A čím budete naší firmě prospěšná Vy?

Mezi věci, které fakt nemůžu vystát, patří pracovní pohovory. Ale bez nich to jaksi nejde, že jo....

Určitě to znáte taky. Napíšete miliony e-mailů a dostanete přinejlepším dvě odpovědi, ve kterých jste pozváni na již zmíněný a mnou tolik nenáviděný pohovor. Většinou vás usadí do obrovské zasedačky, kde se cítíte tak nějak malincí a jedinou věcí, na kterou jste schopni myslet, je to, kdy už konečně vypadnete ven. Naproti vám sedí aspoň tři lidé, kteří se tváří děsně důležitě a kladou divné otázky. Vždycky mě baví ten pohled, kdy si s nekonečnou vážností píšou poznámky do mého životopisu, kde skoro nic není. Strašně by mě zajímalo, co si tam poznamenávají.

Pohovorů mám za sebou spoustu a většina z nich byla fakt hrozná. Nejvíc mě asi „bavil“ ten na nějakou pozici do cestovní kanceláře. Pravděpodobně jsem se ucházela o místo asistentky, no prostě toho nejposlednějšího člověka ve firmě. Bylo nás tam asi deset. Nejdřív jsme se všichni postupně představili, posléze jsme dostali jakýsi test. Nic takového jsem nikdy předtím nevyplňovala, ale o to víc jsem se u těch otázek fakt bavila. Už si to moc nepamatuju, ale byl to takový ten styl jako: „Označili byste některého ze svých kamarádů za debila? Když uvidíte na zemi žvýkačku, co uděláte?“ No, po vyplnění téhle záležitosti jsem věděla, že to asi není nic pro mě. Nechci pracovat ve firmě, kde si svoje zaměstnance vybírají na základě téhle hovadiny. Nicméně mě po téhle srandě vybrali k ústnímu pohovoru, který se konal asi za půl hodiny a kde na mě neustále útočila nějaká rádoby důležitá asistentka s příšerně žlutými vlasy a oranžovým make-upem. Paradoxem je, že mi asi za týden volali s tím, že mě vybrali. Jestli se ptáte, zda jsem tuto práci vzala, tak ne.

Abych byla trošku pozitivní, tak jsem zažila dva moc milý pohovory. Jeden byl na pozici, kde pracuji teď. Tenkrát jsem tam se svým současným šéfem strávila asi pět minut. Řekl mi, že vlastně chtěl jen vidět, jak vypadám. A taky se ptal, co se učíme ve škole. Nezajímalo ho, jaké jsou moje slabé a silné stránky, ani to, jakým přínosem pro firmu budu.

Ten druhý, fajn pohovor, jsem absolvovala asi minulý týden a jeho výsledek ještě nevím. Ale i kdyby mě nevzali, tak jsem za něj ráda, protože to byla fakt příjemná půl hodina. Žádná nadřazenost, ani stupidní otázky. 

Na další takový pohovor se chystám zrovna zítra. Strašně moc bych tam chtěla přijít, říct, že vlastně nic neumím, nemám žádné zkušenosti, ale ať to se mnou i přesto zkusí, že jsem snad docela v pohodě. No, zase dobrý, Petruno. Na tohle si srab a moc dobře to víš, tak přestaň fantazírovat.

Držte mi palce. A kdybyste náhodou věděli o nějaké práci pro mě, tak mi dejte vědět.

P.S. Bez pohovoru, prosím :)