Strategie boje proti extremismu a terorismu

EUROPOL nyní řeší otázku organizace boje proti  extremismu, terorismu  a radikalizaci v rámci EU. Volá pro lepší kooperaci států a přetřásá  se i otázka zamezení šíření extremismu po internetu stejně jako obavy z omezení soukromí

Boj proti terorismu byl vždy výhodným byznysem, z něhož profitovaly především zbrojařské koncerny, díky nimž máme nyní sofistikované na dálku ovladatelné modernizované bezpilotní drony a za pár let budeme mít i na dálku ovládanou pozemní techniku, a firmy, zabývající se špionážními aktivitami na pomezí ilegality a hackerství. Mantra boje proti terorismu je výhodná pro demokratické velmoci i diktatury v rámci odpoutání se od interních ekonomických a sociálních problémů, na něž obyvatelstvo na chvíli zapomene v rámci okouzlení novými technologickými hračkami.

To se  podařilo USA během invaze do Afgánistánu a Iráku anebo dříve v ekonomicky slabém kolabujícím Rusku po éře divokých neprůhledných privatizací, jež položily kolabující ruskou ekonomiku. Díky bojům proti čečenskému terorismu se Rusku podařilo národně zocelit, nabrat svaly, ztracenou hrdost  a díky zázračnému růstu cen ropy a drsnému státnímu  vyvlastňování  podhodnoceně zprivatizovaných strategických podniků i ekonomicky růst.

Dlouhodobý a nikdy nekončící boj proti terorismu ale obyvatele vojenských  velmocí  nakonec začne nudit, a tak se velmoci snaží ze zemí, kde dlouhodobě bojují proti hnízdům teroristických spikleneckých organizací, spíše vycouvat, protože to daňové poplatníky stojí závratné peníze. Starat se o destabilizovaný region pak musí  státy a mocnosti zde rozložené.

Ty se pak mohou navzájem stabilizovat a destabilizovat podle svého gusta. Velmoci preferují v současnosti co nejméně svých bot na zemi, trénink místních bojůvek a co nejvíce vlastních militaristických základen. Libují si v pilování strategií asymetrické formy boje s pomocí  měkké síly, založené na sankcích, špionáži, šíření desinformací anebo někdy i upřímně míněné diplomacii, jež se ale často míjí účinkem.  

Boj proti terorismu se  velmocím i menším regionálním strategickým hráčům vrací jako bumerang. Za jednoho zabitého anebo zadrženého teroristu vyroste 10 teroristů, kteří se dají obvykle dohromady ve věznicích vytvořených na jejich území demokratizujícími velmocemi. Terorista  je prohlášen v rodné zemi  za mučedníka a ostatní indoktrinovaní bojovníci jsou celí žhaví, aby se sami stali mučedníky v rámci vizí znázorněných  v časopisu Islámského státu Dabiq.

Strategií nejlépe organizovaných teroristů s radikálně fundamentalistickými džihádistickými vizemi podmanění si celého světa  se stává taktika asymetrického boje  s velmocemi, jež jsou v jejich očích kolonizujícími bezbožnými nepřáteli, které je možné buď obrátit na jejich jedině správnou vizi světa anebo zlikvidovat v megalomanské apokalyptické bitvě.  

V rámci asymetrického boje militaristicky hůře vybavených teroristů přišly opět do obliby sebevražedné atentáty po celém světě, jež nás nechávaly lhostejnými, dokud se děly v Pákistánu, Tunisku  a dalších vzdálených zemích, ale vyděsily nás, když už se začaly dít v srdci Evropy.  Ideologie extremistického džihádistického  islámu je  šířena s pomocí sociálních sítí, propagandististických videí a letáků  a občas i prostřednictvím mešit, jež jsou v Evropě po vzoru USA čím dál více a důkladněji monitorovány státní mocí. Imánové se v UK,  USA Francii a Belgii  s nadsázkou bojí v mešitách už skoro pípnout, aby nebyli pod hledáčkem tajných služeb, a tak se agituje obvykle mimo mešity a západní imámové se sdružují do organizací propagujících oficiálně antiextremistickou protisebevražednou politiku. 

Asymetrický boj zradikalizovaných muslimů  má sloužit k rozšíření chaosu, tzv. šedé zóny, radikalizaci nálad místního nemuslimského obyvatelstva, jež má na umírněné vyznavače islámu vytvořit tlak a pocit persekuce, aby se neradikalizovaní ukřivdění muslimové pokud možno co nejrychleji radikalizovali a zapojili se do aktivit aktivních džihádistických skupin. 

Ideologové islámského státu uznávají jen 2 kategorie lidí: křižáky, mezi něž patří všichni, kdo nepodporující jejich apokalyptickou vizi Islámského státu, a  džihádisty, což jsou oni uvědomělí, ctní, morální ideální vyznavači islámského práva  ze 7. století, kteří šíří svou víru ohněm, mečem a zuřivou agitací.  

 Do vějiček se chytají především  mladí muslimové, starší evropští a američtí muslimové jsou už většinou lépe etablovaví, poevropštění, či zamerikanizovaní. Někdy jsou ve vysokých politických anebo společenských postech a nemají zájem rozbíjet systém, v němž se jim krásně a volně žije. Ti pak vystupují proti extremistům, že jim kazí jejich dobrou reputaci v Evropě,  a durdí se navzájem. 

Nebezpečí radikalizace mladé generace muslimů je největší u  3. generace žijící v EU, čehož  si nejdříve povšimli v UK, kde už více jako 6 let probíhá relativně úporný a zpočátku utajovaný deradikalizační program v rovině snahy o co nejvyšší politickou korektnost a náboženskou toleranci.

 Mladí muslimové mohou  naplno využívat výdobytků liberálních hodnot  tolerantní britské demokracie, volební práva, možnosti řízení automobilů, volných svazků s druhým pohlavím, vyšší tolerance ke konzumaci drog a alkoholu, mohou se účastnit na bujarých diskotékách, svobodně vyznávat svou víru v mešitách a těšit se z částečného povolení muslimských arbitrážních soudů v otázce civilního práva.

Občas ale trpí sžíravými pocity prázdnoty, stejně jako většina mladých, kteří jakoby se vraceli do časů  nepokojů ve Francii v roce  1968, kdy Francouzi  podlehli svůdnému sartrovskému pocitu  opojení stavem nevolnosti  a stali se mladými průkopníky současné obdoby sartrovského antiestablishmentového  anarchismu. 

Co ale s tím, jak se s tím má UK jakožto modelová země s vysokou muslimskou populací danou svou koloniální minulostí, kde se velká část muslimského obyvatelstva zatím chová klidně a hledí na zradikalizované mladé extremisty skrze prsty, vlastně postavit? Konzervativní do společnosti dobře zařazení muslimští rodiče  pláčou, když jim jejich rozmazlené žáby a pulci, jimž dali v životě všechno co mohli, včetně sociálních jistot, péče, zázemí a naděje na vzdělání hromadně utíkají do Islámského státu zidealizovaného propagandistickými videi v hollywoodském stylu, anglicky psanými paskvily v barvotiskovém stylu  a čilou agitací přes sociální sítě, skrze které mohou komunikovat s  ideology  IS. 

 Agitátoři z Islámského státu jsou pro frustrované často drogující mladé anglické muslimíky, zhnusené životním stylem  svých pracujících rodičů, jedním velkým naslouchajícím uchem. Dokážou si s nimi hodiny vykládat na dálku, agitovat tak dlouho, až klučíka anebo holčinu zlomí a oni k nim zdrhnou, aby pak viděli na vlastní oči hořkou realitu pravých bojů a po pár měsících, kdy si zařádili a nebylo to ono,  změkčile prchají zpátky do EU, pokud nejsou coby odpadlíci v Rakce anebo dalších okupovaných územích ukázkově popraveni.

A co si  tím má počít David Cameron, jenž chce být navenek korektní a antiislamofobní, ačkoli je jeho země zapojena od rok 2001 do bojů v Afgánistánu a Iráku, podílela se na svržení režimu v Libyi a jen díky zásahu labouristů v parlamentu se dlouho nepodílela na zásahu v Sýrii?  Navenek si David Cameron musí, aby si zachoval zdání hyperkorektnosti, podávat s křečovitým úsměvem ruce s mladými vysmátými muslimy a culit se  na mladé nadšené muslimské studentky.

Jediné, co může navenek udělat, je korektně jim sdělit, že pokud se nenaučí anglicky v jeho zemí neuspějí a asi po určité době snad budou muset jeho zemi opustit, a pohrozit jim, že je v tom krutým Islámským státě  nic dobrýho nečeká kromě  mučednictví pro muže a otroctví pro ženy. V UK mají zajištění pohodlný život v jedné z nejliberálnějších nejpluralističtějších demokracií.

Problém je, že slovo demokracie má v islámských zemích velice špatnou pověst, radikální kazatelé ji identifikují s úpadkem hodnot a morálním chaosem, a tak mají  mladí muslimové, kteří by rádi naslouchali jak slovům Davida Camerona, tak imámů z blízkého východu, v hlavě pěkný guláš. 

A tak si UK zahájila ve  školách své deradikalizační kurzy, kde se mladým muslimům v rizikovém věku sdělují fakta o praktikách manipulativních extremistických muslimských frakcí a vysvětlují se jim hodnoty liberální tolerantní pluralistické demokracie. UK od USA přebírají nejmodernější trendy a strategie a stávají se v EU, jež tradičně zaspala dobu, průkopníky nových strategických metod.

USA  navenek bojuje proti islamofobii, v rámci svých antiradikalizačních kurzů pro pracovníky tajných služeb, policie ale  kážou, že čím jsou muslimové zbožnější a více dávají na tak zvanou charitu, tím jsou potenciálně  nebezpečnější.  Konzervativci  v UK si jsou dobře vědomi, že muslimové v jejich zemi pronikají především díky labouristům do nejvyšších politických postů a funkcí a infiltrují celou společnost. Co ale nadělají, když  je UK zemí, kde všichni občané  mají oficiálně stejná práva.

Nezbývá jim, než si sarkasticky rýpnout do rodilého Londýňana Sadiqa Khana, umírněného pákistánského muslima, jenž se snaží v rámci své lidsko-právní aktivity zlepšit úroveň integrace muslimů do společnosti, káže inkluzi, brojí proti radikalizaci a vystupuje na muslimských fórech, kde se občas mihne nějaký ten extrémista, ve skutečnosti ale imám, s nímž se nadšeně vyfotil i konzervativní  kandidát na starostu.

Konzervativci v rámci své nákladné volební strategie boje o Londýn, kde je přirozeně labouristicky nakloněné obyvatelstvo,  označili v zoufalství  nekorektně Sadiqa  Khana za extremistu a svého kandidáta za uvědomělého skvělého environmetalistu, čímž si definitivně projeli svou kampaň i u dalších etnik. Na nemístnou agitaci Davida Camerona, jenž označil Khana za extremistu v i parlamentu vzpomíná Indka  Anita Vasisht, jež se cítí být Britkou, jíž došel dopis podepsaný Cameronem, v němž ji poprvé v životě označil za příslušnici skvělé komunity, jež Británii neobvykle obohacuje, a již chce Cameron oslovit. Byla z toho v šoku, protože  s ní dosud nikdo v UK nehovořil jako s příslušnicí nějaké komunity. Premiér si v rámci volebního boje o roli londýnského starosty veřejně přiznal, že v UK jsou různé národnostní komunity. 

UK musí bojovat proti džihádistickému extremismu, jenž dělá UK ve světě ostudu, protože řada členů IS hovoří brilantní britskou angličtinou, zatímco stínají na propagačních videích hlavičky neposlušným   občanům USA. Do boje  proti terorismu jsou zapojeni  v UK psychologové, znalci islámu, policisté. Ti  pobíhají po problémových čtvrtích, díky typům tajným služeb se snaží problematické klučiny anebo holčiny, kteří mají sklon k radikalizaci, deradikalizovat. Pokouší se na  citově i racionálně zapůsobit a rozmluvit jim jejich vášnivý antisociální protest  pokud možno co nejslušněji formou a efektivněji nežli relativně neobratný řečník David Cameron. 

Deradikalizace je boj na dlouhou trať, protože extremisté díky sociálním sítím  zaplevelují internet, a tak v UK přijali už v roce 2010, jak uvádí ve své studii  Ben Hayes a Asim Quareshi na serveru opedemocracy.org, celou řadu opatření. 

Vůči propagačním videím teroristických organizací bojují státy ve spolupráci s mediální agenturou Breakthrough Media, sídlící v Londýně, jež se snaží s pomocí dojemných a citově působících příběhů a nenásilným přeprogramováním hodnot oběti radikalizace vrátit do establishmentem požadovaného normálu. Jeden narativ přegumovávají pomaličku polehoučku druhým. Aby si UK ospravedlnili svou militaristicko- osvětovou a celkem neúspěšnou misi v Afgánistánu, odkud vycouvali, nechali si od této agentury zpracovat dojemný příběh afgánského imáma Asima Hafize, jenž v Afgánistiánu šíří britské multikulturní mírové hodnoty porozumění a tolerance.

UK využívá služeb PR společnosti  M&C Saatchi Worldwide, která se specializuje na zlepšení komunikace mezi státy, nevládními organizacemi  a minoritami. Organizace pomáhá  řešit problémy etnického, společenského a náboženského rázu, jimž lze lépe porozumět díky jejich konzultacím, a tak účinněji ovlivňovat mínění  do sebe uzavřených komunit.  V rámci své  strategie pracují metodou, jak píší na svých webových stránkách,  radikálního  zjednodušení. Zjednodušené myšlenky se zavrtají do mozku snáze nežli složité myšlenkové konstrukty a dopad na cílovou skupinu je efektivnější. 

V UK v boji proti internetovému šíření extremismu  přejali formu potírání dětské pornografie, již už dávno  implementovala většina renomovaných serverů, a sociálních sítí. Vše funguje na principu blokace nebezpečných účtů. Renomované sociální sítě včetně Facebooku a Twitteru nechtějí vypadat hloupě, a tak blokují nežádoucí webové stránky a poskytnou přístup ke stránkám konkrétních jedinců. Využívá se k tomu blokování IP adres, DNS filtry a přesměrování, URL filtry.

V UK už delší dobu funguje program  CITRU Kontrateroristické internetové zpravodajské internetové jednotky, jenž se mohou pochlubit  zablokováním  cca 120 000 nelegálních stránek na internetu. Twitteru se údajně  podařilo shodit 120 000 účtu napojených na Islámský stát.  Vtipné  je, že propagační časopis IS Dabiq je stále volně stažitelný v rámci osvětového programu clarionproject.org a nikdo jej neblokuje, protože je cennou senzací pro všechny západní žurnalisty, kteří o něm mohou barvitě psát. 

 EU mírně zaspala anebo byla bdělá  potají. Po útocích na Charlie Hebdo si s velkou slávou otevřela svou vlastní mutaci anglické kontrateroristické internetové zpravodajské jednotky sídlící v budově  Europolu. Na mezinárodní úrovni se terorismus řeší v rámci organizace Globální protiteroristické fórum,  do něhož je zapojeno  29 států a organizuje je neformálně Bílý dům. Za zmínku stojí i spolupráce UK s organizací sídlící v Abú Zábí Centrem Hedayah  pro zdokonalování s bojem s radikálním extremismem, kde se v rámci konferencí řeší, co s radikalizovaným uprchlíky z původních zemí, kteří se vrací domů.  

Centrum, v němž spolupracují USA, EU a arabské země, vydalo příručku, jak řešit v rámci nadnárodní kooperace otázku extremistické radikalizace, jež vzniká  dlouhotrvajícími neřešenými etnickými anebo vojenskými konflikty. Klade důraz na včasnou identifikaci rizik s pomocí policejních a patrně i výzvědných složek,  investice do vzdělání, rozvoje dialogu mezi učiteli a žáky a dalších humánních opatření, o nichž se snáze hovoří a  hůře se uplatňují v praxi. Cílem má být důraz na pluralismus, toleranci, kritické myšlení, jež umožní čelit extremistickým výzvám. 

 Do strategie boje proti terorismu se zapojil aktivně i Google. Potenciálním zájemcům o islamistický extremismus, kteří si chtějí problematiku pouze nastudovat anebo se doopravdy zradikalizovat, mají jako první naskočit ve vyhledavači antiradikalizační odkazy. Tento rok se zaměří Google především na Youtube, kde mají divákovi, jenž pátrá po Islámském státu, kromě jejich propagačního videa naskočit odkazy s  videem s naším demokratickým náhledem na Islámský stát. Google rovněž poskytne nevládním i vládním organizacím, zabývajícími se bojem s terorismem formou propagace, možnost přednostní proklikové kampaně a reklam.  

Namísto efektně graficky zpracovaných radikalizačních stránek IS ve formě časopisu Dabiq, nezbednému internetovému investigativci  poskytne společnost Google projekt Otevři svá očička, ISIS ti lže do líčka.  

Ukázkovým vzorem antiradikalizačních projektů, jež mají oslovit nihilistickou a znepokojenou muslimskou mládež, je animovaná série pořadů ze života postavičky Abdullaha X, jež má mladé oslovit mladé potenciálně se radikalizující muslimy. Animovaný Abdullah X je typickým frustrovaným muslimským teenagerem sympatizujícím s Palestinci. Je tu dle svých slov proto, aby mladé muslimy dovzdělal, aby přestali nenávidět ostatní a úspěšně se přizpůsobili ideálům tolerantní společnosti.

Má posílit  kritické myšlení těch, kdo jsou náchylní svou zranitelností k tomu, aby byli ovlivněni extremistickými ideologiemi. Řeší si palestinskou otázku a ptá se, jestli má smysl vůbec klást jakýkoli odpor Izraeli včetně toho mírového. Dříve se mu líbili britští imámové  Abu Hamza al-Masri a Omar Bakri Mohammed,  kázající radikální džihádismus. První byl za své radikální názory aktivity v UK uvržen do vězení a druhému v roce 2004 v UK jeho organizaci rozpustili. 

Abdullah X už ale těmto vizím už nyní nevěří a  místo toho si našel mírnou deradikalizovanou Muslimku X. Nyní žije spokojeným životem etablovaného mladého občana, jenž úspěšně prodělal proces inkluze, o které se nyní v UK se zpoždění desítek let vášnivě hovoří.  Projekt  mezi britskou muslimskou mládeží, jíž je primárně určen,  evidentně pohořel, protože má na youtube.com sledovanost kolem 2000 až 500 shlédnutí. 

Některé deradikalizační audiovizuální mediální projekty jsou svou naivitou spíše k smíchu nežli k zamyšlení. Internet je ale nekontrolovatelnou zbraní, kde se může šířit prakticky cokoli, co je pro fungování demokracie nebezpečné. A proto se se vlády snaží internet regulovat, stejně jako bojují s důmyslnými technikami ochrany soukromí, které se nám snaží zajistit vývojáři ze Sillicon Valley.  

V rámci blokace účtů a snahy USA prolomit se do kryptované komunikace v chytrých telefonech společnosti Apple  vzniká celá řada etických otázek ohledně soukromí běžných občanů anebo nepohodlných občansko-právních aktivistů, kteří jsou vládami čile monitorováni.  Vzhledem ke skandálu s WikiLeaks a odhalení  Edwarda Snowdena o nejapném pozorování běžných občanů a práci tajných služeb s metadaty, se více začalo hovořit, jak snadno se s pomocí různých softwarů mohou tajné služby anebo firmy zaměřující se  na průmyslovou špionáž prolomit do naší nedokonale šifrované komunikace.

Jelikož ale každý o sobě skoro vše vykecá na Facebooku, nevím, čeho se stále bojíme.  Shazování účtů na Facebooku a dalších služeb v rámci boje proti extremismu snad bude mít určitý efekt. Inovativní muslimská anebo radikalizace chtivá mládež, ale snadno  přesídlí na Telegram a jiné poskytovatele  šifrované komunikace. Snaze vlády o prolomení soukromí občanů díky šifrované komunikaci na základě teroristických útoků ve Francii se vysmál Glenn Greenwald, jenž upozornil, že strůjci atentátů žádné šifrovací metody nepoužívali a posílali si úplně obyčejné SMS.   

Větší smysl má přímý kontakt s lidmi a komunikace z očí do očí. UK se čím dál více spoléhají  na místní neradikalizované muslimy, kteří si berou v rámci vylepšení si  teroristy pošramocené pověsti  za své usměrnit, zklidnit a integrovat mladou neujařmenou muslimskou mládež a provést tolik očekávanou inkluzi, o níž nám už toho tolik napovídal nově zvolený londýnský starosta. Držme mu při tom oba dva palce.