slečna z tramvaje

Slečna z tramvaje Nastoupil jsem do tramvaje, a světe div se, ze sedadla vyskočila mladá, hezká, jarně oblečená slečna a nabídla mi, abych se posadil. Pánové, pro muže našeho věku může být z takové situace náběh na infarkt. Být bohatý Američan, okamžitě letím ke svému cvokaři. Lehnu si u něj na divan a mezi vzlyky budu poslouchat, jak mě přesvědčuje, že zmíněná slečna byla buď silně krátkozraká, nebo se snažila takto se mnou navázat kontakt. Protože nejsem bohatý Američan, našel jsem si své vysvětlení dané události. Slečna byla asi slušně vychovaná, ale hlavně informovaná o připravované daňové reformě. Jistě slyšela našeho pana ministra financí, jak hlasem řečníka z krematoria, oznamuje národu, nutnost zvýšit daň z přidané hodnoty na potraviny.  Ze zvýšení se prý budou hradit náklady na penze pro budoucí generace. Takže, zatím co jsem dosud ze svého platu platil na důchody těch starých a starších, budu teď, například koupí rohlíků, navíc ještě platit na penze těm mladým a ještě mladším. Suma sumárum, slečna z tramvaje si byla vědoma mého významu pro její hmotné zabezpečení ve stáří. Pln, spíš nadmut pocitem své důležitosti, při zajišťování starobních důchodů pro dnešní mládež, jsem opět nastoupil do tramvaje. Jak to dopadlo? Celou cestu jsem stál. Sedadla byla obsazena haranty, kteří asi vůbec nevěděli, co to vlastně ten důchod je. pb