Rusko se opět hašteřilo s Ukrajinou prostřednictvím Eurovize a tatarské zpěvačky

Eurovize založená na záměrně afektovaných, pompézních anebo excentrických výkonech soutěžících, jimž  se posměšně říká žvýkačkoví popeři, kteří vypočítavě cílí na ulovení co nejvíce hlasů mainstreamového publika, mě neláká, ale 

letos jsem se doslechla o zajímavé kontroverzi mezi Ruskem a Ukrajinou, a tak jsem se přemohla a přetrpěla jsem u svého tabletu pár finálních vystoupení z Eurovize. Vyslechla jsem blazeovaného Izraelce Hoviho Stara   a vitální Belgičanku Lauru Tesoro. Dále už jsem samým vysílením nemohla dál  a soustředila jsem  se jen na dvě země, jež jsou ve vzájemné informační i asymetrické válce - Rusko a Ukrajinu.  

Výkon třicetiletého Rusa Sergeje Lazareva, jenž zazpíval píseň z tvůrčí dílny tandemu Švéda, Rusa, Skota a Řeka Jsi jediná mě upomněl svou choreografií, lyrickým textem  na výkony ruských baleťáků a bruslařů. Rusko od vypuknutí krize na Ukrajině, v níž je vojensky i diplomaticky zaangažováno, je stabilně při vyhlašování výsledků svých soutěžících v Eurovizi vybučováno, což se doposud nestalo žádnému státu ani Izraeli, jenž je oficiálně prohlášen za okupující velmoc už hezkou řádku let.

Obyčejné Rusy ale i politické lídry Ruska fandící svým oblíbeným popovým hvězdám, bučení fanoušků Eurovize  samozřejmě velice mrzí, ale mají svou hrdost a bučení statečně přetrpí. Bučelo se prý údajně nejen kvůli kauze Ukrajina, jež měla být Ruskem násilím vytržena z náruče milující Evropy, ale i kvůli ruským zákonům omezujícím propagaci homosexuality na veřejnosti, před dětmi a zákazu symbolu LGTB komunity duhy, což se metropolitnímu publiku Eurovize zdá jako nebetyčné příkoří na lidských právech.

Nyní se ale v Eurovizi objevil jiný problém. Ukrajina ve výběru své soutěžící vsadila na ostře politickou kartu. To apolitická  Eurovize nepovoluje, ale soutěžící píseň 1944  byla na hraně  a povolena  byla. Diskvalifikována naopak v roce 2009, krátce po vojenských šarvátkách mezi Ruskem a Gruzií, byla píseň Stefana Mgebrishvili napsaná  Bibim Kvachadzem Nechceme je pustit k nám, což bylo organizátorem, Ruskem, uznáno jako maskovaný písňový politický útok na prezidenta V.V. Putina. Originální název totiž zněl We Don´t Wanna Put in, což znělo stejně jako  Nechceme Putina.

Soutěžící ukrajinská Tatarka Jamala  v telefonickém rozhovoru s ruským šprýmařem sdělila, že  název její písně 1944  "znamená více, než by si mohl někdo pomyslet" a naznačila, že obsah písně je politický, ale že je třeba zachovat tajemství, aby ji z Eurovize nevyřadili jako dříve Gruzínce. Potomkyně Stalinem  násilně vysídlených krymských Tatarů (za údajnou kolaboraci s nacisty) z otcovy strany  a známého ruského skladatele Arama Chačaturjana z matčiny arménské strany se vyzpívala z příkoří způsobenému jejímu národu za dob komunismu, během něhož zahynula jedna její vzdálená příbuzná.

Jamala vystudovala na krymské Simferopolské hudební škole a tatarské písně byly už od 12 let  její vášní. Hezky po tatarsku ve stylu duduk a mugham naléhavě zadrnkala na citové struny publika Eurovize, jež  má rádo emočně hutné autentické lidské dojáky. Odvážně pěla o  příkoří způsobeném jak její deportované prababičce, jejíž manžel bojoval mezitím v Rudé armádě, tak o svém postoji k nespravedlivému militarismu. Po skončení soutěže se označila za pacifistku, jež si přeje pro celý svět mír.  SSSR se za Chruščovovy vlády sice Krymským Tatarům omluvil za nelidské skutky spáchané Stalinem, kompenzace za utrpení byla ale zahájena teprve za Gorbačovovy perestrojky, a tak pocit křivdy v srdcích násilně přesídlených krymských Tatarů stále ještě třímá a třímat nepřestane, dokud se budou moci jejich potomci medializovat v Eurovizi.  

Před dvěma roky toto utrpení a pocit nespravedlnosti v Tatarech, opět přesídlených na Krym,  zase ožilo, když Rusko nečekaně anektovalo  Krym, jenž ve chvíli nerozvážnosti Chruščov v roce 1954 věnoval v rámci SSSR  Ukrajině, nedaleko níž se v kurské oblasti narodil. Jinak by Krym po rozpadu SSSR připadl patrně Rusku.Zatímco většina Rusů na Krymu, hltajících po desítky ruskou telku, jež jim připadla záživnější  nežli ta ukrajinská, během anexe Krymu zelenými mužíčky zajásala a vhodila do uren nadšeně své volební lístečky podporující  připojení k Rusku a byli rádi,  že je Rusko opět bere do své náruče, Tataři se údajně  hrozivě naštvali. A tak byla naše média na čas plná příběhů Ruskem diskriminovaných Tatarů, kteří žili na Krymu už za  Ukrajiny v nepříliš dobrých podmínkách na hranici chudoby.

Rusové navíc  agilně svou krásnou generální krymskou prokurátorkou označili  organizaci Krymských Tatarů Mejlis jakožto extrémistickou a zakázali si ji na celém území své federace. Krymští Rusové nejprve zajásali, že jim jejich nová domovina Rusko zvýšila důchody a platy, ale pak zaskuhrali, když jim to jejich bývalá domovina Ukrajina vše pěkně osolila a začala je prosté Krymany vydírat skrz odříznutí Krymu od pozemní dopravy a od zbytku světa, přes naschvály s bojkotem dodávek elektřiny a vody, což museli Rusové řešit nejprve generátory a posléze kooperací s čínskou firmou a dalšími finančními kompenzacemi a úlitbami zadlužené Ukrajině.  Cílem Ukrajiny bylo během blokád Krymu jednak pomstít se Rusku za anexi části jejich země a jednak získat od Ruska určité strategické výhody. Nejvíce se ale Ukrajině  podařilo Rusko naštvat v rámci Eurovize a dát Rusku pořádný morální políček. Jejich ukrajinská Tatarka zapěla:

Když cizinci přijdou,

vtrhnou do vašich  domů,

všechny vás zabijí

a řeknou

nejsme vinni,

nejsme vinni.

Ztratili jste hlavu?

Lidskost křičí,

myslíte si, že jste bohové,

ale všichni umírají.

To má duše nepřekousne.

Naše duše to nepřekousnou.

Nemohla jsem tam strávit svý dětství.

Protože jste mi sebrali můj mír.

Mohli jsme mít budoucnost.

a být svobodní

žít a milovat, 

mít se nejskvěleji, jak jsme se mohli mít.

Kam jste jen dali srdce?

Lidstvo, probuď se,

myslíš, si, že jsi božstvem,

ale všichni umírají,

to má duše nepřekousne,

naše duše.

Nemohla jsem  si užít dětství ve své domovině,

 protože jste mi sebrali můj mír.

Nemohla jsem si užít své dětství ve své domovině,

protože jste mi sebrali můj mír. 

Cizinci přichází,

přichází do tvého domu.

Ve skutečnosti to s jejím dětstvím  nebylo až tak horké, jak pěla, mohla studovat na Krymu, díky svému slavnému předkovi měla umetené cestičky na hudební konzervatoře a do všemožných popových soutěží a nakonec s tímto emočně naléhavým srdceryvným pacifistickým dojákem  vyhrála Eurovizi a Rus byl až za ní.

Takže Ukrajině se konečně Rusko podařilo porazit v rámci zuřící informační války, již, jak sdělil V. Kličko, starosta Kyjeva  v TV Al Džazíra, zatím Rusové nad Ukrajinou vyhrávali. Vše se nyní změnilo a Ukrajina je opět za hrdou, pacifistickou napadenou oběť, jež nabádá celý svět k míru a volá patrně v rámci informační války s pomocí Eurovize po prodloužení  sankcí pro Rusko, jež by ale měly dle mého názoru padnout vzhledem k vzájemnému občasnému nedodržování Minských protokolů a podezření na válečné zločiny vůči ukrajinským civilistům ze strany obou zemí,  jak na Rusko, tak na některé Ukrajince, jež Amnesty International označuje za pachatele zločinů proti lidskosti.

Nadšený vedoucí Muzea ukrajinského národa dle  RT prý prohlásil, že by se pokud vyhraje Tatarka, mohlo konat příští kolo na Krymu. To ale nebude možné, protože podle pravidel soutěže se má soutěž konat v zemi vítěze, Ukrajina je nyní o Krym připravena a nevypadá to na to, že by Rusko Krym vlivem sankcí  EU, USA a několika dalších států a skvělému výkonu Tatarky v Eurovizi  za rok zase navrátilo. Možné je ale úplně vše. A tak možná rozplakaní Rusové dojatí osudem Tatarů, zatlačí na V.V. Putina a ruskou vládu, aby  Krym zase vrátili Ukrajině nehledě na výsledky referenda na Krymu o připojení Krymu k Rusku, jež kromě Ruska uznaly zatím  jen Afgánistán, Severní Korea, Kuba, Venezuela, Sýrie a Nigérie.

Rusko  se samozřejmě na Ukrajinu za její politický song odsuzující jak Stalinův zločin transportace Tatarů, za nějž se už řádně omluvilo, tak za jasný odkaz na nedávnou anexi Krymu a nepokoje v Doněcku, naštvalo. Místopředseda ruské vlády v oblasti obrany a zbrojního průmyslu Dmitrij Rogozin sdělil, že příště na oplátku na Eurovizi pošlou sprostě zpívajícího punkového veterána Sergeje Šnurova z Petrohradu, rodného města V.V.Putina.  

Sice nic nevyhraje, ale všem jim v Eurovizi vzkáže, kam mají táhnout. Dle předsedy zahraničního výboru ruského parlamentu Alexeje Puškova, byla soutěž prodchnuta tradiční protiruskou ideologií. Ruští fanoušci na Twitteru byli dost zklamání. Dle jejich mínění Tatarka ani nezpívala, jen tak jaksi huhňala.

Jamala zněla lépe v editačně upraveném soudtracku, naživo už to  taková sláva opravdu nebyla. Grády jejímu mdlému vystoupení v nudné laserové choreografii  dodaly jen etnické tatarské rytmy  zvukového doprovodu.  Jelikož tomuto umění pro mladé už definitivně  nerozumím, přečetla jsem si, co o tom píší fanoušci Eurovize na youtube.com. Nacionálně uvědomělí Ukrajinci ji samozřejmě měli za nejlepší, i když pro ně nikdy nebude etnicky čistou Ukrajinkou, ale jen Tatarkou, ale za to, že jim vyhrála Eurovizi, ji budou nosit na ramenou. 

Nadšení byli samozřejmě Turci, kteří se cítí s Tatary spřízněni pokrevně   i svým odporem k Rusku,  jež je s Tureckem díky 17 vteřinám přeletu nad tureckým prostorem a následném sestřelení jejich letounu ve stavu informační i sankční války. Vznětliví Erdoganem zmanipulovaní Turci budou vždy jásat, když vyhraje Tatarka nad Rusem s takto jasně protiruským textem. Většina ostatních cca 30 tisíc komentářů ale nebyla tak nadšených. Teenageři označovali obvykle Tatarku za nejslabší článek Eurovize a byli zklamaní, že nevyhrála například mnohem pěvecky lepší Belgičanka anebo Australanka.

Polák si postěžoval, že by příště Poláci  měli zapět o  příkoří, které jim způsobili Ukrajinci, a konečně někoho z diskutujících na youtube.com napadlo, že ideální bude, když příště zapěje někdo  protestsong proti NATO a jeho náletům na Srbsko a určitě vyhraje. Znalec pravidel Eurovize  se snažil diskusi usměrnit, že do apolitické Eurovize politická kritika NATO nepatří.  

Jsem si ale skoro jistá, že už nyní ruský punker Sergej Šnurov trénuje agitku proti NATO a Rusko se s ní pokusí procpat do Eurovize. Když mu to bude zatrženo, buď afektovaně ze soutěže odstoupí a označí se za oběť diskriminace v rámci evropské mediální propagandistické války proti své vlasti, anebo se odvolá na ukrajinský precedent a bude se s Eurovizí soudit.