Miloš Zeman nedávno vyzval české občany, aby se ozbrojili a použili svou zbraň proti všem teroristům. Svou legálně drženou zbraní bych mohla sejmout pseudoislámského teroristu na Staromáku a dopustit se kolosálního omylu.
Nevím, odkud se vzal docent Konvička. Občas mi připadne, že se jako Aladin zjevil zčista jasna z kouzelné láhve a začal hlásat svá vyčtená moudra o musulmanské kultúře.
Doposud jsem poslouchala jen renomovaného Sama Harrise a Douglase Murrayho, těm jsem rozuměla. Konvička pro mne hovoří v nesrozumitelném kódu Enigma, jenž by mi nepomohl dešifrovat ani Turring. Asi nejsem ta pravá osvícená. Když by zůstal Konvička jen u svých kázání okořeněných o sexuální experimenty svých kamarádek, tak k ničemu podobnému nedošlo a já měla svědomí čisté. Takto mi blouznivě buší srdce a jsem ráda, že jsem v neděli místo Prahy bloumala v lese a hledala houby.
Proč jen český docent začal fušovat do řemesla hercům a teroristům? Jen aby se stal se hvězdou okurkové sezóny?
V sladké Praze vznikla nedávno panika způsobená Konvičkou zaranžovanou akcí, jenž přijel na teréňáku, s velbloudem i muži převlečenými za bojovníky Islámského státu. Na celé akci zarážely mnohé směšné ponožkovité fousy, které si na obličej nalepili údajní teroristé asi chemoprénem, protože prý hodně smrděli. Vykřikovali hesla Alláhu Akbar, čemuž nerozumím, a z airsoftových pistolí stříleli do vzduchu.
Vyvolali zmatek a paniku a pobouřili nedaleko sídlící Židy.
Jednalo se o předem nahlášenou divadelní akci, jež byla posléze rozpuštěna. Podobných teatrálních akcí na ulici jsem viděla v rámci svého studia a kritické činnosti v regionální rubrice deníku MfDnes v Brně desítky a na profesionálnější úrovni.
Herci chodili na chůdách, měli propracované masky a ztělesňovali různé abstraktní ideje, karikatury osobností, občas měli zbraně. Jelikož ale vše mělo hlavu a patu, nikdo nebyl vystrašen a všichni se skvěle bavili. Docent to ale v Praze přepískl, protože mu Češi neznalí arabštiny vše slupli i s navijákem, ačkoli arabský přízvuk jeho kumpánů byl nevěrohodný a Konvička blouznil česky. Co bych udělala v první chvíli já? Protože bych českého exhibicionistu v převleku nepoznala, asi bych dala na slova Miloše Zemana a pokusila se jej a jeho společníky z tzv. Islámského státu zneškodnit.
Ačkoli Konvička mluvil česky, mohla bych si myslet, že se jedná o islámského konvertitu, který se zradikalizoval v posledních měsících, jak už to bývá a chce vraždit nevinné pražské spolubratří.
Prezident Zeman otevřeně vybídl české občany, aby se ozbrojili a podobné útočníky zneškodnili, a zavěštil, že se takovýto teroristický útok Česku nevyhne. Asi by jim udělil čestnou medaili za statečnost. A po té já strašně toužím a proto bych využila své legálně držené zbraně, již zatím nenosím, ale už bych na pokyn našeho prezidenta měla a střelila docenta do orgánu, jímž celou akci vymyslel, do varlat.
Docent by to asi přežil, jen by se stal eunuchem a jeho mužný hlas by začal být pípavě nesnesitelný. V Česku by byl rázem klid a žádná panika. Diskuse o islámu by byla svěřena renomovaným odborníkům, a nikoli diletantům, kterým se v hlavě líhnou takto podivné nápady. Z Konvičky by se stal kuřátkovský mučedník, jehož by ale nikdo neposlouchal. Mohl by si zazpívat po beatlesovsku píp, píp, píp, yaeh.
Měla bych sice se svými zkouškami na zbrojní průkaz rozpoznat airsoftové pistole, liší se od těch normálních, ale co chcete ve zmatku. Kolik amerických policistů postřílelo malé černoušky, když nerozpoznalo makety pistolky.
Na chvíli bych se stala neblaze proslulou hvězdou médií vedle zuboženého docenta, ačkoli po oslavě a zviditelnění netoužím. Nevím, zda bych byla osvobozena, ale Miloši Zemanovi bych asi přidala na vráskách, protože bych mu zabila omylem druha v boji proti islámu, s nímž stál dojatý na Albertově, ačkoli se od něj později distancoval. Vlastně bych si u Miloše nešplhla a medaili za statečnost nedostala. Splnila bych ale svůj úkol uvědomělé občanky, k němuž nás všechny vybídl prezident České republiky.
Ale zbyly by pro mne jen 2 varianty, psychiatrická léčebna anebo basa. Možná by u mne došlo k rozdvojení osobnosti, na jednu stranu bych si blahopřála ke zničení teroristy, na druhou stranu bych litovala ztráty mužství významného českého badatele o sexu muslimských klanů a a odvážného zoologa. Musela bych odevzdat svůj zbroják i svou zbraň, abych už nikoho v životě nezranila.
