Peprné české spílání sluníčkářům versus neosobní žargot amerických výzvědných služeb

Kdo z nás kdy nečetl článek dštící síru na sluníčkáře, milující ručníkáře a velbloudáře. Málokdo z nás ví, že za explozí bizarních novotvarů stojí neutrální slovník amerických výzvědných služeb při boji s terorismem.  

Jazyky jsou živými organismy, jež reagují citlivě na změnu historických událostí a absorbují do sebe stále nové výrazy.  S vypuknutím uprchlické krize, jež leží v krku všem, kdo se bojí o budoucnost a identitu českého národa, se začal náš jazyk zčistajasna hemžit prazvláštními novotvary obdařenými silným emocionálním nábojem. Většina z migrantů  se přes nás převalí do zemí s výhodnějším sociálním systémem a jen málokdo zde požádá o azyl. To ale nebrání lidové slovesné tvořivosti, aby neobohatila náš slovník novými termíny, které dráždí chuťové pohárky skupinové imaginace.  

Slovník blogerů, vezoucí se s módní vlnou panického strachu z hord černých nájezdníků, kteří by v minulém režimu, pokud by existoval internet, nadávali na to, že není k dostání toaletní papír,  se obohatil o novotvary jako jsou sluníčkáři, havloidi, pravdoláskaři, či zastánci multikulti. Označováni jsou tak sarkasticky a s despektem všichni,  kdo řeknou, že je třeba pomoci uprchlíkům z válkou zasažených oblastí, ale i ti, kdo použijí neopatrně termínu xenofob.

Přesto, že jsem ještě žádného migranta na vlastní oči neviděla, jsem znepokojena masivní migrační krizí, která v řadě zemí přepisuje volební výsledky, i nebezpečím vyhrocených střetů neslučitelných světonázorů, jež mohou vést k eskalaci napětí mezi domorodci a cizáky. Ačkoli daných termínů nepoužívám, v hlavě mně neustále vrtá a vrtá, kam na tato dštivá výraziva mírumilovný přátelský a pohostinný český národ chodí. Prvně termíny začali ve velkém používat nikoli Češi, ale bratia Slováci v rámci pořadu Norberta Lichtnera InfoVojna na Svobodném vysílači. Vypadá to tak, že jsme  se od nich nakazili terminologickou chřipkou a masově jsme je začali používat také.

Někdo si možná vzpomene na novotvar- výraz zlojed, jenž se v českém jazyce objevil zhruba před 2 roky díky genialitě Karla Janečka, jenž se svezl s vlnou algoritmického obchodování na burze. Janeček vytvořil tento termín v rámci svého ideového boje s korupcí, jenž se stal jeho novým hobby. Boj s korupcí byl tehdy na vrcholu slávy, dnes po něm kvůli masám imigrantů ani pes neštěkne. Janečkův pojem, označující všechny zkorumpované bezpáteřní politiky a lobbisty, kterým se zlo stává  životodárným pokrmem, po krátké době skončil v propadlišti dějin.   

Termín zlojed má v sobě něco magického, když se nad ním zadumáme, dýchne na nás potterovským exotičnem, provokativním kouzlem černé magie. Když jej vyslovíme, máme zatraceně parádní pocit,  že stačí mávnutí kouzelné hůlky, a zlojedi budou rázem fuč. To si myslel i Karel Janeček, když založil svůj Nadační fond proti korupci.  Bláhově se domníval, že stačí zlo pojmenovat, poukázat na ně, a ono se zázračně rozplyne. Brzy ale ze své naivity vystřízlivěl a zjistil, že má co do činění se zákeřnou chobotnicí.

Janečkův pojem překryly nové cyničtější termíny, jež ale mají s jeho novotvarem něco společného.  Snaží se odeklít vše, co v nás vzbuzuje iracionální strach z neznáma. Stejně jako Karel Janeček se ti, kdo si udělají děsnou prču z pravdoláskařů a sluníčkářů, domnívají, že odeženou jako mávnutím kouzelného problému  temné hordy nájezdníků, jež se na nás valí jako potterovské přízraky do Německa, kde si hromadně chtějí zažádat o sociální dávky.  

Bohužel nežijeme ve světě pohádek, magickými zaklínadly se žádné problémy nevyřeší. Občas mi připadne, že pisatelé operující touto terminologií jsou přesvědčeni o opaku a chrlí své blogy  pod vlivem kolektivního magického myšlení. To  nastupuje na scénu, jak si všimli psychoanalytikové,  v okamžicích nejistoty, ve stavech  ohrožení a v silných stresových situacích.

A bububu, taková situace je tu

S pomocí magických zaklínadel by měl být nastolen původní stav rovnováhy a kontroly nad nepřehlednou změtí událostí, jež se jakoby vymykají z kontroly.

 Expresivní výrazivo sice nic na světě nezmění, uleví ale pisateli a o to tady jde.  A pokud mu přitom podkuřují v éře internetu desítky diskutujících pod blogem, jedná se o úspěšný akt skupinové psychoterapie. Lidé si v blogu spokojeně zanadávají, zjistí, že jsou stovky stejně smýšlejících,  a hned je na světě líp, i když je ve skutečnosti hůř a hůř.  Angela Merkelová si z toho hlavu lámat nebude zde a do Bruselu jejich křik nedolehne, ale co, aspoň jsme naše pocity vykřičeli do světa. 

Janečkovi zlojedi upomínají na potterovskou metaforiku. Výše zmíněné termíny nás přenáší do vyšších, dalo by se říci astronomických či dokonce astrologických sfér. Hanlivý pojem sluníčkář připomíná někoho, kdo dlí na slunečním kotouči, božskou bytost, kterou bychom ale nejraději viděli smažit se v pekle. Slovo havloid upomíná  nápadně na pojem asteroid, tedy drobné vesmírné těleso toulající  se vesmírem. Havloidy bychom raději viděli vystřeleny někde ve vesmíru, kde by si plovali ve stavu beztíže a neprudili jalovým morální káráním.  

Se slovem havloid úzce souvisí slovo pravdoláskař, jež vzniklo kombinací dvou termínů, jichž chorobně nadužíval polistopadový prezident Václav Havel,  jehož vyznavače někdo už nechce vidět na této planetě. Havel jen doplnil výrok mistra Jana Husa.

Podobné slovní spojení použil Mahátmá Gándí, jehož u nás slepě chováme v úctě. Možná ale pouze proto, že nevíme o jeho excentrických praktikách. Pokud bychom je totiž znali, nenadávali bychom na proroka Mohameda, ale na proroka Mohameda a Gándího, který si trénoval svůj sexuální asketismus spánkem s nahými mladicemi včetně své neteře. Slovo pravda a láska mají ve svém slibu i malí skauti. Ty všechny bychom tedy rádi, my uživatelé pojmů pravdoláskař a havloid, viděli vysídlené na Marsu s jednosměrnou letenkou.   

Novodobá terminologie spojená s imigrační krizí  není vázána pouze na astrální či vznešené pojmy, ale i na výrazivo z oblasti domácí kuchyně, zahrádkaření, či oděvního průmyslu. Muslimy nazýváme s despektem ručníkáři v mylném domnění, že nosí na hlavě ručník, slimáky, či velbloudáři. Že se v řadě zemí, kde je poušť, slimákům nedaří a naopak řada muslimů nežije mezi velbloudy, je nepodstatným detailem. Kdo projeví sympatie k Rusku, je označen za kremroli, ačkoli se nejedná o tradiční ruské jídlo a v Kremlu ji rozhodně nedostanete. Chvíli přemýšlím, jestli bych jako milovnice trubiček nebyla označena za proputinovského trola. 

Pak se objevuje ještě pár peprnějších výrazů, které zde nemá smysl analyzovat. Dané terminologii podlehl i bývalý prezident Klaus, který nedávno na konferenci Valdajského klubu v Soči po boku Putina a íránského předsedy parlamentu halekal proti "ismům", multikulturalismu, environmetalismu a homosexualismu. A vyznal se z toho, že největší pohromou pro celý svět není Islámský stát, ale my vlažní, zpohodlnění, narcistní Evropané. zde  zde 

Většina populace se termíny baví, jsou in, jsou momentálně na vrcholu své slávy a jde na ně sbalit kdejakou kočku. Kdo je neužívá je zrádce vlasti. Chvíli už čekám, kdy se mezi zastánci a odpůrci těchto pojmů  rozhoří bitka, jež skončí etnickou čistkou jedné anebo druhé skupiny. Samozřejmě pouze v rámci internetu. V reálu nikoho z nás mírumilovných, holubičích Čechů nenapadne na druhého zaútočit s kudlou v ruce. A tak se klidně může stát,  že diskutéři, vystupující pod falešnými  nicky na netu, kteří se smrtelně pohádají v diskusi pod článkem o migrační otázce, se přátelsky pobratříčkují u fotbalového zápasu v hospodě. 

Jestli se v české terminologii dané výrazy udrží, anebo budou za čas, až nás ovládnou muslimové, překryty arabskými pojmy a terminologií Koránu, jež se budou naše děti muset dle nejhorších můr blogerů na idnes, povinně šprtat ve škole, je ve hvězdách. Už nyní ale můžeme říci, že tyto výrazně emotivně podbarvené, mnohoznačné, šťavnaté termíny jsou výplodem české lidové smíchové kultury, které známe už od dob dob Mastičkáře.

Jako bychom se všichni šmahem inspirovali Michailem Bachtinem, který hovoří o svérázné logice "obrácenosti" světa "naruby", neustálých převratech toho, co je nahoře a co dole, o rozmanitých formách parodií, travestií a bláznovských korunovací. Lidová smíchová kultura má dle Bachtina podvratnou funkci ve vztahu k panujícímu řádu. Něco podobného bychom si zoufale přáli, když shazujeme sluníčkáře a pravdoláskaře z piedestelu, kam jsme si je po revoluci posvátně posadili. Zatím se ale změna řádu děje pouze v našich hlavách.   

Zatímco Češi se v souvislosti s imigrační vlnou vyžívají v peprných výrazech, američtí stratégové masového vraždění si libovali a libují v odlidštěné  terminologii

Na úplně opačném spektru stojí neutrální terminologie, kterou přinesli na světlo světa  američtí vojenští stratégové a architekti dronových útoků.

Bushova administrativa, která se v rámci odplaty za 9/11 vyhlásila válku světovému terorismu a exportovala demokracii do zemí středního východu, jehož destabilizace  je hlavním viníkem dnešní imigrační krize, se rozhodla v rámci své propagační války podat vraždění zjemnělým slovníkem. zde  

Zatímco my si nově vzniklé termíny, točící se kolem migrace, co nejostřeji připepřujeme, Bushovi a posléze Obamovi vojenští stratégové se snažili  terminologii, týkající se chladnokrevného  vraždění údajných teroristů i civilistů, co nejvíce odšťavnit a eufemizovat. Využívali při tom orwelovský newspeak.  

 V rámci propagační kampaně invaze do Iráku bylo ostřelování pojmenováno jako přátelský oheň, a tak se mohli američtí televizní diváci mylně domnívat, že vraždění probíhá stejně tak příjemně jako posezení u táboráku. Smrtící nálety, jež mají nyní na svědomí převážně na dálku ovládané drony, byly označeny jako kinetické údery. Civilní oběti byly označeny jako kolaterální škoda. Tento termín zní mnohem stravitelnějši, nežli když bychom slyšeli o kusech těl zavražděných obětí.

Dronové dokumenty, uveřejněné před měsícem na portálu Intercept, jimiž se podrobněji  zabývám  zde a zde, ukázaly mnohem více ze zákulisí dronových operací.  Armáda USA, jak se zde můžeme dočíst, užívá záměrně  neutrální slovník a svérázný argot. Člověk, jenž má být zneškodněn anebo zabit  během akce, se nazývá objekt anebo terč. Pokud se podaří zasáhnout toho, kdo je na seznamu, schváleném řetězcem vlivných politických  osobností, hovoří se o jackpotu. Když  je zabit někdo jiný, označí se zkratkou EKIA, nepřítel zabitý v akci, ačkoli se často jedná o osobu, jež s celou akcí co společného.

Baseballová karta je označení pro metodu vizualizace informací o stanovených objektech, kde jsou zobrazeny údaje o osobě, jež má být zneškodněna, její vztahy k dalším osobám,  vzorce chování sledovaného objektu a oblasti, kde se osoba pohybovala. 

Celý řetězec, jenž vede k zabití cíle, je spojen s  trojicí magických formulek najdi, zafixuj, ukonči. Složitější procesy, jež byly spojeny s operacemi  Afgánistánu a Iráku, fungovaly  na principu využij a analyzuj. Takto technicky a neosobně se popisuje nikdy nekončící lov na lidi. Jakmile je lov u konce a cíl je zlikvidován, otevírá se nový cyklus.

V souvislosti s výzvědnými službami realizovanými drony se používá konceptuálních metaforor  spojených  s viděním. O mrknutí se hovoří tehdy, když dron, jenž má sledovat terén, musí odletět a není nahrazen jiným letounem. Tento nedostatek považuje armáda za největší problém, protože ideálním stavem  by bylo, když by se během sledování objektů na terén nepřetržitě zíralo.

Dokonalé špionážní dronové sledování by mělo být schopno vnímat terén bez mžiknutí oka. Dronová kamera ale není schopna  celostního záběru všeho, co se děje na zemi, a tak odborníci hovoří o efektu krápníkové clony. Stanoviště dronů je označováno jako šlépěj. 

Analýzou vojenského žargonu se při svém nedávném rozhovoru zabýval i Edward Snowden, jenž hovoří o akronymem, užívaných armádou a výzvědnými službami USA.  Místo vraždy se píše o cíleném zabití. O operaci s cílem zabití anebo zajetí se hovoří i v případě, že se předem ví, že cíl bude na sto procent zabit.

Armádní představitelé  používají abstraktní slovník záměrně, nepřipouští si totiž skutečnost, že zabíjí živé lidi, kteří mají rodiny. V hlavě mají zafixováno, že zneškodňují neosobní a pro stát nebezpečné cíle, které se pohybují na druhém konci planety kdesi na hranicích Afgánistánu a Pákistánu.  Vraždění, jež má za oběti civilisty, je díky tomuto slovníku, jenž se stává novým  způsobem myšlení, lépe akceptovatelné a snadněji stravitelné. Ti, kdo operace plánují a provádějí, si sami před sebou mohou říci, že mají čisté svědomí.  

Pokud by  Bushovi a  Obamovi vojenští stratégové  pojmenovávali věci pravými jmény - místo o nechtěných kolaterálních škodách by se hovořilo o vraždění civilistů, místo o exportu demokracie o destabilizaci regionu,  lidem, kteří zpočátku pozorovali s úžasem před televizními obrazovkami vojenské zásahy jako efektní šou, by spadly klapky z očí. Viděli by realitu takovou, jaká je, tak jak ji vidí oběti ostřelování.  

Pokud by nebylo  vojenských operací popisovaných odlidštěnou hantýrkou v rámci nezákonné  invaze do Iráku a Afgánistánu, neměli bychom zde nyní  masy uprchlíků a nebavili bychom se o sluníčkářích či o vítačích.

Nebylo by koho vítat, kromě ekonomických migrantů, které bychom mohli na základě ženevských konvencí odmítat, protože nejsou v přímém ohrožení života, anebo si z nich mohli vyzobávat ty, co se nám hodí,  a zbytek posílat domů. USA nelze vinit za všechny válečné konflikty ve všech bojových epicentrech, faktem je, že na chaosu  na středním východě mají svůj lví podíl stejně jako na panice, jež nyní vypukla v Evropě v souvislosti s imigrační vlnou. A tak je myslím více než vhodné se kromě oblíbených peprných výrazů českých blogerů seznámit i s vojenským argotem výzvědných služeb a armády USA, jenž chytrému napoví a hloupému dopoví.