Dnes je 30. června, den, kdy se ve škole rozdává vysvědčení. Já jsem sice už velká a pracuji na sebe, ale co si takhle zkusit oznámkovat sami sebe? Vystavit si vysvědčení s koncem školního roku? Zkoušeli jste to někdy?
Průvodce cestovního ruchu, zkouška zaštítěná Ministerstvem pro místní rozvoj, kterou ovšem nepotřebujete pro založení živnosti. Já ji potřebovala sama pro sebe. Restartovat hlavu, naladit se na oblast turismu, protože život tomu chtěl a zavál naši rodinu do Paříže.
Zkoušku jsem zvládla na výbornou, a mám první jedničku na dnešním vysvědčení.
Abyste mohli v Paříži žít, musíte si ji zamilovat, jinak se utopíte ve spoustě ALE.
Jako v každém vášnivém vztahu jsem se chvílemi topila. Nakonec vyhrála láska, a já se do Paříže hluboce zamilovala. Překvapovat mě ovšem stále ještě nepřestala, a o to jde.
Druhá jednička jde tedy lásce k Paříži, nejlepšímu městu na světě.
Zamilovala jsem se do jejích muzeí, výstav, koncertů, do všudypřítomných zelených parků, do pikniků na nábřeží, pohledů z mostů či vyhlídek, trhů, kaváren a restaurací. Taky hřbitovů, kanálů a přístavů. A samozřejmě Eiffelovky.
Svoji neutuchající zvědavost jsem ukojila nahlížením za zavřené dveře. Jak to myslím? Nahlížení do dvorků, vchodových portálů, uzavřených privátních uliček, se stalo nejen mým malým dobrodružstvím, ale také mojí prací, zaměstnáním.
Zaměstnáním, které dělám ráda, a soudě podle vašich reakcí, i dobře. Díky mně a vám, mým klientům a známým, získává Paříž další obdivovatele a zamilované, kteří se sem pravidelně vrací. Nepotřebují mít průvodce po celou dobu pobytu. Posedět v parku, projít si obrazárnu či povečeřet v intimní atmosféře mohou sami.
Nakouknout po ránu na trh a koupit si tam do ruky palačinku, zatančit si v baru, kde po ránu teprve uklízí po noční taneční party, zahrát si pétanque či rozbalit piknik u Seiny, to jsou momenty, pro které na Paříž nezapomenete, a které vám zprostředkuje místní, takzvaný lokál.
Vzpomínka, francouzsky „souvenir“, se vám může houpat na klíčích v podobě přívěsku kovové Eiffelovky, ale moment, kdy jste ji poprvé viděli svítit a blikat, zůstane ve vašich srdcích navždycky.
Za zvědavost si dávám jedničku, neboť mně i vám otevírá jinou perspektivu Města světel.
Za školní rok se mi tu vystřídalo spousta zajímavých, zábavných, zvědavých a zamilovaných. Občas větší skupina, ale především individuální klientela: rodiny, páry mlaďounké, žádači o ruku, páry starší i páry druhé.
Při příležitosti firemních akcí, školních prázdnin, střídavé péče, fotbalových a hokejových mistrovství, životních výročí či narozenin, přestupu na letadla, líbánek či koncertů jste se mnou zažili Paříž. Anebo jste se přidali ke komentovaným prohlídkám, a dozvěděli se spoustu zajímavostí.
Paříž jinak, Paříž na míru, Paříž taková, jakou ji chceme mít.
Známka za marketing a propagaci: Pro ty, kteří chtějí být v obraze, co se v Paříži děje, kde to chutná a žije, a co pro vás aktuálně chystám, jsou k dispozici moje webové stránky a facebook.
Protože jsem nedávno, chvilku před koncem školního roku překročila hranici 500 fanoušků, tak se mi dnes na výzu objevila další jednička. Děkuji.
A protože na vysvědčení má samé jedničky jen málokdo, ani u mě tomu není jinak.
Publikační činnost a historky z natáčení na blogu: Ano, často říkáte, ať zase něco napíšu, ale…
Nemáte strach, že budete číst o sobě? Ráda vás bavím a ráda si vyliju srdce, když mě Francouzi jednou za čas rozhodí. Slibuju, že se budu snažit psát disciplinovaně a častěji. Za každé vaše sdílení dodám jednu historku. Dvojku bych si snad zasloužila, ne?
A černým puntíkem na mém vysvědčení je orientace.
Za tu bych nejspíš vyfasovala trojku.
Jednoduše řečeno, ztrácím se. Plete se mi pravá a levá strana, proto raději gestikuluji jak Četník a četnice na křižovatce. Nikdo nejsme dokonalý, a i já se lepším.
Nicméně díky téhle vlastnosti jsem pro vás náhodně objevila spoustu zákoutí, která často překvapí i rodilého Pařížana, utajené hotýlky v zelených dvorcích, dětská hřiště za rohem od turistických památek a pekárny s nejlepšími pusinkami na světě. Tudíž je to trojka s hvězdičkou.
A na závěr mi nezbývá, než oznámkovat i vás. Za co?
Za to, že na Paříž nespěcháte. Rádi si dáte kafíčko a cigárko, i když už vlastně nekouříte, skleničku vína či cidru, anebo šampaňské na vrcholku Eiffelovky.
Za to, že se mnou trpělivě hledáte značky „pásu růže“ za Pyramidou v Louvru, urnu Kupky na hřbitově Pere Lachaise, sochu patrona Paříže Denise bez hlavy či parkovací místo u hotelu.
Za to, že se nebojíte zkoušet nové věci, jako je třeba ryba s rýží, foie gras a konfitované kachní žaludky nebo zmrzlina s příchutí slaného karamelu.
Za to vám dávám jedničku a v příštím ročníku se těším naviděnou.
Krásné prázdniny
