Provalení korupce = pracovní úraz politika

Korupce existuje na všech ministerstvech. A vědí to všichni. Mnozí stejně, jako pan Michálek pořizují tajně důkazy korupčního jednání. Z různých pohnutek je mohou v budoucnu různě použít.

Jak? Třeba k odstranění politického oponenta před volbami, k obraně a posílení vlastních pozic, či k vydírání. S důkazy se dá, stejně, jako s informacemi o dobře obchodovat. Zpeněžit je lze jejich prodejem i zničením.
Nejméně výhodnou možností, jak s důkazy naložit je jejich předání policii a zveřejnění. Kdo tak učiní rozhodně si pohorší, navíc s výsledkem nejistým. Spustí se totiž předem připravený obranný mechanismus. I proti tomuto "úrazu" je politik pojištěn:
Za práskačem pošlou pěšáka s úkolem zjistit, jaké důkazy má a pokusit se ho zastrašit či uplatit. Dokud je věc ve stadiu tvrzení proti tvrzení, zastanou se korupčníka nejbližší spolupracovníci a nadřízení s cílem práskače znevěrohodnit. V okamžiku, kdy se však objeví první nezvratitelné důkazy, je korupčník naoko zatracen. Musí rychle odstoupit a vzít všechno vinu na sebe. Některé funkce je mu ale nutné zachovat, aby byl nadále ochoten mlčet. Dokud má co ztratit, bude loajálně mlčet. Spolustraníci mu to časem nějak vynahradí. Vlna podezření se nesmí šířit dál. Práskač je okamžitě propuštěn a zatracen, pro výstrahu ostatním, aby je snad nenapadlo něco takového zkoušet také.  Chvíli se bude kolem věci uměle vytvářet humbuk, aby měly noviny o čem psát a odvedla se pozornost od jiných věcí. Chybějící peníze se musí nakrást jinde. Časem velký požár uhasne a zjistí se, že kromě práskače vlastně nikoho nepopálil....
A teď si představte, co by se stalo, kdyby byl práskač po zásluze odměněn povýšením a vyplacením provize z peněz, které státu zachránil. Korupčník po zásluze potrestán a jeho zodpovědní nadřízení, kteří se ho zastávali by byli donuceni ze svých funkcí odejít. Strhla by se taková lavina udávání, že bychom se nestačili divit. To už by nebyl jen pád ministra, ale i premiéra, vlády, to bylo ochromení exekutivy a rozvrat národního hospodářství. A to přece nechceme.
Proto byl Drobil obětován a Michálek svým vyhazovem zachránil premiéra, vládu a stát.
;-)

Jak? Třeba k odstranění politického oponenta před volbami, k obraně a posílení vlastních pozic, či k vydírání. S důkazy se dá, stejně, jako s informacemi dobře obchodovat. Zpeněžit je lze jejich prodejem i zničením.

Nejméně výhodnou možností, jak s důkazy naložit je jejich předání policii a zveřejnění. Kdo tak učiní rozhodně si pohorší, navíc s výsledkem nejistým. Spustí se totiž předem připravený obranný mechanismus. I proti tomuto "úrazu" je politik pojištěn:

Za práskačem pošlou pěšáka s úkolem zjistit, jaké důkazy má a pokusit se ho zastrašit či uplatit. Dokud je věc ve stadiu tvrzení proti tvrzení, zastanou se korupčníka nejbližší spolupracovníci a nadřízení s cílem práskače znevěrohodnit. V okamžiku, kdy se však objeví první nezvratitelné důkazy, je korupčník naoko zatracen. Musí rychle odstoupit a vzít všechnu vinu na sebe. Některé funkce je mu ale nutné zachovat, aby byl nadále ochoten držet basu. Dokud má co ztratit, bude loajálně mlčet. Spolustraníci mu to časem nějak vynahradí. Vlna podezření se nesmí šířit dál. Práskač je okamžitě pro výstrahu ostatním propuštěn, aby je snad nenapadlo něco takového zkoušet také. Chvíli se bude uměle vytvářet humbuk, aby měly noviny o čem psát a odvedla se pozornost od jiných věcí. Chybějící peníze se musí nakrást jinde. Časem velký požár uhasne a zjistí se, že kromě práskače vlastně nikoho nepopálil....

A teď si představte, co by se stalo, kdyby byl práskač po zásluze odměněn povýšením a vyplacením provize z peněz, které státu zachránil. Korupčník potrestán a jeho zodpovědní nadřízení, kteří se ho zastávali by byli donuceni ze svých funkcí odejít. Strhla by se taková lavina udávání, že bychom se nestačili divit. To už by nebyl jen pád ministra, ale i premiéra, vlády, to by bylo ochromení exekutivy a rozvrat státu. A to přece nechceme.

Proto byl korupčník Drobil obětován a práskač Michálek ve státním zájmu vyhozen ;-)

Můj starší článek k tématu "Politik: S poctivostí nejdál (ne)dojdeš"