Proč mám platit alimenty, když svoje děti chci a mohu vychovávat?

Nechci teď psát o těch otcích, kteří na svoje děti kašlou, nenavštěvují je, nezajímají se o ně a někdy ani neplatí výživné. Článek je o těch druhých. .

A není jich málo. Svoje děti vídají o víkendech. Rozhodovat mohou jen o barvě plyšáka, kterého jim koupí. Když jim matka děti "půjčí", mohou je vzít na výlet. Přitom by chtěli a mohou poskytnou mnohem víc. Chtějí děti vodit do školky, koupat je, utírat jim zadek, učit je a chránit, být při nich, když je děti potřebují. Tak nějak cítí, že je to jejich povinnost a děti to potřebují. Neberou ženám jejich roli matky. Chtějí jen zpátky svoji roli otce.

A není jich málo. Svoje děti mohou vídat o víkendech. Rozhodovat mohou jen o barvě plyšáka, kterého jim koupí. Když jim matka děti "půjčí", mohou je vzít na výlet. Přitom by chtěli a mohou poskytnou mnohem víc. Chtějí děti vodit do školky, koupat je, utírat jim zadek, učit je a chránit, být při nich, když je děti potřebují. Tak nějak cítí, že je to jejich povinnost a děti to potřebují.
Stát však rozhodl jinak. Udělal z povinnosti rodiče poskytnou svým dětem péči povinnost platit výživné a právo se s nimi občas stýkat. Proč musí tito muži platit výživné k rukám matky, když se mohou a chtějí i oni na péči o svoje vlastní děti osobně podílet? Protože při sporech o děti jsou na prvním místě až příliš často peníze.

Stát však rozhodl jinak. Udělal z povinnosti rodiče poskytnou svým dětem péči povinnost platit výživné a právo se s nimi občas stýkat. Proč musí tito muži platit výživné k rukám matky, když se mohou a chtějí i oni na péči o svoje vlastní děti osobně podílet a vychovávat je? Chtějí dát dětem mnohem víc, než peníze. O to ale, zdá se, nikdo nestojí.

Při sporech o děti jsou na prvním místě často jen peníze.