U nás doma rádi jíme, ale snad, nedejbože, nejsme to, co jíme. Nebo, že by proto byly děti sladké, já hořká a manžel ostrý?
Můj muž často cestuje a kam přijede, tam i jí. Většinou to, co jedí místní - rád zkouší národní pokrmy, nápoje nevyjímaje. Tudíž první otázkou po obligátním: "Jak ses měl?" je po návratu: "Tak cos tam jedl?". Počasí a práce se neřeší.
A protože svátky vánoční strávené s rodinou pobytem na horách s plnou penzí, a následně doma s domácí kuchyní pro všechny, rozumějte, pokrmy, které rády jedí děti, začal být muž nespokojený. Brblal a stěžoval si na stereotypní kuchyni - tu moji, deset jídel pořád dokola - já a děti, omáčky - děti, nedostatek fantazie - pochopitelně té mojí.
Následně proseděl dva dny u receptů na internetu, aby zvolil silvestrovské party menu. Polovinu receptů jsem mu vymluvila s očima vsloup ve snaze, že ho to přejde, neboť šlo převážně o variantu "dobré - hned po tepelné úpravě snězte" a zbylo menu mexického typu - zapečené nachos s chilli con carne, guacamole, dipy ananasový s papričkou a rajčatový s tajemným názvem Pico de gallo. Navrch ceviche - peruánský pokrm aneb syrová ryba v citrusovém nálevu. Vše se dalo na večírek přenést.
Přípravná fáze: dva dny (studium receptů, časový harmonogram)
Návštěva trhu: 1/2 dne s nadáváním čeho všeho máme málo a co jsem zapomněla koupit
Zásadní ingredience všech pokrmů: čerstvý koriandr, čili papričky
Určeno: dospělým, děti ať si jedí co chtějí
Předvečer se manžel postavil ke sporáku, aby založil na chilli con carne. Neustále odbíhal a kontroloval, zda je postup v souladu s postupem dvou hňupů na obrazovce počítače. Když něco nestíhal, volal o pomoc, například krájení cibule trvalo mnohem delší dobu, než předvídali hňupové, já zase hystericky volala o pomoc, když krájel cibuli na prkénku určeném na ovoce či pečivo. Kritizovala jsem postupně všechno, od použití oleje, vařečky, časné přidání masa. To proto, že jsem se prý začala bát o své výsadní postavení v kuchyni. Je fakt, že s frekvencí manželova vaření, cca jednou za rok, bychom přibírali méně.
Uražená jsem odešla vyzkoušet epilátor na bázi včelího vosku, který mi přinesl Ježíšek, a manžela zanechala mexické vlně v kuchyni. O půl hodiny později, kdy celý byt provonělo chilli con carne jsem zoufale volala z koupelny, neboť teplý vosk jsem nebyla schopná z těla dostat. Použití sprchy mělo za následek ulepenou sprchovací hlavici, vanu, přístroj, podlitiny na nohou a kusy medového vosku, jež jsem odstranila až po použití odlakovače na nehty (jak neekologické a nešetrné k pokožce). Manžel mi musel umýt hlavu, což by za jiné situace bylo něžně romantické gesto, kdybych ovšem celá nelepila.
Z koupelny jsem vyrazila vděčná za odlepení, směr kuchyně. Moje lepící podrážděné tělo a pocuchané nervy uklidnilo příjemně pikantní chilli con carne. Kromě výborného jídla můj muž připravil i zeleninový dip, ač den předem, raději jsem se neodvažovala to kritizovat. Chuť obého byla vynikající. Druhý den jsem bez řečí v rámci ranního běhu zakoupila kukuřičné tortilly k zapečení, nakrájela cibuli (samozřejmě ne dost najemno). Po ugrilování ananasu a chilli papriček na další dip a rozmačkání avokád jsem poklidila kuchyň, což trvalo stejně dlouho, jako příprava jídla samotná. Ceviche jsme již naložit nestihli, to bychom Silvestra prošvihli, ale koriandrem to u nás vonělo ještě na Nový rok.
Výsledek stál zato, mohu doporučit. Sice musím uznat, že s přesunem manžela do kuchyně budeme asi jíst dělenou stravu (děti x dospělí), méně často (1 x ročně), ale zato s fantazií a koriandrem. Jako novoroční předsevzetí vyhlašuji, že uvolním místo v kuchyni alespoň jednou měsičně a vyhlašuji Den mužů v kuchyni. Jen to nádobí si pak po sobě, hoši, prosím, ukliďte.
Ceviche už jsme stihli udělat též a nemohu než doporučit. Dnes vaří muž! O to líp, že můj muž.
