Úřade veřejného ochránce práv, vzchop se!

Úřad veřejného ochránce práv v ČR nemůže mít v současné době, v současném personálním obsazení, ve zvoleném směru své činnosti a se současnými pravomocemi jakýkoliv respekt, podporu či pochopení u občanů.

Stručně řečeno, tento úřad je zde proto, aby chránil VŠECHNA PRÁVA, VŠECH OBČANŮ - to s důrazem na práva v jednání občanů se správními úřady a jinými institucemi. Pokulhávají obě části.

Rozhodně dnes platí, že Ochránce zde není pro všechny občany. Chránit všechna práva asi moc dobře ani nejde. Ale těch případů (možností)... Každé řízení, ať již soudní tak správní je ze strany orgánů plné pořádkových lhůt, které si ve většině případů můžete automaticky vynásobit 2, možná 3. Poslední případ z praxe - zneužití pravomoci úřední osoby, soudkyně první instance odsoudila na první dobrou bez vyslechnutí 5 svědků navržených obhajobou, druhá instance před Vánoci vrátila s tím, aby první instance rozeslala, ta nechala člověka s celou rodinou pěkně vykysat po celé svátky a teď v únoru v klidu rozeslala.

A správní orgány? Nedej bože, aby člověk spáchal třeba dopravní přestupek. Dej nám řidičák a čekej. Ústní jednání za 2 měsíce, průběh jednání připomíná třetí třídu pomocné školy. Nějaké zásady procesního práva jsou absolutně neznámé a nerespektované. Příklad - "Pachatel odmítá spolupracovat a vypovídat (s tónem "to mu jde teda určitě k tíži")... Ne sakra! "Pachatel využívá svého práva nevypovídat!"). 

Správní uvážení je pojem absolutně vzdálený, vypořádání se s jakýmikoliv argumenty takřka nulové. Řízení je plné předjímání. Rozhodneme, odvolej se, dál čekej, nám nic nehrozí. Maximálně podáš žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, zase si počkáš, třeba za to něco dostaneš, ale za to ti snad ani nestojí.

Pracovněprávní spory a problematika je další velké téma. V dnešní době růstu, kdy se strašně chceme přibližovat tomu slavnému Západu, tohle je jedna z věcí, kde jsme hodně pozadu. Co si ještě dnes dovolí někteří zaměstnavatelé ke svým zaměstnancům je neskutečné, ochrana a obrana silně pokulhává. V tomhle případě je správním orgánem Inspektorát práce, jehož úředníci vám klidně řeknou, pokud už do toho sám jdete a bráníte se, že vlastně ani rozhodovat nemůžou. Zákon o inspekci práce asi nečetli. 

Jasně, že tohle vše je celkovým nastavením společnosti, akceschopností všech relevantních orgánů, nejen samotného Ochránce, ale ten mj. postupuje i z vlastní iniciativy, ta mi tedy osobně absolutně chybí, nečtu o ní, nevidím jí, nerad bych křivdil, ale stav je myslím jasný.

Vlastní iniciativou, která byla vidět, a která byla absolutně za hranou působnosti, kterou by od této instituce obyčejní občané očekávali, byla ta současné Ochránkyně Anny Šabatové, jež pouze a jen z důvodu provokace a za naše peníze poslala dvě Romky na inzerát na pronájem/prodej bytu, a pak dehonestovala a veřejně propírala a negovala ústavní vlastnické právo majitele, který s ním zcela jasně může nakládat v takové věci dle svého.

Tím se dostáváme k poslednímu bodu problému a to je současné obsazení. Anna Šabatová je přesně typem člověka, který smysl této funkce nevidí v jejím zákonem naplnění, ale spíše jen ve vybraných pseudoproblematických tématech typu "menšiny, Islám, menšiny", která jí patrně pro někoho dělají zajímavou a přínosnou a obecně jí zajišťují jinak nulovou veřejnou pozornost.

Nechápu tu naší obecnou ideu, že tím největším předpokladem pro tyto "morální" funkce je podepsání Charty 77. Co mám vysledováno, její signatáři jsou životními postoji a pohledy velmi často úplně mimo realitu a faktické potřeby naší země a nás všech.

Prvním krokem přínosné změny tohoto úřadu je tedy personální změna v jejím čele, pak samozřejmě nějaké vhodné legislativní zásahy, které mu přidají reálné instrumenty, a pak též "politika" úřadu, jenž je bude fakticky používat a naplňovat.