Volební rok, ale koho vlastně volit?

Tento rok na podzim nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. Jedná se bez debat a o velký kus o nejvýraznější a nejdůležitější volby u nás.

Senátní a krajské jsou ovlivněny naprosto tristní volební účastí, o volbách do EP nemluvě. Ty obecní dnes již často vůbec problémem kvantitativně zajistit volební kandidátky. A ta prezidentská je zajímavá snad jen slovíčkem "přímá". Náš politický systém přiznává prezidentu republiky pouze reprezentativní roli. To že ten současný všechno tohle boří a překračuje je jen výsledkem neschopnosti a slabosti (až na výjimky) ostatních politiků a politické scény jako celku.

Tento článek by však měl rozebrat určité konkrétní možnosti volby a popsat nepříjemný fakt, že vybrat mezi relevantními zástupci a hrdě se hlásit ke konkrétnímu subjektu je velmi složité. Samozřejmě budou níže reflektovány určité subjektivní preference, protože se považuji za pravicového voliče. Vše poté ztěžuje, zda vůbec u nás existuje tradiční rozdělení na levici a pravici s dodržováním základních principů té či oné strany, zda vůbec strany konkrétního spektra dělají fakticky politiku, která je v souladu s jejich zaměřením, zda zde dnes existuje strana reprezentována kvalitními a silnými osobnostmi, která je volitelná a má +5% potenciál. Na všechny tyto otázky bohužel rozhodně nelze odpovědět jasné ano..

ČSSD je bez přikrašlování naprosto nevolitelnou stranou. Strana, kde se navzájem odstřelují léta všichni navzájem, vede jí největší neosobnost (Sobotka), vedle sebe/za sebou má další negativní postavy (Chovanec, Hašek, Tejc..), strana, která všem občanům země jasně vzkázala - zákony nejsou pro všechny stejné - a neplnila pravomocné rozhodnutí soudu - a strana, která zde za léta nastavila naprosto nesprávný, nespravedlivý a nevhodný sociální systém. To snad stačí.

Komunisti ne, protože prostě komunisti. I bez mě určitě dostanou svých klasických 10, 12, možná 15 procent a pojedou pořád stejně dál.

Lidovci určitě ne. Už jenom pro ten jejich dlouhodobý vydírací potenciál. Vlezli do vlády s každým. Jsou šedí celí včetně předsedy Bělobrádka. Zajímavý je snad jen Čunek - drží se ve Zlíně a asi bude.

TOPka s Kalousek bude největším poraženým voleb, nezíská 5 procent. Sečte se ten ultra pragmatismus a prospěchářství celé politické kariéry Kalouska, včetně všech možných přesunů mezi stranami. To situování se jejího předsedy z chemika na ministra financí, teď na největšího bojovníka za lidská práva a demokracii je až moc absurdní a paradoxní.

Hnutí ANO. Nevidím ho tak kriticky jako asi řada jiných. Patrně nic ho nepřipraví o vítězství, i proto si zaslouží šanci, to je podstata voleb. Je to o Babišovi, jasně. Ale prostě bez debat to tady nakopl, nějakým způsobem zlepšil. Dělá to asi i pro sebe, ale je mu 60 let, má děti, rodinu, mohl by být s nimi někde, jestli zemře s majetkem 70 nebo 80 miliard, to už mu, myslím, může být jedno. Musí ale nabídnout další osobnosti, další směr, další hodnoty. Volit je ale nechci.

"Modří ptáci" se vehementně snaží všechny přesvědčovat o tom, že se změnili a "vyčistili" od všeho zlého, i přesto však naprosto stagnují. Podlehli totiž mylnému dojmu, že se dá vše spravit bílou lilií v podobě úspěšného akademika v čele. Petr Fiala však stranu nikam neposunul, jeho vystupování a image začíná být až směšná. Měl by odejít. ODS objevila osobu, která by šanci, stranu někam posunout, měla dostat. Je to Václav Klaus ml. S ním se strana stává atraktivní a volitelnější, tedy alespoň pro mě. Protože i přes všechno má pořád největší potenciál být u nás tou výraznou pravicovou silou s hodnotami a směrem alespoň minimálně to připomínající.

Je zřejmé, že jsem zvolil směr od "úplně ne" k "možná ano". Někde mimo stojí strany a hnutí Tomia Okamury. Je jedno, jak se jmenují, protože jejich existence závisí na jeho osobě, to je zřejmé. SPD bezesporu ve volbách uspěje. Hodnocení jejich směru a idejí je na jiný článek. Je ale určitě vhodné vyzdvihnout jeho schopnost získat podporu a hlasy, být akční, mluvit s lidmi. Kéž by naše politická scéna měla více takových jasných osobností reprezentujících určité subjekty. O tom všem totiž politika hlavně je, u nás by spíše měla být.

Další strany dlouhodobě nejsou schopni překročit ani se přiblížit 5-procentní hranici, to jen ukazuje, že nemůžou stát za zájem a hlas. Od relativně solidních Svobodných po Zelené šílence..