Co (snad) ukazuje konec Kuchyně?

Konec známé pražské restaurace Kuchyně možná, a já dodávám snad, ukázal a otevřel kontroverzní, ale určitě zajímavý pohled na posun chápání vztahu podnikatel či služba - zákazník v posledních letech a nutnost změny tohoto chápání.

https://www.forbes.cz/arogantni-gastronomie-krizi-neprezije-aneb-v-cem-byl-konec-prazske-kuchyne-poucny/

Sakra zajímavý pohled, už ten sebekritický blog spolumajitele byl. Je mi líto každý poctivý a kvalitní hospody, která padne, ale ve vší empatii, že Karpíšek pořádá megalomanii na Hradčanským náměstí a jako první po 14 dnech utíká do insolvence, se mi prostě nelíbí.

Zvlášť když má v Praze jenom dalších 20 hospod a obchodní partner sám potvrdí to, co si myslím, že nezávisle na "koroně" lidi trošku opustili základ - pokornou a podloženou ekonomiku firmy, protože jsme se ekonomicky (a bohužel i právně) dostali do stavu, že to vždycky nějak dopadne. No doufám, že teď nebyla po 14 dnech insolvence a za rok otevře podobnej podnik jakoby nic :)

Hospody jsou teď ale jedna věc. Já v tom vidím potvrzení toho, co si dlouhodobě myslím o všech dnešních "prodavačích vzduchu". Co mi na nich nejvíc vadí, je to, že úplně opustili heslo "Služba je tu pro lidi". Když je posloucháte, což se dá většinou činit tak dvě první věty, je to samý "Já to chci takhle" a "Tohle ty lidi musí chtít". Je to absurdní a ano, opravdu arogantní. Já nic neumím, a tak si tady něco "vytvořím", a protože ta ekonomika neuvěřitelně jela, tak se jich v ní spousta nějak uplácalo. To teď nesporně končí. Lidi nebudou a nebudou ani moct "kupovat vzduch", protože bude nutný omezit i daleko potřebnější věci.

Bude fajn, když to přinese víc obyčejnýho selskýho rozumu a vrátí se pár základních ekonomických pravidel. Třeba že můj zákazník nebo klient není apriori blbec, kterého musím vychovávat a předělávat, ale že mu mám prostě něco nabídnout a dát a za to dostat zaplaceno. Že se nemusí třeba skoro stydět, říct si o cukr do kafe.

Nejde o servilitu a třeba já osobně rozhodně servilní vůči lidem, pro který dělám, nejsem, což v advokacii zrovna ani nejde. Tam ta odpovědnost zkrátka jde dál než na tu službu. Hospodskýho ale nemusí už zajímat, jestli solím, sladím nebo piju plastovým brčkem. A prodavač vzduchu mi nemusí (za peníze) říkat, že byznys dneska postavím jedině na brainstormingu a networkingu, ne?