Jak se píší glosy

Každý kdo píše, má pocit přímého útoku na svojí osobu, když je jeho výtvor zkrácen. Ale je to nutné brát s humorem 

Psát glosy je docela zábavná záležitost. Většinou je vše postaveno na nápadu, který popíšete, jemně okomentujete a zavčas pošlete panu šéfredaktorovi. Poté v klidu čekáte na případné reakce. Jiný stav nastane, když se blíží termín odevzdání, a vás nic nenapadá. Prostě nevíte co napsat. Každou hodinou se situace stává hrozivější a tíživější. Jakmile dostanete strohou zprávu, že za tři hodiny jdou noviny do tisku a vlastně se čeká jen na vás, stává se vaše postavení přímo katastrofální. Navenek chodíte jako tělo bez duše ale ve skutečnosti se vám mozkové závity natahují, v marné snaze zachytit alespoň trochu napsatelnou  myšlenku. A najednou to přijde. Nápad, o kterém můžete psát. Během chvíle je to na papíře (tedy na Wordu) a dokonce se vám podaří stvořit takové pěkné a hlavně, humorné souvětí. Ještě přečíst, doplnit nějakou tu interpunkci. Vyhodit příliš se opakující sloveso a šup, spokojeně odpinknete do redakce další svoji glosu. Doslova za minutu dvanáct.

Po několika dnech dostanete do rukou nový výtisk novin a s pocitem částečného spolutvůrce, nejnovějšího vydání novin, vyhledáte svůj sloupek. Chvíli hledíte užasle, pak nevěřícně mžikáte. Váš text přece začíná jinak. Vlastně začátek chybí. Konec taky. Marně hledáte humorné souvětí, které bylo páteří celé glosy. Zdá se Vám, že zbytek otisknutých vět spolu vůbec nesouvisí. Najednou máte pocit, že text vás prezentuje jako člověka, jehož IQ se dá spočítat na prstech dlouholetého pracovníka na Pile. S uchem na dveřích čekáte, až z chodby odejde sousedka, o které prokazatelně víte, že noviny čte celé. Raději se s ní nepotkat. Manželku budou známí zdravit s tím soucitným výrazem, jak se lidé zdraví před vstupem do krematoria, nebo do Bohnic. Co vám to jen pan vydavatel udělal. Prý to bylo dlouhé, a když je to dlouhé, tak to lidé nečtou, navíc už v novinách nebylo místo. Pan vydavatel, šéfredaktor, editor a já nevím co ještě, je člověk sice škrtající, ale také chápající. Poradil, jak to pro příště udělat. Nezkrácenou glosu hodit na tento, nikoho neomezující a místem překypující blog.

říjen 2012

pb