vlastenec s rozpočtovou odpovědností

Vlastenec s rozpočtovou odpovědností Zhruba před dvěma lety jsme slyšeli pana Ministra financí, jak nám všem důrazně připodobňuje státní finance k rodinnému rozpočtu. Jako doma, když nejsou příjmy, nemůže se utrácet. Rok se sešel s rokem a najednou slyšíme: nezodpovědně šetříme a neutrácíme, musí se zvednout DPH. Takže, protože mezi námi žijí držgrešle, zdraží se rohlíky. Za zvýšení cen si vlastně můžeme sami. Jak by tedy měl, podle vládních ekonomů, vypadat odpovědný občan – vlastenec?  Vzhledem k vysoké spotřební dani na alkohol musí pít, jako duha. Kdo nevykouří sto cigaret denně, není Čech.  Daně platí i z příjmů, které vůbec nemá. Zdravotní péče, sociální dávky, jsou výrazy, které zásadně odmítá. Nedej Bože, že by se vlastenec dožil důchodu. To by se dalo kvalifikovat jako vlastizrada. Kdo se, nějakým nedopatřením, včas neupije, měl by v den završení důchodového věku, odejít z tohoto světa dobrovolně. Nejlépe upálením.  K takové smrti je totiž potřeba benzín, zatížený vysokou spotřební daní. Jestli se mezi námi najde smělec, který by chtěl zemřít nízkonákladově, například skokem z mostu, riskuje, že dostane in memoriam pět let nepodmíněně. „Pane vrchní, ještě jedno“ Jsme přece vlastenci s rozpočtovou odpovědností.