Malé srdce, velké množství lásky

Svým článkem nejspíš oslovím pouze čtenáře, který vlastnil nebo vlastní nějakého domácího zvířecího mazlíčka. Proto, mi odpusťte určitý sentiment a vyznání se němé tváři. Však to znáte sami, vrátíte se po těžkém dnu v zaměstnání, nebo odkudkoliv a bezostyšně s velkou láskou a úctou vás pes, či kočka vítá. Někdo namítne, že zvíře nemá rozum, tudíž se s neochvějnou ochotou tulí ke každému. Tak něco podobného, jsem před časem vyslechl od svého kolegy, kde jsme se na podobné téma bavili. Tak o této odpovědi by se dalo chvíli parafrázovat. Já si totiž v žádném případě nemyslím, že by se jednalo o hloupost, ale prostý cit. Je to krásné a někdy si říkám, kéž by se lidi někdy takto chovali. Někdy je to prostě balzám na duši.

Petr Cihak, 2007

Já zde budu mluvit o opravdu malém srdíčku, ve kterém se skrývá hodně lidí. Mám doma andulku, která dokáže projevit lásku skutečně málo komu. Tudíž, pokud našemu Pepíčkovi (tak se jmenuje ten náš malý rošťák), se skutečně někdo nelíbí, nejde k němu a dokáže to dát patřičně najevo. Takže zde, vyloučím možnost, o které mluvil můj kolega. Myslíte, že dokáže vítat svého pána pouze pes nebo kočka? Nikoliv, měli byste vidět, co dokáže Pepíček. Jeho vítání někdy nápadně připomíná psa. Zvláštní. Vždy si říkám, kdybych toto někomu vyprávěl, stěží uvěří. A tak se nyní pokouším tímto článkem zjistit, zda-li někdo má podobnou zkušenost.

Ta naše andulka je totiž neuvěřitelně rozmazlená. Každá andulka miluje, drbete-li jí na hlavě prstem. Naše, jedině nosem. Což působí ve finále neuvěřitelně směšně. Jak jsme si ji vychovaly takovou ji máme, namítnete. Ano, je to tak. Pořádně jsme si ji rozmazlovaly. Však má u nás také neuvěřitelnou svobodu. Je volná a lítá si kam se jí zachce. O finálních produktech, takové andulky raději mluvit nebudeme, protože to se mnohdy nestačí ani uklízet. Nejdůležitější je přeci svoboda. Však nám za svou svobodu dokáže poděkovat vyznáním lásky, ač je to němá tvář, rozumíme. Tedy „němá“, mnohdy velmi hlasitá. Především po ránu. Byla nám dána darem a nyní zjišťujeme, že ten náš dáreček je skutečně krásnou a milou pozorností, která neurazila. Právě naopak pohladila po duši.

Andulky a papoušci jsou-li v chovu osamoceni, lze si je velmi dobře ochočit. Pokud máte papouška a věnujete-li mu svůj čas, je možné ho naučit i jednoduchá slova. Andulka, toho příliš není schopna a naučí se jednoslabičná slova, ale výjimečně. Chováte-li páreček, většinou si vás ani nevšimnou. Ptáci jsou podle vědců, údajně velmi věrní partneři. Zde se již závěrem dostávám k faktu, který jsem avizoval v titulku. Jak jsme na tom my lidé? Nechám na úsudku každého z nás. Zvířata ať jsou domácí, nebo ta divoká umí milovat. Ublížit jen v případě, je-li ohroženo, nebo cítí ohrožení sebe a opatrovaných jedinců ve svém okolí. Kupříkladu u mláďat, nebo je-li výchovou pána k ublížení vedeno výcvikem. V malém srdci se skutečně skrývá mnoho lásky. Bez přírody by byl svět skutečně smutný.