Ekonomika rituálů

První červencový týden bude mít o jeden pracovní den méně. Většina z nás (včetně mě) možnost užít si v létě o trochu více volna vítá. Zároveň se nám naskytuje příležitost zamyslet se nad vlivem rituálů (v tomto případě odpočíváme, abychom rituálně uctili dávné hrdiny národní historie).

Slovo rituál jsme zvyklí vídat v blízkosti slova ekonomika zřídka. Přesto se rituály a ekonomika vzájemně ovlivňují mnoha různými způsoby – v některých případech se posilují, jindy jdou proti sobě. Jakkoli je západní společnost prodchnuta heslem „čas jsou peníze“, potřeba rituálů nezmizela a ani zmizet nemůže. Věnujeme jim velkou část času, energie i peněz a činíme z nich tak jeden z faktorů národní ekonomiky.

Tržní prostředí rituály modifikuje. Vánoce tak získaly během posledních desetiletí na významu a jsou nám připomínány již od října, protože jejich oslava je spojena s obdarováváním a tomu přechází nákupy. Ne neprávem jsou Vánoce nazývány „svátky konzumu“, na druhou stranu představují důležitou vzpruhu např. pro knižní odbyt. Knihou obdarováváme rádi, zatímco pro sebe si knihu často jen půjčíme, stáhneme, či si ji prostě odřekneme. Kdoví, kolik nakladatelů by bez předvánočních nákupů dnes již neexistovalo. Na Vánoce si jistě nestěžují ani výrobci a prodejci šperků, spotřební elektroniky a hraček.

Rituály mají i své náklady. Během svátků téměř nikdo nepracuje, takže HDP neroste a pokud se zaměříme na konec roku, zvýšený prodej tučných a sladkých potravin, alkoholu a pyrotechniky naznačuje, že zdravotní pojišťovny na slavení spíše tratí. A to nechci spekulovat o tom, že v těchto dnech může spotřeba kondomů naopak zaostávat za žádoucím stavem - ostatně podle statistiky k roku 2011 bylo časné stadium syfilis nejčastěji hlášeno v březnu (51 případů oproti průměrným 36), což odpovídá nákaze na přelomu roku.

S čím si trh doposud neporadil, je nezobrazitelnost tajemného Ježíška – výrobci plyšáků, přívěsků, triček, tašek atd. zatím ostrouhávají. V Americe to dopadlo jinak – historku o tom, že Santa Claus je navlečený do červeného kožichu, protože si to prosadila Coca-Cola, možná znáte.

Na zavedení Valentýna a Haloweenu v našich krajích má trh také svůj podíl – prodejci sladkostí, květin, dárků a také plodové zeleniny velkých rozměrů tyto svátky nemohly nechat ležet ladem. Na druhou si svou pozici udržují Velikonoce, i když jejich komerční využití není velké (zájem je o čokoládová a sem tam nějaké slepičí vejce, pohlednice a čínské pomlázky). Zde vítězí tradice požadující řádně oslavit návrat prodlužujících se dnů.

Do budoucna lze očekávat na jednu stranu tlak na co nejvíce efektivní jednání jednotlivců a následné upozaďování rituálů, na druhou stranu lidská přirozenost, tradice a jak vidíme, i trh, budou rituály udržovat, případně rozvíjet či vynalézat nové. Pokud nevěříte v sílu rituálů, představte si, že by někdo přišel s nabídkou šestidenního týdne. Teoreticky bychom měli jásat, že získáme devět víkendů ročně navíc, v praxi by ale přišla vlna protestů, protože nový cyklus by boural tradici stvrzenou biblickým mýtem o stvoření.

Publikováno na ipoint.cz