Dva lidé s opačným názorem na evropskou integraci se mohou překvapivě shodnout na souvisejícím citlivém tématu.
Člen vedení Strany svobodných občanů Josef Zbořil včera uveřejnil článek o mé knize Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku. Jsem mu velmi vděčný, protože mou knihu doporučuje a uvádí citace, které ho zaujaly.
Prošel jsem si další články Josefa Zbořila a zjistil jsem, že názory v nich jsou ve shodě s ideovými východisky Svobodných včetně názoru na Evropskou unii. Josef Zbořil ji vesměs kritizuje. Já ve své knize vidím averzi vůči EU jako možný důsledek obecné nechuti k meziskupinové spolupráci. Meziskupinová spolupráce je podle mě především lidmi se silnou tendencí na rozlišování MY versus ONI přijímána nejednoznačně, často negativně. Zároveň i tito lidé ji využívají, protože spojenectví je důležitou zbraní při prosazování své skupiny.
Pokud Josef Zbořil pochválil knihu, která jeho přesvědčení v některých pasážích odporuje, projevil vnitřní poctivost. Pro mě bylo velmi zajímavé číst pochvalu od člověka, se kterým se v mnohém neshodnu a od kterého bych stejně tak dobře očekával i tvrdou kritiku. (Leč nemyslím, že jsou názory jeho a mé zcela opačné. On hodnotí EU spíše z hlediska konkrétních událostí, zatímco mně jde o obecnější pohled.)
Asi se všichni shodneme, že nechceme-li, aby nás naše skupinové myšlení zcela ovládlo, musíme se o něm dozvědět co nejvíce. Znát jeho příčiny a především symptomy. A to i přesto, že zkoumání vlastní iracionality je bolestivé a je citlivým tématem. To je důvod, proč já napsal Skrytou autoritu a zřejmě i proč Josefa Zbořila zaujala. Díky mu za jeho článek.
