Stavař Donald Trump a bývalý stavař Usáma bin Ládin - dvě strany jedné a téže mince?

Co vlastně sleduje Donald Trump svou excentrickou prezidentskou kampaní, jíž drnká na city frustrovaného bělošského obyvatelstva, cítícího, že ztrácí půdu pod nohama a že USA svou bitvu se zbytkem světa prohrává?

Jedině Trump udělá z chátrající pevnosti USA opět nablýskaného velikána, jímž si zaslouží být, stejně jako se mu to zamlada podařilo u zdevastovaných velkoměstských hotelů, jež s velkým úspěchem zrekonstruoval.

Jeho evidentní politická nekorektnost a přebubřené nápady v rámci jeho bizardních kampaní, jež bude jen stěží, pokud bude zvolen, uplatňovat  v praxi, mu zajišťují zájem médií. Trump excentricky vykradl heslo našeho Andreje Babiše "stát se má řídit jako firma", a nebabišovsky křičí, že by měli být Američané krutější k teroristům. Volá po legislativně potvrzeném mučení zadržených, jež si Obama s velkou slávou po provalených skandálech z Gauntanama a odjinud zrušil.

Dosavadní snaha USA o precizní odstřelování co největšího množství tzv. teroristů  s minimální kolaterální škodou, jež za Obamy dosáhla svého vrcholu, by za Trumpa asi taky vzala za své. USA by se asi zase vrátily v rámci ekonomických škrtů po matce škudlivého Skota Donalda Trumpa k zakázaným ale levným a neúčinným chemickým zbraním. Mohou si to v rámci OSN dovolit, protože zde mají právo veta. Teroristé by se dle Trumpa zase měli mučit krutěji a snad by se měly i vyvražďovat anebo přinejmenším mučit i členové jejich rodin. Něco podobného  děl před časem stavbař a realitní makléř Donald Trump. 

Když na něho v médiích zaútočili, co to vlastně řekl, po svém specifickém způsobu se vykroutil, že to možná tak nemyslel. Toto je pro Trumpa symptomatický rys. Je s médii, v nichž měl svůj slavný pořad o tvorbě nových trumpovsky arivistických činorodých podnikatelů, příliš úzce svázán, aby jim úplně nepodléhal, ačkoli se tváří, že jimi umně manipuluje. Dle slov svých přátel v době rozvodu s Ivanou, jenž se propíral v tisku ostošest a plnil přední stránky bulváru, sám nevěděl, co má dělat. Nevěděl, zda jej Ivana vezme na milost anebo se on sám dá opravdu dohromady se svou milenkou a ptal se svých přátel podle titulků, jež si zrovna přečetl v novinách, co si o jeho vztahu podle tisku a bulváru vlastně myslí a co má vlastně udělat. 

Trumpovy výroky o vraždění příbuzných teroristů mě znepokojily, pak jsem ale popřemýšlela, zda si touto větou vlastně neřešil Trump svůj zcela potlačený podprahový problém, aniž by o tom sám věděl.  Chvíli jsem nad tím dumala a zapřemýšlela jsem, kdo vlastně byl pro USA dlouho mytickým teroristou číslo jedna, za nějž vypsali bájnou odměnu 25 milionů  dolarů. Byl to Usáma bin Ládin, bývalý mudžáhid, syn saúdského stavbaře a Jemenky, výpěstek politiky boje USA a jejich věrného spojence USA proti  SSSR v Afgánistánu. Mocní arabští Bin Ládinovci, jejichž zakladatel Mohammed bin Awad bin Laden zanechal 77 dětí s 22 manželkami a jeho potomků  je nyní cca 600, skoro všichni podnikají ve stavebnictví. 

Mohammed bin Awad přitom nikdy neporušil pravidlo 4 manželek najednou a vždy se s jednou rozvedl, aby mu to vycházelo do počtu. Dokonce na smrtelné posteli se ještě plánoval oženit. Vedl celkem přísný a striktní život a dodržoval muslimská pravidla, k čemuž vedl i své potomky. Jejich stavařské impérium poměrně rychle vzkvétalo  díky přátelství se  saúdskoarabským vládnoucím klanem po celé Arábii i v dalších zemích. Své děti nechal vystudovat na prestižní egyptské škole, kam chodil jordánský král i Omar Sharif.   A toho si významný stavař z USA, potomek stavaře a otec stavařů a realitních makléřů, jehož otec byl stejný striktní a nekompromisní škudlil jako Bin Ládinův, jen těch dětí měl místo 77 jen 3, Donald Trump nemohl nepovšimnout. 

Bin Ládinovci byli odjakživa Trumpovi přirozenou konkurencí. Trump nezná jména současných politiků, neví, co o něm prohlásil starosta Londýna ani britský premiér, zato se velice dobře vyzná ve stavařské branži a zná nazpaměť veškerá jména z této oblasti. Ostatní stavaři jsou v jeho dravecké podnikatelské megalomanské vizi světa druhem, jenž musí být přirozeně vylikvidován všemi možnými legálními prostředky.

A tak je možné, že si Trump, pokud mu to Kongres USA dovolí, prosadí zákon, jenž mu v této likvidaci bude nápomocen. Jelikož americký prezident má jakožto hlava nejlépe vybaveného impéria po stránce militaristické a nejvýkonnějších tajných služeb s jejich megalomanskými datovými centry největší moc na světě, můžeme se jen dohadovat, zda Trump zničí ostatní  realitní makléře skrze NSA anebo fyzicky.  Přemýšlím, jestli Donald Trump, jenž výrok o zabíjejí rodin teroristů prokazatelně sdělil v médiích,  nechce skrytě vyvraždit svého přirozeného konkurenta, rozvětvený klan veleúspěšných Bin Ládinovských stavařů, kteří stojí jim Trumpovcům v cestě. Pokud tak neudělá, nebude to z charity a dobrého, měkkého srdce, ale jen proto, že po jakékoli jeho chybě a průšvihu půjdou naštvaní demokraté a žurnalisté.

Donald Trump coby podnikatel, stavař nikdy nikoho nezavraždil. Neměl na to pravomoci ani náladu. Zatím jen stavěl a nyní v rámci nekontrolovaně chaotické kampaně jen tak militaristicky plácá, aby si rozohnil militarismem odkojené občany USA. Co když jej ale tato myšlenka neopustí a půjde po Bin Ládinovcích, kteří mu na Blízkém východě i po celém světě v jeho byznysu zavazí? 

Donald Trump, jeho rodinný klan a jeho styl myšlení a politika rodu Bin Ládinovců jsou jakoby obrácenou stranou jedné a téže mince

Saúdská větev Bin Ládinovců, jež reprezentuje společnost Saudi Binladin Group, získala díky svému vlivu takřka  veškeré důležité zakázky na bohulibou stavbu mešit a dalších státem dotovaných staveb. A jejich impérium se rozrostlo do dalších arabských zemí. Mají podíly ve významných společnostech na celém světě. Saúdská Arábie  byla vždy největší přítelkyní  USA

USA uzavřely se Saúdskou Arábii  dohodu ropa za ochranu SA  a podporu islamistického boje proti komunismu, jež zpečetil  saúdský král a  Franklin D. Roosevelt. Díky ní vznikl slavný petrodolar. SA se s  USA se často hašteřili kvůli podpoře Izraele a v roce 1973  Saúdové málem položili manipulací s cenou ropy americký průmysl. Tehdy USA přemýšleli, že by na saúdská ropná pole zaútočili a Saúdům je  vyvlastnili. Ale nakonec se Saúdové s USA dohodli, USA zatlačily na Izrael, aby se stáhl ze Sinaje a vše klapalo vesele dál. 

Klapalo to mezi oběma země i  tehdy, když Saúdi společně s USA začali podporovat mudžáhidy v Afgánistánu zbraněmi a Saúdi svou wahhábistickou ideologií, kam odešel bojovat mladý, nadšený a rozjásaný Usáma Bin Ládin, jenž úspěšně rozvíjel svůj stavařský byznys a zároveň se tak trošku radikalizoval.  Radikály podporoval finančně, dodávkami zbraní a lidí  z Pákistánu. Podle mínění USA ale tak nějak správně, protože tehdy bojoval s jejich ideologickým nepřítelem SSSR. Posléze se přesunul  do Súdánu, kde rovněž podnikal, cvičil si své mudžahídy v Kartúnu a rozvíjel tamní průmysl a infrastrukturu.

Odkud byl ale vyštípán USA a přesunul se do Afgánistánu, kde se později spřátelil s vůdcem Tálibů Mullahem Omarem a označil Afgánistán pod vedením Tálibů za jedinou správnou muslimskou zemi na světě, vzor pro celý ostatní svět. Tehdy se ještě více radikalizoval, to ale nikomu zas až tak nevadilo. Zlom přišel až tehdy, když Saúdové požádali USA ze strachu z napadení Saddámem Husajnem, jenž zaútočil na Kuwajt, o boty na zemi, vejich vojenské jednotky.

To byl mudžahidi Bin Ládin ještě ochoten tolerovat, když mu Saúdi slušně vysvětlili, že jím zorganizovaný a sponzorovaný odpor proti Saddámově armádě by neměl význam.  Sice byl furiantsky naštvaný, ale v hlavě mu docvaklo, že Iráčanů je početně více. Co jej ale naštvalo úplně a s čím se nikdy nesmířil, byla vojenská přítomnost USA, již všichni konzervativní islamističtí fundamentalisté odjakživa považují za imperialistickou, kolonizátorskou, zkaženou, materialistickou velmoc libující si v homosexualitě a smilstvu, když už byla hrozba útoku Saddámem Husajnem zažehnána, nedaleko Mekky.  

Saúdi si to ale nemysleli a vojska USA si za patřičný poplatek nedaleko svatých míst ponechali, protože si nikdy nemohli být jisti, že by na ně Saddám Husajn anebo znepřátelení Íránci třeba v budoucnu náhodou nezaútočili. Sichr je sichr.   

A to Bin Ládina dožralo natolik, že se  ještě více  zradikalizoval, v roce 1996 vyhlásil USA válku, dal USA za jeho nespravedlivý boj, v němž USA slouží Židům v okupaci Palestiny a buzeraci všech Arabů a muslimů, do fatwy, a dal se na dráhu ozbrojených atentátů. Vyhlásil spolu se svými bratry Táliby boj  proti všemu nemuslimskému, západnímu, materiálnímu a zkaženému.

Saúdský vládní klan  se na něj naštval a  sebrali mu saúdský pas, protože začal brblat i proti nim, ačkoli jak oni sami, jak tamní duchovní, tak celý královský rod, se považovali za  výlupek toho nejlepšího, toho nejtradicionalističtějšího, nejkonzervativnějšího  muslimství a sponzory jejich verze džihádu. 

Kromě tzv. charity je Saúdská Arábie dle zpráv z WikiLeaks nejčilejším sponzorem mezinárodního terorismu

A najednou se objevil nějaký hrozně chytrý synáček jejich nejslavnějšího stavaře a kamaráda krále a řekl: "ne, ne, ne, vy Saúdi jedni zkažení, západ vás už příliš zkorumpoval, váš islám není islám, ale zmutovaný podřadný poloislám a všichni, co nejste jako my, Tálibové, nezkažení Afgánci, byste měli být buď více islamizováni anebo co nejkrutěji zlikvidováni!" 

To muselo Saúdy s jejich geniálním systémem práva šaría, všech těch poprav, sekání rukou, zakazování ženám řídit auta, zakazování svátků Valentýna,  ale povolením televize a takřka prozápadním systémem vzdělávání dětí hodně ranit. Ale jelikož se jednalo o synáčka nejlepšího kamaráda krále, nechali ho táhnout mimo Saúdskou Arábii a řekli mu: "tak si ten svůj džihád dělej líp, ukaž nám, jak se to má teda dělat, když jseš tak chytrej, ale mimo naši svatou Saúdskou Arábii!"

A  Bin Ládin spolu s klikou věrných  to Saúdům i celému světu ukázal. Zosnovali si, částečně z poplatků zfanatizovaných saúdských ale i dalších muslimských fundamentalistů  své vlastní atentáty, jichž si v USA zas tak nevšímali, i když o nich dobře věděli, dokud jimi nezačali trpět sami Američané.

Usáma Bin Ládin dokonce dostal i celkem velký prostor v médiích, kde mohl hlásat svou novou zmutovanou verzi wahhábistické ideologie inspirovanou  Sayyidem Qutbem.

Atentáty na různé lidi a budovy jsou staré jako jsou staré výbušniny. Používaly se už dávno před Bin Ládinem. Co bylo ale originálním nápadem  bin Ládina, jenž byl profesí stavař, byla jeho myšlenka atentátů na symboly amerického stavařství, na ty jejich věžáky, jež se stavěli i u nich doma v Saúdské Arábii, a tak brali práci jeho taťkovi a klanu, jenž byl machr především na sakrální stavby a mešity. Samozřejmě, schopní bin Ládinovci sem tam postavili i nějaký ten mrakodrap, když měli zakázku. Ale hlavně stavěli vždycky spíše nižší a luxusnější stavby dle vkusu Saúdů. Pak se  pod velkým tlakem a nedostatkem místa v poušti museli přeorientovat také na věžáky. 

Toto vše se skoro tutově honilo hlavou bin Ládinovi, když se podílel finančně na útoku na Dvojčata a na Pentagon. Bin Ládinova  talibánská  klika zaútočila na symboly  kapitalistického materialismu, mrakodrapy  a ještě k tomu zkusili zaútočit na  Pentagon, symbol americké militaristické převahy. Zde  by ale asi způsobili jen minimální kolaterální škodu vzhledem k tom, že stavba Pentagonu je rozložena spíše do šířky, nežli do výšky.  Bin Ládin drze zaútočil na největší konkurenci svého otce a zároveň  zaútočil na symboly opulentního  luxusu, jaký servíroval Donald Trump za patřičné předražené poplatky svým klientům.

Trump v době napadení Dvojčat nebyl vůbec zlým člověkem, jen lehce ambiciózním workoholikem, jenž si liboval v okázale nevkusném přebubřelém stylu, jenž byl tehdy nevím proč v USA tolik módní. Byl hvězdou prvních stran bulváru, kolem něhož se motali samí Michaelové Jacksonové i vlivní politici, jež si nějakými těmi drobnými úplatky koupil a nyní se tím při své volební kampani chvástá. Donald Trump nepostavil World Trade Center, ale po celém světě rozséval  své luxusní předražené věžáky, které se tyčily stejně tak pyšně a dominantně jako bin Ládinovské mešity a minarety. 

Donald Trump nevedl na rozdíl od bin Ládina a jeho rodiny ani tak okázalý sexuální život. Jen se 2 x rozvedl a častokrát se fotil se svými polonahými misskami, na což se určitě bin Ládin rád v nějaké arabské mutaci amerických novin díval, ale potají, aby to jeho manželky, jež nutil běhat v čádorech, neviděly. Byl totiž na rozdíl od laxnějšího bin Ládina workoholikem, spal dle svědectví své třetí ženy, modelky ze Slovinska,  jen 3 až 4 hodiny denně, což ona považuje za normální a domnívá se, že všichni nadaní silní jedinci spí jen 3 až 4 hodiny denně a pak celý den organizují svůj rodinný byznys.

Na rozdíl od lenošnějšího ale i tak hodně aktivního bin Ládina nevěří Trump, ačkoli se snaží tradičně naivně  křesťanským Američanům nakukat, že je věřící křesťan, v život věčný, a tak si myslí, že musí všechno stihnout, dokud neumře. Nejraději by byl, když by den měl 48 hodin. K neustálému shonu a preciznosti, ale i jisté neurotičnosti a výbušnosti, jež je dle něho zdravě stimulující, nutí Trump i své děti a všechny své podřízené. Rád se s někým pohádá o kvalitu práce, rád vyhodí toho, kdo nekmitá, jak sám píská. Není ale tak drsný, jako byl polosyřan Steve Jobs.

Všichni kolem Trumpa  a jeho děti nejvíc mají, na rozdíl od jeho poslední manželky, již si Trump rozmazluje, aby mu v klidu vychovávala jeho nejmladší ratolesti, rysy neurotičnosti a strachu, že je za jejich neúspěch jejich taťka snad může i vyhodit. Mají sice i svůj byznys, ale sídlí v Trumpově firmě. Donald Trump by je samozřejmě asi podržel, stejně jako jeho podržel v čase krize jeho taťka. Je třeba ale děti neustále jemně hekticky  popostrkovat, aby neusnuly na vavřínech. Jeho syn se stará především o větev Trumpova potenciálního byznysu v Rusku, Ivanka se kromě stavařského byznysu věnuje i modellingu.     

Bin Ládin se naopak vždy vyžíval v piknicích někde v poušti se svou rozvětvenou rodinou a ve střelbě. Z USA miloval, jak sdělil jeho syn Omar, jen zbraně.  Když pozorujeme podrobněji chování všech jeho příbuzných v dokumentech o jejich rozvětvené rodině, jež zaměstnává cca 30 000 lidí, všimneme si jakési uvolněné nonšalantní ležérnosti v jejich pohybech i mluvě. Ačkoli je většina z nich fundamentalisticky naladěna, řada z nich stejně jako klasičtí Saúdi podporuje šíření džihádu skrze nejrůznější charity a fundamentalistické islamistické organizace po celém světě, jsou klidní a nejsou vůbec  na rozdíl od Trumpovců na první pohled neurotičtí.

Dokonce i ti nejchudší bin Ladinovští příbuzní se vesele chechtají. Když se jich kdosi otázal, zda vědí, kde byl ukryt jejich bratranec, na něhož byla  USA vypsána odměna 25 milionů dolarů, sdělili, že jej vůbec neznají osobně a neví, kde je.  

Zneurotizována byla celá tato velká rozvětvená rodina maximálně pár měsíců po atentátech na Dvojčata, s nimiž většina neměla co do činění a stali se terčem nechtěného zájmu médií a možného pronásledování.  Ti, kdo sídlili v USA potají 8 dní po atentátu na Dvojčata letecky odjeli jinam a někteří tam zůstali.  Bin Ládinovci si myslí, že se za svou bohulibou stavařskou činnost a své uplatňování muslimských pravidel dostanou do ráje. Naopak děti Donalda Trumpa jsou přesvědčeny stejně jako většina obyčejných, průměrně uvažujících Američanů,  že po smrti zemřou, že smrt bude bolet a že vše musí perfekcionisticky stihnout včas, protože jinak by je jejich taťka dost seřval, zvlášť pokud se stane americkým prezidentem.   

Zatímco mluva Donalda Trumpa dle svědectví přátel byla vždy asertivní, leckdy  agresivní a hekticky neurotická a krajně narcistická,  bin Ládin  údajně hovořil  mimo své proslovy v TV a na nahrávkách, uvolněně. Jednání v soukromí měl údajně mírné a poklidné. Co bin Ládinovi  nejvíce vadilo na stylu Donalda Trumpa byly veškeré ty jeho herny, v nichž podporoval islámu cizí gamblerství, což  byl dle mínění bin Ládina jeden z největších západních hříchů. Donald Trump při své pracovní vytíženosti, kdy jej postihlo několik manželských krizí a úpadek, kdy se propadl do dluhů v hodnotě mínus 900 000 dolarů, z něhož jej nakonec vytáhl jeho vlastní taťka, jenž koupil jeho zadlužené podniky, neměl čas moc osobně hřešit. 

Hřích se ale šířil tak nějak kolem sebe,  aniž věděl jak. Jakožto osoba symbolizující  zkaženou ideologii dravého  materialistického západního kapitalistického byznysu sálal své hříšně ambiciózní, dravecky arivistické charisma, a skrze ně hřešili všichni, kdo si užívali v jeho kasínech a chtěli si s Donaldem potřást rukou. To "the Donald", jak jej pojmenovala jeho první manželka Ivana, nesnášel, trpěl totiž lehkou obsesivně kompulzivní poruchou a měl strach, že se při podání rukou nakazí bakteriemi. Nakonec v sobě odpor k podávání rukou překonal, protože si uvědomil, že by tím ztratil řadu přátel a řadu svých fanoušků a vždy si před jídlem ruce řádně umyl.

Bin Ládin, jenž měl z bohaté saúdské rodiny, jehož byl jemenským výlupkem, rovněž dobré hygienické návyky, ale touto obsesivně kompulsivní poruchou nikdy netrpěl. Bojoval totiž v poušti, v horách  a ve špatných podmínkách a tam si tak často ruce mít nemohl. Brzo mu proto došlo, že má tak skvělou imunitu, že se podáním ruky ničím nenakazí, a tak si zbytečně nezaneřáďoval svou fundamentalisticky zjednodušenou mysl podobnými nesmysly jako the Donald. 

Raději přemýšlel ve svém dokonale funkčním islamistickém mozku, jak the Donaldovi a dalším jemu podobným živlům zlikviduje ty jejich pyšné hříšné materialistické věžáky a nahradí je svými krásnými, muslimskými islamistickými stavbami a mešitami. Jak po celém světě zavládne jejich jedině správný quadlitebský islám. Jelikož věřil v nesmrtelnost duše a to, že všichni správní muslimové přijdou do ráje, nedělal si příliš starostí o svůj život a život svých blízkých.

Věděl totiž, že jejich islamistická džihádistická idea se bude šířit dál díky efektním spektakulárním akcím, TV a médiím. Strategií v rámci Managementu krutosti, již vypracoval  architekt islamistického džihádistického fundamentalismu Abu Bakr Naji, bylo vtáhnout materialistický západ do vleklých nesmyslných asymetrických bojů v blízkovýchodní poušti, kde se nebudou příliš orientovat, muslimští džihádističtí bojovníci budou znalí terénu před západními bojovníky  utíkat a přesouvat se nesmyslně sem a tam, když tak při tom vybuchnou a finančně západ bude pomaličku vysát vleklými a drahými boji. 

Součástí této strategie mohlo být, ale nikde to není oficiálně  psáno, se  naoko tvářit, že na chvíli vychytralí afgánští islamisté přijímají západní demokracii, aby západ do islamistických zemí narval ve zmateném šťastném extatickém opojení co největší balíky peněz, jako se stalo v Afgánistánu a v Iráku a pak mu region zase za nějaký ten pátek destabilizovat, aby byl západ ještě více finančně vycuclý.

Strategií extremistů přímo v terénu v materialistickém západě (jímž byl celý nemuslimský svět) pak měl být, protože bin Ládin a  jeho fundamentalističtí džihádisté si spočítali, kolik tam má západ zbraní, tajných služeb, jak špehuje itnernet a další mobilní zařízení díky GPS a systémům lokace, iregulérní asymetrický boj v podobě občasných výbuchů, kázání v západních mešitách, šíření  chaosu, poplašných zpráv v TV internetu, radikalizace západních materialistů i fundamentalistů a šíření chaosu. Cílem mělo být totální zmagoření západu, jenž měl samovolně naznat, že jediným správným řešením je přijetí práva šaría pro celý svět. 

Tak to se rýsovalo v hlavě bin Ládina, dokud jej USA s velkou slávou nesestřelili, ale mu to bylo jedno, protože po něm vstali noví bojovníci. A věžáků a mrakodrapů, které nepostavili bin Ládonovci bylo v Sýrii, Libyi, Jemenu a v dalších zemích sestřeleno Saúdy, Turky, Izraelci, USA, NATO, Ruskem dost. A oni, jeho rodinný klan, který jej sice exkomunikoval na důrazné naléhání Saúdů,  ale člověk nikdy neví, co se jim honí v mysli, je po bojích těch jedině pravých džihádistických muslimů se západem znovu vystaví. A tak Bin Ládin a jeho džihádistický mem pomůže nechtěně jeho rodinnému klanu ještě ze záhrobí k dalším stavařským a finančním úspěchům. 

 Řada Bin Ládinovců prchla po atentátu na dvojčata  z USA. Někteří zmatečně zdrhli do Íránu, hrstka jich byla  zapletena do pár atentátů, ale pak byli v Saúdské Arábii omilostněni, aby byli odstřeleni na Madagaskaru anebo někde jinde patrně složkami armády USA. Jedna z neteří Bin Ládina se dokonce stala komerční zpěvačkou v UK, čímž svého strýce v záhrobí tedy hodně  naštvala. Ale asi jí to odpustil, protože i ona vede jeho asymetrický boj se západní kulturou. Překřičí západ svým muslimským obnaženým šarmem a krásným zpěvem.    

Je ale možné, že se Bin Ládinovci k rekonstrukcím budov na blízkém východě nedostanou a zakázky díky  velké popularitě Donalda Trumpa v USA získají Trumpovci. Trump se totiž dal slyšet, že krize v roce 2008, jež zasáhla především trh s nemovitostmi, byla pro něj obrovským požehnáním, protože nemovitosti se propadly na tragikomické dno a on jen chytře kupoval, kupoval a kupoval podceněné baráky.

A tak když se za pár let bude stavět totálně rozšrotovaný Irák, Sýrie a Jemen, přihřeje si the Donald určitě svou polívčičku. Uvidíme, kdo z koho? Kdo bude stavět, zda bin Ládinovci anebo Trumpovci. Spravedlivé by bylo, aby země,  jež nemovitost zničila, ji zase vybudovala. Horší je, když budovu zničí teroristické skupiny. Ty ji znovu nepostaví a takto zničených staveb bude v Sýrii a Jemenu asi nejvíce a o jejich rekonstrukci  se strhne pravá bitva mezi firmami demokratického  západu a islámského fundamentalismu.

Zatím ale nemá smysl zde nic budovat, protože je celkem jisté, že zmagoření islamisté a precizní drony NATO a dalších velmocí vše spolehlivě za krátký čas roztřískají. A proto chce být Donald Trump prezidentem, protože na tom, že bude celý tento  chaos dle svých záměrů umně organizovat, může jednou pohádkově zbohatnout.