Jak přežít rekonstrukci

... a neskončit v blázinci, v útulku pro bezdomovce nebo ve vězení za těžké ublížení na zdraví (ohroženým druhem jsou hlavně obkladači, elektrikáři a nechápající partneři).

My jsme rekonstruovali v roce 2007 a k tragickým koncům opravdu moc nescházelo. Hlavně pár řemeslníků zachránilo od inzultace jedině to, že v kritickou chvíli zrovna nebyli v dosahu. Ale s odstupem několika let, vychladlými emocemi a opět pozvolna chátrajícím bytem se na problém rekonstrukce už dokážu podívat z nadhledu. Moje postřehy jsou určeny hlavně lidem, kteří se chystají předělávat bydlení opravdu z gruntu a kterým záleží na tom, na kolik je rekonstrukce přijde a na jak dlouho je vyžene z domova. Pokud plánujete přestěhovat se na dobu neurčitou do letního sídla a najmout si stavební dozor, asi nejste ti správní čtenáři. Ale jestli právě sepisujete evidenci příbuzných a přemýšlíte, od koho jste si ještě nepůjčili a kdo nebude mít to srdce vyhodit vás i s dětmi na ulici, jsou moje krvavě vykoupené rady napsané právě pro vás.

Nepouštějte se do rekonstrukce, která není nezbytně nutná. Jestli jde spíš o to, že kachličky v koupelně vyšly z módy a plovoucí podlahu už mají všichni sousedi okolo, radši si za ušetřené peníze dopřejte luxusní dovolenou a na tenkou půdu rekonstrukce vůbec nevstupujte. Pro klid vaší domácnosti.

Když usoudíte, že opravdu není jiná možnost, raději to vezměte víc ze široka. Žádná další příležitost nejspíš už nepřijde, protože podruhé se do rekonstrukce pustíte jedině v případě přímého ohrožení života.

Předem si zajistěte podporu širokého okolí – sousedů, příbuzných i přátel. Některé z nich a možná všechny budete v brzké době potřebovat. Při této příležitosti si zapište do paměti jejich usmívající se tváře, které teď dlouho neuvidíte (platí hlavně pro sousedy).

Plánujte, zjišťujte, počítejte, měřte a kreslete. Čím více času a peněz vložíte do detailní přípravy, tím více ušetříte na realizaci. Detailní znamená včetně projektu, vizualizace a přesného popisu a rozkreslení všeho – od výšky umyvadla až po typ vypínačů. Všechno podrobně definujte v písemné podobě, předem projednejte s dodavateli a nechte si od nich potvrdit jako součást (přílohu) smlouvy. Aspoň nám se tahle důkladnost prosazovaná manželem převelice vyplatila, i když zpočátku vypadala jako zbytečnost. Dnes si myslím, že asi není nic horšího, než skočit do rekonstrukce bez přípravy rovnýma nohama a teprve za pochodu zjišťovat, že bude potřeba ještě přeinstalovat topení nebo posunout příčku ... a že na to už nejsou peníze. Je pravděpodobné, že všechno předem stejně nevychytáte a dřív nebo později nějaké nepříjemné překvapení přijde, ale čím méně jich bude, tím méně zbraní dáte do rukou nepříteli. Jestli nechápete, koho tím myslím, tak vězte, že:

Rekonstrukce je válečný stav. Co jste předem neuhráli na poli diplomacie (kde držíte trumfy v rukou vy), musíte po podpisu smlouvy vybojovat přímo v terénu (kde je naopak na koni ten druhý), protože zájmy investora a dodavatele se radikálně rozcházejí. Okamžikem zahájení stavby je vykopána válečná sekyra a nastává  urputný a nelítostný boj o vícepráce, termíny, platby, kvalitu... Neříkám, že nemůžete narazit na profesionály a zároveň lidumily, ale vaše šance je poměrně mizivá, takže raději počítejte s českým standardem, kdy se vás pokusí trochu odrbat. Když budete mít kliku, tak jenom občas.

Je jednodušší bojovat s jedním nepřítelem než s celou armádou. Proto je dobré snížit počet dodavatelů na minimum, ideálně na jedinou firmu, která si návaznost jednotlivých prací a profesí pohlídá ve vlastní režii. V opačném případě hrozí, že se topenáři budou vymlouvat na elektrikáře, truhláři na zedníky a malíři na oknaře a vy se ocitnete mezi mlýnskými kameny, které vaše plány a harmonogramy rozdrtí na kusy.

Příběhy o rekonstrukcích, které proběhly bez jakéhokoliv zádrhele, přesně podle plánu, bez dodatečných nákladů a hlavně v předem dohodnutém termínu, jsou z rodu bájí a pověstí. Uslyšíte je hlavně ve fázi hledání dodavatele z úst majitelů firem, kteří vám s vidinou nové zakázky klidně naslibují hory doly, ale vy se nesmíte nechat opít rohlíkem. Ať se dodavatelé budou ošívat sebevíc, rozhodně nepodepisujte žádnou smlouvu, ve které nebude pevně stanoven termín dokončení a především penalizace za jeho nedodržení. Ne že byste tak měli zaručeno, že se to stihne. Nestihne se to ani tak. Ale aspoň vám penále trošičku sníží výdaje a hlavně ztlumí váš vztek, až budete neplánovaně trávit x-tý týden ve společnosti milované tchyně.

Cokoli necháte v dosahu řemeslníků, stává se pracovním náčiním a buď se s tím neshledáte už vůbec nebo rozhodně ne v původním stavu. Lavór na praní nevratně zaneřádí malta, ze židle se stane pracovní žebřík, vysavač ucpe stavební odpad a vaši prodlužovačku nikdo nikdy neviděl.

Když k vám přijde někdo v montérkách, ohání se nářadím a od huby se mu práší mazáckými řečmi, ještě to neznamená, že své práci rozumí. Klidně mohl před měsícem prodávat párky nebo okopávat zeleninu a ve skutečnosti jste z vás dvou ten zkušenější vy, který jste si o věci něco přečetl a hlavně přesně víte, co chcete. Dokud vás nepřesvědčí o svých schopnostech reálnými výsledky, rozhodně ho neberte jako autoritu a nenechte si nabulíkovat, že „se to vždycky dělá takhle“.

Nikdy nezapomínejte, že jediné osoby, kterým opravdu záleží na tom, jak rekonstrukce dopadne, jste vy. Nedůvěřujte a všechno stále prověřujte. Harmonogram prací a zajištění specifického materiálu (sanity, kachliček, dveří,...) řešte už v předstihu spolu s dodavatelem a průběžně kontrolujte (a zajišťujte :-). Když to necháte pouze na dodavateli, riskujete, že se nic řešit dobude a pak se dozvíte jenom: „Nejde to, není na skladě, nestihne se, musíme to udělat jinak. Ale takhle ta koupelna bude taky hezká, co říkáte?“

Bez vodováhy a aspoň pětimetrového metru v kapse na stavbu ani nechoďte. Pokud trváte na rovných zdech a počítáte centimetry, aby se vám do koupelny vešla pračka a skříň nečouhala přes dveře, tak jste široko daleko jediní, kdo v takových minijednotkách uvažuje. (Ale stejně všichni  rádi předstírají, že mají všechno změřeno, takže ten svůj metr raději nikam nepokládejte nebo si rovnou pořiďte několik rezervních.)

Připravte se na cokoliv a hlavně na nejhorší. Třeba na to, že přijdete na stavbu, sáhnete do hromady vyskládaných kachliček, abyste porovnali jejich odstín, a namočíte si ruku... do chcanek.  Dodatečně se vysvětlilo, že to nebyla osobitá pomsta topenářů, se kterými jsme ten den řešili nějaké nesrovnalosti, ale že si chlapci nemajíce záchodu (ten u nás v té době neexistoval) ulevovali do petky a ta se jim trošku rozlila. Protože u nás v té době neexistovala ani tekoucí voda, musela jsem s tou pochcanou rukou dojít až na záchod do nejbližší hospody. Právě tehdy nastal jeden z oněch kritických okamžiků, kdy jsem nevraždila jedině proto, že v bytě zrovna žádný řemeslník nebyl.

Největší jobovky zákonitě přicházejí až v cílové rovince a ze strany, odkud je vůbec nečekáte. Jestli nám nějaká spolupráce fungovala bez problémů, pak s podlaháři. Absolutní profíci, co se dohodlo, to platilo a podlaha z masivu vypadala nádherně. Jeden lak, druhý lak, zbývá už jen poslední a za tři dny se můžeme - po dvanácti nekonečných bezprizorních týdnech - nastěhovat zpátky domů. No a v té poslední třetí vrstvě dvousložkového laku se nespojily složky, takže na podlaze vznikly matné skvrny, což se prý stává tak v jednom případů ze sta. Na broušení, znovulakování a další týden zdržení jsme v té chvíli už neměli morální kapacity, takže podlaha zůstala opravená jen provizorně. (Ale je to vidět jenom proti světlu. A od té doby, co dcera pořádala mejdan a po podlaze se nám rozletěl rozžhavený uhlík do vodárny, si matných flíčků už ani nevšimnete :-)).

Na závěr aspoň jedna dobrá zpráva. Každá rekonstrukce je zkouška ohněm. Pokud všechnu tu hrůzu přečkáte bez žaludečních vředů a exekutorů v patách a na konci nenajdete ani tik v oku, ani žádost o rozvod na stole, máte dost dobré šance, že odteď vydržíte už všechno ;-)