"Já jsem mrtvola, teto!!"
Rozhodla jsem se něco se sebou dělat....při pohledu do zrcadla mi bylo jasné, že první kapitolou budou vlasy. Kašlala jsem na ně, rostly mi jako žíně, jen jsem je občas odbarvila nekvalitní barvou od vietnamců na "vyblitě červenou" nebo "vyblitě hnědou"- i objednala jsem se mezi svátky ke své kadeřnici, aby mi udělala melír, který mi dle názoru mého i manžela a známých nejvíc sluší.
"Je mi nějak blbě.." uvítala mne moje kadeřnice Zuzka. "Ale?" vtipkovala jsem...ovšem nebylo nic k vtipkování, říkám Zuzce: "tak dáme melír" a ona: "javor...":-), řekla mi: "poslední dobou jsem nějaká mrtvola.." a jala se míchat barvu, ustalovač a napatlala mi bílou barvou pramínky po celé levé straně hlavy, podložila je alobalem a najednou utekla na wc.
"Zuzi?" zkusila jsem opatrně a zaklepala na záchod. "Bllllll..é=ééééééééééééééééééééééééé...chchrchchrchchrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr éééééééééééblblblblblblblllééééééééééééééééééééééééé" bylo mi odpovědí. Seděla jsem jako tydýt s jednou půlkou vlasů nabarvenou na melír a druhou na "hovno" a když Zuzka vyšla z hajzlu, povídám jí: "ty - hele...co ti vadí?"
"Smrdí mi ta barva..."
"Aha, "opáčila jsem - "tobě smrdí barva, kterou dvacet let dáváš na hlavu lidem, najednou ti smrdí, jsi v tom, že jo?" a Zuzka: "Nee...to nee..to by byla chyba, asi, já děti mám..." Já jí říkám - no, jen si udělej test.." Když se vyzvracela, uděläla mi druhou půlku hlavy, ale ač jsem jí zaplatila plnou cenu, tak stejně mám melír našišato...a pak přišla smska od Zuzky tohoto znění:
"mela si pravdu nech si to patentovat. sedm a pul mesice nebudu moct pit"
Krásná reakce na to, že bude mít dítě :-)
Dneska jsem šla se vlivem vánočního obžerství, po kterém nezapnu knoflík ani od sněhulí, natož od džínů, projít. Jdu si takhle pěkně po vesnici a najednou vidím, jak si někdo v závěji navátého sněhu postavil takový sněhový dům. Měl i okýnka, koukala jsem na něj s nostalgií, ráda jsem vzpomínala na to, jak mi můj táta a strejdové vždy ze sněhu postavili iglů a jakoby tam semnou, s malou, "bydleli". Tak jsem si zavzpomínala, jdu okolo...a najednou vidím nehybnou postavičku...
Prostě na sněhu tváří dolů ležel nehybně malý chlapeček v kombinéze...tvář měl zabořenou do sněhu, nehýbal se...ruce roztažené...Já zpanikařila, strašně. Okamžitě jsem tam naběhla, říkám si . "ježišmarjá, on jë snad mrtvej..", myslela jsem si, že třeba boboval a narazil si hlavu...hned si vybavovala první pomoc, že ho musím dát do stabilizované polohy, štrachala jsem v kapse pro mobil...a najednou se za pravou stranou "opevnění" vynořilo pět střapatých kulichů, v ruce umělohmotné samopaly..
"Hej, ty náno jedna, co nám tu šlapeš po bunkru!!" zařval jeden kulich....a v tu chvíli se probral "omráčenýi" chlapeček:
"Di pryč!!!" zařval: "my si tu hrajeme na Stalingrad a já sem mrtvola!!!"
Inu, chápu. Rušit obléhání a dupat v opevnění se opravdu nemá...Natož snažit se dávat mrtvoly od Stalingradu do stabilizované polohy a volat jim sanitku..:-)
Odcházela jsem, v ruce mobil a najednou mi někdo zatahal za rukáv.
"Teto.." říkal mi malý kluk od sousedů přes barák.."já za to nemůžu, já sem byl mrtvola, teto, ani bojovat mě nenechali...vzali mi samopal a prej bych trefil hovno..tak jsem měl bejt mrtvej, ale byla mi zima...si hodná, fakt.., teto....:-)
No povím vám...takové krásné vyznání od pětiletého kluka, to fakt stojí za to...:-)
Šťastný Nový rok všem mým čtenářům přeje Vaše Peta..:-)
Petra Pavlíčková
Punčocháče v mrazáku
O lidské zapomnětlivosti bylo napsáno jistě již mnoho a mnoho knih, článků, ba i vědeckých "tlustopisů" Nechci se tímhle blogem vydávat na půdu zapomínání jaksi "lékařského" - čili psát o tom, jak s věkem slábne paměť - to všichni víme a víme také, jaké příšerné důsledky to mívá například v podobě stařecké demence či "alzheimera". Ne, chci trošku tohle nepříjemné téma odlehčit a napsat o zapomínání ještě jaksi v "mládí" - trošku na humornější notu a vydat se na půdu historek, kterýma jsem zásobená bohatě od své rozvětvené rodiny či okolí.. Nadpis Vám, milí čtenáři, může připadat trošku matoucí, ale vězte - stát se to může naprosto každému - každý někdy něco někde zapomene, nebo udělá nějaký podvědomě nesmyslný krok, nad kterým pak v úžasu jen nevěřícně civí a říká si: "ježišmarjá, jak jsem mohl být takhle blbej!!"
Petra Pavlíčková
Princezno, co to máš sebou za vopici????
Příběh na téma kolo pro Ona dnes: "Ahoj, prosímtě, děláme novou kuchyni, můžeme si k vám do sklepa dát pár věcí, než to všechno upravíme a opravíme, u nás není k hnutí.." poprosila mne kamarádka z vedlejší vísky, která konečně s rodinou bydlí. Sice v bytě na hypotéku, ale je to 4 plus 1, vzdušné, prostorné a jelikož má tři dítka ve věku 11, 10 a 8 a manžela, tak z jejich podnájmu v 1 + nic, ve kterém se krčili doposud a platili nehorázné nájemné "paní domácí", která je opravdu odírala, je to opravdu pro ně velký skok kupředu.
Petra Pavlíčková
Roštěná na roštu aneb polibte mi zadel
Omlouvám se za možná trošku expresivní titulek..leč co, pravda se musí naplno říci...ať je to jak chce. Včera mi manžel dal dáreček - zabral (tím myslím výplatu) a pozval mne do restaurace. Podotýkám, že to je u nás velká oslava, to se stane jednou za rok, jinak "sušíme hubu" a snažím se vařit jídla výživná, leč levná. Najednou pozvání do restaurace, oblékla jsem se, načančala se a že tedy pojedeme do jedné, která se nám v minulosti osvědčila.
Petra Pavlíčková
Ztracená
Ztratili jste se někdy? Kdekoliv, může to být všude, v davu, v cizím městě, v cizí zemi, najednou dezorientovaně bloudíte neznámým terénem a začne vám tlouct srdce a bojíte se? To jste ještě dobří, protože "ztracení" se přihodí alespoň jednou za život naprosto každému bez vyjímky. Ale co třeba řeknete na to, že se někdo ztrácí cca jednou týdně a to na místech jemu známých a okoukaných? "Asi počínající Alzheimer, bohužel,", řeknete si. Ale ne, to naštěstí ještě není. To jen já jsem ukázkovým příkladem matlala, který se ztratí naprosto, ale NAPROSTO všude.
Petra Pavlíčková
Když se vám stane megatrapas..
nezoufejte - myslíte si asi v tu chvíli, že se musíte hanbou do země propadnout, ale není tomu tak - hitparáda trapasů a ultramegatrapasů je velmi rozmanitá a ten váš "trapásek" snadno zanikne v plejádě dalších, podobně, i hůře postižených jedinců. Téma trapasů by vydalo na samostatnou knihu, já přináším jen pár exemplárních příkladů, které se staly buď mně osobně, v mé rodině nebo blízkém okolí. Snad si po jejich přečtení oddychnete - že to, co se stalo vám, není ještě tak hrozné.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Proč mají Japonsko a Indie problémy? Protože jsou xenofobní, kázal Biden
Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ státy, které nevítají...