Německá truchlohra v praxi

V dnešní  uprchlické krizi všichni spíláme v Česku německé kancléřce Angele Merkelové. Nikdo z nás ale nechápe, že je ve svých ušlechtilých úmyslech pomoci lidem v nouzi vedena ideály klasické německé truchlohry.  

Za dnešní  uprchlickou krizi, ve které se zmítá EU momentálně až po uši, všichni svalují odpovědnost na německou kancléřku.  Ta údajně pozvala do EU největší havěť světa, slunéčka asijská, cizí vosy, neadaptovatelné slimáky, kteří si budou vesele žít za naším potem a krví vydřené sociální dávky.

Putina se seřvat nebojí, ale o saúdskoarabském králi se Angele Merkel zdají noční můry

Kromě toho, že soucitná Merkelová pozvala válkou postižené uprchlíky, kteří by se měli integrovat do společnosti a začít pracovat, si je třeba uvědomit, že kancléřka válečné konflikty v postižených zemích  nezpůsobila, na rozdíl od USA a řady regionálních hráčů v severní Africe a na blízkém východě. Ty uprchlíky odmítají z důvodu  vlastní bezpečnosti.  

 Můžeme ji vinit v tomto ohledu maximálně z pasivity. Když by tlačila na saúdskoarabského krále stejně tak intenzivně jako na prezidenta Putina a uvalila by na něj stejné množství sankcí,  už by možná žádný konflikt v Sýrii nebyl a Jemen by si oddychl.  Zatímco na Putina si Merkelová troufla a málem ho vzala při rozhovorech v Minsku do zubů, na dnes již zesnulého exotického krále, jenž proslul únosy svých dcer, bičováním blogerů a popravami heretiků, si bůhvíproč netroufla.

 V.V. Putin se musel odreagovat z kartáče, jenž dostal od Merkelové, letem tryskáčem.  Abdalláhův nástupce, král Salmán, by se mohl uvolnit  na závodě Formule BMW, kde boduje jeho příbuzný Abdulaziz bin Turki Al Saud.

Angela Merkelová, jejíž Německo  je na tom relativně dobře,  chtěla na rozdíl od Saúdů pomoci  nejpotřebnějším. Situace se ale zvrhla, do EU proudí zástupy nenasytných krků, kteří údajně nemají zájem pracovat, ale jen podřezávat naše krky. Na Angelu, jež byla dříve oslavována jako rozvážná želva, jež drží pohromadě rozhádanou EU, a jejíž Německo je hnacím  motorem stagnující  ekonomiky, se u nás v Česku povinně dští síra. Rádi bychom ji viděli za vše, co pro EU vykonala, kráčet branami pekelnými. Jako bohabojné dceři německého duchovního jí to ale nehrozí.   

Vzdělaná vysokoškolačka, jež jako my sdílí stejnou minulost, i ona byla pionýrkou, i ona byla členkou strany,  je nyní  označována za psychicky vyšinutou stařenu.  Zavařila si to svými selfies s imigranty.  Na to, že se vychechtaný Barack Obama nevkusně fotil na Mandelově pohřbu, se už dávno zapomnělo. Řada z Čechů by pod Angelou nejraději podrazila židli.

Německá kancléřka je velkou milovnicí umění, opery a divadla. Židle už pod ní navíc jednou spadla, když  podlehla prudkému afektu během operního představení.  Jen málokdo z nás zná na rozdíl od Ordinace v růžové zahradě německou dramatiku, která je pro každého Němce klasikou.  Jednání Angely Merkelové nelze pochopit bez odkazu na žánr měšťanské truchlohry. Ta v Německu zakořenila v 18. století a vydala světu specifický žánr, jenž  poprvé vymezil zájmy a záměry střední třídy.  Principy měšťanské truchlohry definoval Gotthold Eiphram Lessing ve své Hamburské dramaturgii. Mimochodem Lessing, stejně Merkelová byli  oba dítky protestantských duchovních.

Protagonisty měšťanských truchloher jsou na rozdíl od antických hrdinů, obdařených nadlidskými rysy, vznešení měšťané, idealizovaní prostí lidé. Měšťanská truchlohra v duchu osvícenství věří v triumf rozumu a cti stejně jako ve vítězství sociální spravedlnosti.  V rané fázi se vyhraňovala proti klasicistní tragédii Racina. Francouzská měšťanská  truchlohra byla krajně moralizující, měla sklon poučovat a buzerovat svého diváka. Důraz byl kladen na citovost a  sentimentalitu. Francouzské hry byly často přebubřelé, užvaněné  a uplakané.

Německé měšťanské truchlohry měly více nadhledu a většinou končily happyendem. Drama má podle Lessinga především zobrazovat život, dramatické  prvky mají prýštit ze samotných postav, jež mají  vzbuzovat soucit. Lessingovy postavy hovoří prózou jako  skuteční lidé.  Jsou zajímaví, čestní  a odvážní. Mají smysl pro humor.  

Tímto prizmatem vidí nyní Angela Merkelová uprchlíky proudící do její vlasti. Jako prosté, odvážné lidi, kteří se nebojí postavit realitě tváří v tvář. Všichni ostatní si ale myslí, že se v nich chorobně plete. Místo ušlechtilosti a přijetí vznešených hodnot německé truchlohry se čeští sýčkaři vysloveně těší na to, jak budou tyto vznešené lessingovské  ideály muslimy nakopnuty do zadku.

Symbolickou paralelu bychom mohli vidět v Lessingově hře Moudrý Nathan z roku 1779, jež je vášnivou obhajobou náboženské tolerance. Je příznačné, že německá církev představení za Lessingova života zakázala, a tak bylo inscenováno až v roce 1783 v Berlíně. V roce 1922 vznikl na toto téma němý film.

Děj hry je situován do Jeruzaléma v období třetí křižácké výpravy. V Lessinově hře  moudrý židovský kupec Nathan, osvícený sultán Saladin a anonymní templář navzájem nakonec překonají náboženské rozdíly mezi židovstvím, islámem a křesťanstvím.

Smysl hry je zaklet v podobenství o prstenu, o němž vypráví moudrý Nathan, když se jej zeptá Saladin, které náboženství je to pravé. Rodinná památka s magickou schopností zjevit svého vlastníka pozitivně v očích Boha a lidstva je předávána po léta letoucí  otcem nejmilovanějšímu synovi. Když tento prsten doputuje  k otci se třemi syny, které miluje ve své zbožné slabosti všechny stejnou měrou, přislíbí prsten všem. Aby dostál svému slibu, nechá vyhotovit 2 repliky, jež jsou od sebe k nerozeznání, a na smrtelném lůžku obdaruje každého ze synů. 

Bratři se hádají o to, čí prsten je ten pravý. Moudrý soudce jim odvětí, že není možné rozhodnout, zda všechny tři prsteny nejsou replikami a originál se už dávno neztratil v minulosti.  Aby zjistili, zda jejich prsten je ten pravý, musí žít takovým způsobem, aby jejich prsten dokázal svou moc. Tedy žít život, jenž by se líbil Bohu i lidem, a nehledět na zázračné schopnosti prstenu. Víra má být dle Nathana nazírána tak, jak nám ji předali naši předkové.

Postava Nathana byla inspirována Lessingovým dlouholetým přítelem Mosesem Mendelssohnem.  Lessing chtěl ukázat Němcům, že Žid může být moudrý a ušlechtilý, což se za vlády Fridricha Velikého moc nenosilo. Židé tehdy byli předmětem posměchu. Spolu se Saladinem a Nathanem sdílel Lessing a jeho židovský přítel lásku k šachům a ke hře.  Motiv hry je inspirován středověkými německými bájemi, o nichž se dozvěděl Lessing zprostředkovaně přes Dekameron. Leitmotivy hry jsou přátelství, tolerance, relativita božského, zavržení zázraků a touha po komunikaci.

Krize multikulturalismu

Angela Merkelová se snaží chovat stejně  tolerantně ke křesťanům jako k Židům a  k muslimům. Domnívá se, že jejich koexistence je možná. Je to poněkud zvláštní obrat, protože před několika lety Angela Merkelová v rámci sjezdu mládeže křesťanské CDU v Postdamu sdělila opatrně, že pokus vytvořit multikulturní společnost závažně selhal. Merkeleová tehdy řekla, že soužití  lidí s odlišným kulturním zázemím po boku jejího národa nefunguje. Hovořila o nedostatečné integraci 4 milionů muslimů.

K tomuto výroku ji dotlačila její vlastní politická strana. Sdělila, že od imigrantů se toho v minulosti vyžadovalo málo. A proto se nesnažili v Německu zadaptovat, začít se učit německy. Jen tak se ale  mohou dostat do škol a získat lepší pracovní příležitosti.

Reagovala tak na výroky bankéře a bývalého ministra financí  Thila Sarrazina, který ve své knize obvinil muslimy, že snižují intelekt národa. Byl za to vyražen z Bundesbank, ale jeho kniha se stala trhákem. Ukázalo se, že většina Němců s ním tehdy souhlasila.  Merkelová, jež se dostala do své funkce díky tomu, že byla schopna smiřovat nesmiřitelné, musela naoko ukázat svaly a volat po lepší integraci muslimů. Němci by se ale dle ní měli smířit s mešitami ve své zemi. Ostatně u nás už dlouho stojí minaret v Lednici, samozřejmě falešný, a nikomu nevadí.

Merkelová tehdy rovněž navrhla, že by bylo pro Německo výhodnější poskytnout vzdělání Němcům a netahat si do Německa zbytečně zahraniční pracovníky.

Tehdejší  ministryně práce Ursula von der Leyden naopak naznačila, že by se měly snížit překážky v příchodu kvalifikovaných zaměstnanců, kteří Německu chyběli. Dle jejího názoru z Německa lidé tehdy lidé odcházeli ve větší míře, nežli přicházeli. Německu tehdy chybělo 400 000 kvalifikovaných pracovníků. Další z členů CDU Horst Seehofer odmítl uvolnění zákonů, jež by umožnily příliv migrantů z jiných kultur.

Je tedy vidět, že těmito otázkami se Německo a Angela Merkelová, stejně jako vlivní lidé v CDU trápí už hezkou řádku let a nespadly nám  z nebe. Otázkou je, proč kdysi Angela Merkelová kritizovala multikulturalismus jakoby vystřižený z Moudrého Nathana, ale nebyla schopna vyřešit nedostatek kvalifikovaných pracovníků a nyní se k idei z Lessingovy hry opět  navrací. Nabízí se nám tři možná vysvětlení. Merkelová si opět zašla na Lessinga a rozplakala se nad poselstvím jeho  nadčasové hry.

Teatrální Angela - milovnice německé klasiky

Škoda jen, že dnes už se osobnosti formátu Mosese Mendelssohna nerodí a každé jednotlivé náboženství- islám, křesťanství a judaismus na druhém nenechá nit suchou. Benedikt XVI. ošklivě pomluvil islám. Židé považují Krista za falešného proroka, jenž jejich národu moc štěstí nepřinesl. Muslimové sice uznávají biblické postavy i Krista, ale tato náboženství jsou v zemích perského zálivu tabu a za jejich šíření hrozí vězení.

Zištná Angela

Druhou možností je ekonomický kalkul. Angela se tváří charitativně, ale jde jí o silné ruce pracantů, které by si ideálně vyzobala jako třešničky na dortu. Přičemž druhým zemím kategoricky zakazuje si vybírat. Co ale s těmi méně schopnými se zatím neví. Kritiku sklidila od chladněji kalkulujícího europoslance Marcuse Pretzella ze strany Alternativa pro Německo.  

 Příliv pracovních sil nebude na německém ekonomickém trhu patrný dříve nežli za několik let, dokdy bude muset Německo investovat do jejich vzdělání a resocializace. Pretzell varuje, že do Německa přijde 1,2 milionů lidí a ti si s sebou dovedou 3 miliony svých příbuzných, což změní strukturu německé společnosti a  vyvolává oprávněné obavy původního obyvatelstva. Můžeme jen spásně doufat, že se USA uvolí přijmout více než 10 000 syrských uprchlíků.

Charitativní Angela

Schiller považoval Lessinga za jednoho z největších myslitelů, jenž by měl být uznán celou Evropou. Lessing byl trpělivým, moudrým, civilizovaným a nesobeckým. V hledání pravdy byl neúnavným, měl smysl pro charitu a bojoval proti zneužívání a neporozumění.

To samé by  mohl říci v černobílém o Angele Merkelové. Zatímco Lessing ovlivnil v mnohém divadelní teorii a v malé společnost, o Engele Merkelové můžeme říci pravý opak. Má jen malý vliv na divadelní dění, za to velký vliv na osud Evropy. Pretzell vidí řešení přívalu uprchlíků do Německa ve snížení sociálních dávek. To se ale zatím nekoná.   

Německá kancléřka má bohulibé úmysly a snaží se pomáhat lidem v nouzi. Ti toho náležitě využijí a podkuřují jí, jak je to možné. S sebou si ve své chudobě nesou billboardy s jejím jménem a tváří,  nechávají se s ní fotit na svých drahých mobilech.  Angela bude mít co ukazovat svým vnoučatům, jací krásní smaví hoši o ni jevili zájem. Ale ne, německá kancléřka nikdy nebyla pyšná a vždy byla pragmatická. Po pádu berlínské zdi neutekla jako všichni na západ, šla v klidu do práce, dala si kafíčko a dělala, jakoby nic. Čekala, až nastane její čas, pod kancléřem Kohlem spadne židle a ona se dostane do čela CDU. 

Pragmaticky řídí EU více než desítku let.  Má nesmírný politický vliv a přetváří tvář EU, z jejíchž různorodých států se pokusila pomalu a cílevědomě vytvořit drobná mikroněmecka. EU je složitou architekturou podobnou babylonské věži, jež drží jen díky důslednosti Německa, jinak by se už dávno zřítila.  Vnutit mravenčí píli a systematičnost horkokrevným Řekům a Španělům byl opravdu husarský kousek. Stejně jako stvořit euro, z něhož profitovalo nejvíce Německo a řadu států zruinovalo. Věřme, že pragmaticky, s osvícenstvím vlastním německým klasikům vyřeší Angela  i chaos, jenž nedávno propukl v poklidné EU.  

Fotomontáže jsem si navrhla z nejrůznějších podkladů. Další můžete vidět zde