Zkrácená verze vyšla ve Staroměstských novinách. Tuším, že to bylo v květnu tohoto roku.
Vražda u Haveláku
„Kočandu od nás z domu zavraždili. Někdo mu dal do kafe cyankáli. Teď tam jsou policajti“. Tato informace letěla Havelským trhem díky paní Plačkové, sousedky z domu kde skonal nebohý pan Kočanda. Kdokoliv si přečte tyto řádky, stává se vlastně také vyšetřovatelem. Na rozdíl od vyšetřovatelů skutečných, má čtenář - vyšetřovatel tu výhodu, že jemu k rozuzlení hrůzného činu, stačí jen dočíst do konce.
Jako správní detektivové si musíme stanovit otázky, na které budeme hledat odpověď.
Za prvé. Proč poslední slova pana Kočandy na tomto světě byla: „Káčo pitomá, koho zajímá, že se rozvádíš?“ Poslední slova se dochovala díky paní Plačkové a otevřenému oknu na pavlač.
Za druhé. Kde se v kafi pana Kočandy vzalo cyankáli?
Za třetí. Proč se pan Kočanda svým odchodem zachoval k paní Plačkové jako kavalír?
Začněme tedy luštit otazníky kolem odchodu sedmdesátiletého Václava Kočandy.
Slova o „Káče pitomé“ zavinil agent jedné podprůměrné zpěvačky. Zavolal do redakce novin, co mají ty velké barevné titulky a kombinované fotky. Nejprve si stěžoval na obtěžování umělkyně novináři, zásahy do soukromí a tak dále. Na závěr redaktorovi sdělil, že jeho umělkyně bude večer na jedné módní přehlídce a protože tam bude i její přítel, dá se něco očekávat. Ona zpěvačka se ten rok již po třetí se svým přítelem, italským způsobem, rozchází. Díky této informaci skutečně druhý den vyšly fotky s dramatickým textem. Reakce pana Kočandy na noviny, které si četl ke kafi je už vcelku pochopitelná.
Jako kavalír se pan Kočanda zachoval proto, že odešel z tohoto světa ve svém bytě, ve druhém patře u Havelského tržiště. Kdyby zemřel někde v nemocnici, nanejvýš se jeho parte objeví na domovní nástěnce vedle cedule, co nabádá k zamykání dveří na dvůr. Paní Plačková by v žádném případě nebyla středem pozornosti celého tržiště. Takhle i zelinářka lapala každé její slovo. A to, když na ní přijde kontrola z obchodní inspekce, nerozumí česky ani slovo. Skutečně, výběrem místa skonu se vůči, vše sledující sousedce, nebožtík zachoval opravdu kavalírsky. Přitom to byla právě soudružka Plačková, která se přes uliční výbor postarala, aby za minulého režimu nikdy nedostal povolení k výjezdu na západ.
A cyankáli? V Kočandově kafi žádné nebylo. Cyankáli, to je jediný název jedu co si paní Plačková z detektivek pamatuje.
Rozuzlení údajného zločinu v pavlačovém bytě na Starém městě je tedy vcelku jednoduché. Srdíčko souseda Kočandy nebylo zdravé už dávno a prostě najednou přestalo samo od sebe bít. Panu Kočandovi se tím otevřely dveře do dimenze, pro nás zatím nepoznané.
Květen 2012
