl mezi podnikatelem a politikem je asi takový, jako mezi podnikatelem a živnostníkem. Tedy skoro žádný. Hrubě zevšeobecněno se dá říci, že pokud politik přímo nepodniká sám, je podnikatelova nastrčená loutka, kůň. Když už si během své působnosti neodnáší peníze, odnáší si cenné kontakty a informace, které zůročí později. S trochou štěstí těsně před odchodem z úřadu nasmlouvá sobě nebo kamarádovi nezrušitelné zakázky na pár let dopředu. Vše v mezích zákona! Známe přece případy, kdy politik brzy po ukončení své kariéry zázračně zbohatl.. Já na bráchu brácha na mne. Poctivý člověk bez uplácení a protislužeb, aniž by se zavázal, se na významnější místo nedostane.
Co změnily volby? Trochu špinavé vody se upustilo, ale zbytek se jen zamíchal. Odplaval, aby se objevil zase jinde. Politici odcházejí, aby se objevili, jako poradci, lobisté. Stále stejní lidé. Ke změnám dochází nějak snadno. Odcházejí lidé snad dobrovolně? Ani ano, ani ne. Oni neodcházejí, jen se přeskupují.
Proto si myslím, že výsledek voleb nic rychle nezmění. Potřebujeme zrušit anonymní akciovky, zprůhlednit výběrová řízení, umožnit malým firmám účastnit se jich, potřebujem odvolatelnost politiků/úředníků, vyvozování jejich osobní odpovědnosti, potřebujeme skutečnou rovnost občanů před zákonem a vymahatelnost práva, potřebujeme se zbavit privilegovaných papalášů, protože ti skuteční, kteří to myslí dobře, těm zrušení imunity, odposlechy nevadí. Násobné náhrady nepotřebují. Jsou nám totiž vzorem, nic špatného nedělají, nic neskrývají. Pro ně je veřejná kontrola přirozený spojenec, ne úhlavní nepřítel. Kde takoví lidé jsou a proč jich je tak málo?
Dokud z úřadů nevymeteme šatnářky, bude stále platit, že politika a státní úřad není služba lidem, ale vyšší forma podnikání a nic se nezmění. A kdy to bude? Nezařídí to ani Nečas ani John. Otřepané, kapři si rybník nevypustí. Pár nových štik v rybníce to nezachrání. Narazí na rafinovaný odpor kapříků/šatnářek znalých prostředí. Proklamované změny byly na stole už mnohokrát. Vybudovat přirozený samočistící mechanismus není snadné. A náš rybník je prohnilejší, než většina vůbec tuší. Tušil to možná pan Kubice. Bude trvat velmi dlouho, než vyroste další generace poctivějších lidí, kteří hodnoty nevidí jen v penězích, nejsou lhostejní a dokáží se o svá práva hlásit i jinak než jen tím, že si doma otevřou pivo, nejdou k volbám a nadávají, v lepším případě dají hlas bez přemýšlení a z trucu jen někomu jinému.
