Jsem skeptický a racionálně založený člověk. Ničemu nevěřím. Řídím se pouze fakty. Až na jednu důležitou výjimku.
Tou výjimkou je svět ideologií. Jakkoliv je to výjimka jediná (i když...), je tak vlezlá a všudypřítomná (jak je vysvětleno v knize Skrytá autorita), že veškerou mou „racionalitu“ mění ve špatný vtip. Tvrzení, kterými jsem tento článek uvedl, tedy: „Jsem racionální“, „Jsem skeptik“, „Ničemu nevěřím“ jsou často používána lidmi, kteří mají potřebu zvýšit si svou sebeúctu. Stejný typ lidí před několika sty lety rád v přítomnosti ostatních tvrdíval: „Jsem bohabojný člověk, jsem věřící.“ Slova se mění, potřeba přifouknout své ego zůstává. S bohabojností dnes riskujete spíše výsměch, slova jako racionalita a skepticismus vyvolávají uznání.
„Jsem racionální astrolog a ne čáry máry fuk,“ tvrdil o sobě mistr horoskopů Petr Messany. „Jsem racionální typ,“ přizvukuje v rozhovoru pro časopis Regenerace další astrolog Emil V. Havelka. Za „racionální“ se podle svých slov považuje i vyhaslá politická hvězdička Kristýna Kočí.
Lidé, kteří se hrdě buší v hruď a dávají na odiv svou „racionalitu“, se vyznačují neznalostí základů psychologie a sociologie. Iracionalita je v mozku každého z nás natvrdo „zadrátovaná“. Jsme lidé, nejsme počítače.
"Bušení se v hruď" se skupinovou iracionalitou úzce souvisí. Ti, kterým byl v dětství odepřen pocit náležité sebeúcty, činí v dospělosti vše, aby si tento nedostatek vykompenzovali. Co jim nebylo dopřáno od rodičů, hledají u mas. Stávají se z nich narcističtí vůdci, zhusta demagogického ražení. Hitlerovo dětství poznamenal na alkoholu závislý, agresivní otec. Gottwald pravého otce ani nepoznal a jeho matka se o dítě nezajímala. Saddámova osamělá matka se během těhotenství pokusila o sebevraždu.
I lidé, pocházející z fungujících rodin, ale s rodiči, kteří podmiňovali svou lásku poslušností a úspěchem ve škole, mají v dospělosti potřebu hýčkat si své rozbolavělé ego. Stávají se z nich často černobíle vidící dogmatici, ale většinou již ne tyrani.
Být iracionální znamená být zmanipulovatelný (a zmanipulovaný), takže se k této vlastnosti neradi hlásíme. Lze s naší zmanipulovatelností vůbec něco dělat? Jakž takž. Především si jí musíme být vědomi. Pokud ji popíráme, dáváme se jí tím zcela všanc. Právě proto všichni ti sebevědomí lidé, honosící se svou racionalitou, jsou obvykle ve vleku dogmat nějaké ideologie. Jestliže připustím, že i mě může pomyslný dav strhnout, a jestliže předem vím, jak se takto stržený (zmanipulovaný) člověk chová, stanu se odolnějším. Nebudu ovšem racionální. Pouze svou iracionalitu lépe zmapuji.
Více se o vztahu iracionality ke snaze o zvýšení sebeúcty a k náklonnosti k náboženským a politickým ideologiím můžete dočíst v knize Skrytá autorita: Iracionalita a dav člověku.
