Tento blog je ve zkrácené verzi dostupný na níže uvedeném odkazu - webové stránce Podnikatelských odborů - a vznikl ve spolupráci PODB a advokátní kanceláře AZ LEGAL. https://www.podb.cz/clanky-texty-nazory/podnikatele-brante-se
Když se na naši kancelář obrátil pan Bábek, představil nám podstatu a koncept Podnikatelských odborů a začali jsme diskutovat formy a možnosti našeho zapojení, psát blog byl jeden z mých prvních nápadů. Není to však rozhodně věc jednoduchá, žijeme čím dále více v době, kdy blogy má a píše obrovské množství lidí. Věnují se tam spoustě rozličných témat, zaujímají široké spektrum názorů, idejí a hodnot. Kvantitou ve valné většině případů trpí kvalita, to je holý fakt.
Takže jsem si hned začal klást otázku, můžu se tímto způsobem na tak specifickém a novém projektu na naší společenské scéně jako jsou Podnikatelské odbory podílet já ve svém poměrně stále nízkém věku a v rané fázi profesního života?
Odpověděl jsem si, že ano. Vždycky jsem se snažil mít široký všeobecný přehled, poslouchat lidi kolem, bavit se o jejich podnikání se zedníky, kteří nám stavěli dům, s majiteli restaurací, kam rád zajdu na oběd, nebo s kadeřnicí, ke které se chodím ostříhat. Svoboda jednotlivce, svoboda podnikání, každému podle jeho zásluh, minimální stát, to jsou hodnoty, jež mi jsou blízké. Obecně pravicový pohled na svět, jak myšlenky liberální, tak konzervativní.
Výkon advokacie a advokát, jakým bych jednou chtěl být, by měl být „životní praktik“, jenž je pro svého klienta (včetně podnikatele) důvěrník, servisman. Ví o jeho životě (podnikání) vše, řešil s ním každý životní i obchodní problém a situaci a ideálně samozřejmě vše takové též úspěšně a v jeho zájmu vyřešil.
Přednáším, školím, diskutuji s lidmi a největší zpětnou vazbou, kterou vnímám od lidí, je nedůvěra, neschopnost a trochu si rýpnu i neochota se brát o jakákoliv svá práva. Stručně řečeno pasivita, rezignace. Právní řád je složitý a obsáhlý, ale právě v tom se zároveň často skrývá prostor se svých práv domoci, takové instrumenty v něm jsou. Logicky a přirozeně se sami neaktivují, to musí sám člověk.
Opět se dostávám zpět k mé představě advokáta. Ten rozhodně nemá a ani nemůže klienta hnát do jakýchkoliv sporů a právních bitev. Rozhodně by však neměl být ani rutinérem, jenž po projevené vůli a zájmu klienta mu nehodlá poskytnout nutnou podporu a vedení v situaci a okamžicích, které jsou ve valné většině pro „běžné“ lidi nové, nejasné a vždy částečně nekomfortní.
Můj blog tedy mj. může být takovou prvotní podporou pro některé z vás. Za mě osobně by to byl jeden ze skvělých následků toho, o co se zde hodlám pokoušet.
Na úplný úvod si pomůžu poměrně sugestivním nadpisem. Věřte však, že nejde o žádný promyšlený a dlouze konzultovaný marketingový tah. Je to čistě za mě a jde to čistě ze mě. Spojení těchto tří slov mě opravdu napadlo v první chvíli, po přečtení prvních příběhů a případů souboje malého živnostníka a Finanční správy (doplň si jakýkoliv jiný úřad).
Budu se tady snažit být vždy maximálně konkrétní, první blog však je logicky obecnější. Vše další totiž, a tady si dovolím být neoblomný, vychází z toho, že se budete, můžu snad napsat i budeme, bránit. Ještě lépe řečeno, chtít bránit. Pak má totiž teprve smysl hovořit o tom, jak, kde nebo čím se bránit.
Podnikatelské odbory chtějí být aktivní a hybnou silou proti státní správě, jejím kontrolám a regulaci, samy tím naznačují, že i mezi podnikateli v tomto vládne pasivita. Nebudu hodnotit, zda to je již čistě z kapacitních důvodů a nezbývá síla, což ostatně těžko může být výmluva, která někam povede. Přitom platí, že jedině aktivita, braní se o svá práva a asertivní přístup mají v tomto boji šanci. Ze své zkušenosti můžu říci, že pořád v naší společnosti platí, že jeden z deseti je aktivní a koná, také k tomu můžu dodat, že jedině ten jeden má šanci uspět a dobrat se práva či spravedlnosti.
Nedávno jsem pracoval na jednom odvolání proti rozhodnutí o přestupku na úseku EET, jehož účastníkem byl člen Podnikatelských odborů. Zcela mě šokovalo, že podal v první fázi odpor proti příkazu, kterým byl potrestán finanční pokutou, tento odpor však nijak neodůvodnil a nepodložil. Čekat v takové chvíli na to, že český úředník své rozhodnutí změní je s prominutím naivní.
Shoduji se plně s panem Bábkem, že klasický dnešní český úředník má strach ze dvou věcí – z práce navíc a z odpovědnosti. Nechce své konání a rozhodování dostatečně odůvodňovat, nechce vás poučovat o vašich právech, zároveň se ale děsí toho, že budete při kontrolách aktivní a asertivní, že mu na stole přistane kvalitní a sofistikovaný opravný prostředek apod.
Přitom obecné a primární prostředky v popisovaných situacích jsou zcela jasné a jednoduché – aktivita, asertivita, legitimace úředníka, důkladné přečtení protokolu, jeho připomínkování, přizvání třetí osoby, právního zástupce, zaznamenání kontrolního úkonu atp. Jednotlivým uvedeným bodům se zde mj., předpokládám, budu dále detailněji věnovat. V této chvíli platí základní – podnikatelé, braňte se! Bez toho nemá další valného smyslu.
