To se nám ale najednou objevilo anti-komunistů. Komunismus je sprosté slovo, ale mám pocit, že řada lidí v minulém režimu myšlenkově stále žije. Často dokonce stejní lidé, kteří se proti komunismu nahlas ostře ohrazují.
Většina kritiky minulého režimu míří na jeho projevy, jako byla cenzura, represe či špatné hospodaření, nicméně poměrně málo se mluví o samotné ekonomické podstatě komunismu, tedy o společném vlastnictví. Není divu, je to taková ta nudná učebnicová teorie, ale to ji nedělá méně podstatnou. Spíše naopak.
Communis je latinsky „společný“, tedy všechno patří všem. Reálně je stát ten, kdo všechno vlastní a řídí. To je však nesmírně neefektivní, protože stát nemá žádnou motivaci řídit něco efektivně. Neexistuje konkurence, na žádné úrovni – lidé nemohou ani odejít, hranice jsou zavřené. Stát prostě nemá motivaci se snažit a ani se nesnaží; a protože stát řídí všechno, podle toho všechno vypadá.
Na tohle lidstvo přišlo dávno, proto drtivá většina světa upřednostňuje kapitalismus, a to včetně zdánlivě komunistických zemí, jako je Čína. V kapitalismu stát hraje mnohem menší roli, protože existuje soukromé vlastnictví – můžete vlastnit firmu a pak máte motivaci se snažit, aby firma vzkvétala. A protože existují i další firmy, které vám konkurují, musíte se snažit docela dost. Takže zatímco v kapitalismu existuje silná motivace, tak v komunismu je motivace prostě nahrazena represí.
Problém vidím v tom, že lidí si neuvědomili, že změnou režimu z 89' se zásadně změnila i role státu. Jeho kompetence přešly do rukou ostatních, často firem. Stát přestával řídit ekonomiku, například ceny zboží a služeb. Máme sice centrální banku, ale ta není řízena vládou a navíc má silně svázané ruce. Ekonomika je silně decentralizovaná.
Klausova neviditelná ruka trhu byla často zesměšňována, ale jen díky ní ekonomika prudce vzrostla a reálné ceny klesly. Emoce stranou, čísla hovoří jasně. Profitovali jsme z toho všichni, a nikdo si nestěžoval. Přesto, jakmile se v ekonomice něco podělalo, najednou všichni běží se stížnostmi na předsedu vlády. Jakým právem? Stát ekonomiku dávno neřídí, například s energiemi se obchoduje volně a stát do toho nezasahuje (respektive, do nedávna nezasahoval). Proč by tedy měl být odpovědný za ceny energií? A už slyším odpověď – je to přece stát, ten rozhoduje o všem. Pokud takto uvažujete, pak je mi líto, ale jste myšlenkově pořád v komunismu.
V kapitalismu totiž stát nejen ztrácí otěže, ale měl by adekvátním způsobem ztrácet i odpovědnost. Kapitalismus není krásný a růžovoučký, to nikdo netvrdil. Ceny nejsou regulovány a mohou jít samy od sebe nejen dolů, ale i nahoru. Když jdou ceny dolů, tak si chrochtáme, ale když jdou ceny nahoru, najedou obviňujeme stát. Ten s tím ale už dávno nemá co činění.
Víte, životní úroveň je dvousečná zbraň. Když se zlepšuje, tak se s úsměvem a rádi přestěhujeme do lepšího. Když se ale věci zhoršují, najednou je neakceptovatelné, abychom se uskromnili. Abychom se přestěhovali někam, kde si životní náklady můžeme dovolit.
Stát by neměl být ten, kdo nás bude "zachraňovat". Stát nás nemůže sponzorovat, protože veškeré peníze má stejně od nás. Kolik nám dá, tolik nám musí i vzít, nebo si na to půjčit. Ale splácet musíme zase opět jen my. Tak jednoduché to je.
Volný trh přitom běžně balancuje sám sebe a ceny dlouhodobě spíše klesají spolu s globalizací a technologickým rozvojem, ale problém je, že stát velmi často do ekonomiky zasahuje. Různé regulace, zákazy, ale i dotace. Všemožné zásahy pokrucují trh a pokaždé, když do volného trhu začne zasahovat nějaká větší síla, začne to hýbat s cenami všeho možného. Často tak, jak byste nechtěli. Aby byl trh nejefektivnější, nikdo by do něj neměl zasahovat – a když, tak jedině tak, aby fungoval co nejlépe trh jako takový. K tomu potřebujete co největší konkurenci, tedy minimalizovat monopolní postavení některých hráčů, případně zakazovat nekalé obchodní prakticky, jako například svazování klientů dlouhodobými smlouvami. V žádném případě by ale stát neměl do trhu zasahovat ekonomicky.
Pokud chcete pranýřovat stát, tak prosím nevolejte po tom, aby nás sponzoroval, nebo aby likvidoval volný trh. Naopak, na volný trh musí být usnadněn přístup, pro největší množství subjektů, kteří by měli mít co nejvíce manévrovacího prostoru, aby mohli dát co nejlepší možné nabídky. Koncoví dodavatelé by však neměli mít možnost například svazovat své klienty dlouhodobými smlouvami a tím omezovat vzájemnou konkurenci. Konkurence musí být co největší. Stát by měl jen otevřít trh, a pak uhnout z cesty.
Ti, kteří volají po tom, aby stát do ekonomiky zasahoval, tak jsou naivní, protože stát nikdy nebude dobrý hospodář, bez ohledu na to, kdo bude ve vládě. Co je ale horší, stát to ještě milerád udělá, protože se mu takto vrací otěže do rukou. Bude mocnější, má více věcí pod kontrolou. A tím se ještě zesiluje moc politikům. A to je návrat k tomu, aby stát vše vlastnil a vše řídil. Pokud i vy voláte po tom, aby stát opět vykoupil všechny akcie ČEZu a tím se z něj stal plně státní podnik; pokud voláte po tom, aby nás stát odpojil od lipské burzy, a tím efektivně zničil volný trh; pokud i vy voláte po tom, aby stát pomáhal všem, a přitom si na to půjčoval jménem náš všech, pak je mi líto, ale jste to i vy, kdo vlastně voláte po návratu komunismu.
