Do hračkářství za trest

Nevinná žádost od potomka, abychom se vydali do hračkářství. Netušil jsem, kolik nástrah tam na nás bude čekat. Jak nebezpečné takové hračkářství v dnešní době je. Příště si vezmu helmu, chrániče, špunty do uší a lékárničku.

Je krásné nedělní ráno. Všichni jsou spokojeni, po báječné snídani, rozhodujeme se, kam půjdeme. Vyhrává procházka do Prahy. Starší ze synů toho hbitě využívá a navrhuje, abychom se zastavili v jednom oblíbeném hračkářství. Netušil jsem, co nás všechno čeká a tak byl tento návrh odsouhlasen.

Po upatlání zmrzlinou jsme dorazili do velkého hračkářství, kde hned u vchodu na mne vybafnul obrovský terminátor nebo co to je za příšeru a tak jsem si musel vzít druhý prášek na tlak. O pár kroků dále mne ohrozila obsluha nevelkým bumerangem, který prolétl kolem mé hlavy jako zmatená družice a rozfoukala mi přehazovačku. Dětem se to ovšem moc líbilo a plastový bumerang za tři stovky hned požadovaly.

Vyrazili jsme po eskalátorech do prvního patra, kde jsou vodní elementy. Děti tu výskají u turbín a válců s proudící vodou. Během malé chvilky jsem byl zlitý od hlavy k patě a jedno dítě mne považovalo za službukonajícího vodníka a chtělo ukázat hrníčky s dušičkami.

Naše děti se rozhodly prozkoumat oddělení s plastovými stavebnicemi. Dokonce tu mají závodní dráhu, kde mohou soutěžit autíčka, která si děti sami složí. Našim dětem se podařilo dvě autíčka rozložit na prvosoučástky a tak jsem fungoval jako specializovaný servis.

Po půl hodině usilovného sestavování byl speciální prototyp hotov a dokonce mi několik součástek zbylo. Asi jako při opravování pračky. Naše vozidlo bylo jednoznačně největší a jistě by i vyhrálo, pokud by se uprostřed dráhy nerozlomilo na tři kusy. Byl jsem označen za špatného technika a nebýt okolostojících rodičů, jistě bych se i usedavě rozplakal.

Raději jsme šli do zrcadlového bludiště, abych zakryl své rozpaky. Obdrželi jsme bílé bavlněné rukavice, jako v tanečních a vyrazili do světa optických iluzí. Okamžitě jsem se ztratil a počal panikařit. Po nějaké době jsem dohnal rodinu a radostně na ně zavolal. Nejmladší syn se ke mně rozeběhl, ale vinou lomu světla po pár krocích vrazil do zrcadla. Nosem. Upadl naznak a začal řvát. Chtěl jsem mu běžet na pomoc, ale také jsem narazil. Řvali jsme oba. Nakonec jsme se došourali k východu, odložili propocené rukavice a zamířili pryč. Cesta vedla skrz tělo obrovského hada. Moje fobie z plazů slavila úspěch, ale nebylo zbytí.

U východu na mne bafl terminátor a přistál mi na hlavě bumerang. Byl jsem šťastný, že jsem návštěvu hračkářství celkem přežil. Ovšem jen do chvíle, kdy se děti zeptaly, kdy sem zase zajdeme.