Centrum pro lidská práva v Číně, jež s velkou pompou včera ohlásilo v ČT24 zahájení své činnosti, nám v rámci informační kampaně určitě sdělí, že v Číně nemají Facebook. Místo něj ale mají skoro stejný Renren.
Nezisková organizace, za níž stojí vklady Amnesty International, Most, organizace Češi Tibet podporují nebo Post Bellum, nám pravděpodobně nesdělí o porušování lidských práv v Číně včetně omezeného přístupu k sociálním sítím více, nežli si můžeme dohledat na internetu. Dozvíme se od ní patrně o tom, že v nejlidnatější zemi světa je největší počet vězněných lidí za zakázanou aktivitu na internetu a další a další údaje, jež si můžeme zjistit sami. Čínská vláda se s lidmi nepáře, za využití mailu na yahoo.com napaří soudy klidně 10 let nejtvrdšího kriminálu.
O kybercenzuře v Číně si toho můžeme vygooglovat mnoho, včetně sarkastických odkazů na "Velkou čínskou firewall", ( the wall = zeď), díky níž vládní instituce blokují, jak je to v diktaturách a totalitních společnostech běžné, nežádoucí webové stránky a mají přístup ke stránkám konkrétních jedinců. Využívá se k tomu blokování IP adres, DNS filtry a přesměrování, URL filtry, jež zadržují nevhodná slova, blokování VPN, resetování TPC spojení a dalších metod.
Nejedná se ale jen o citlivý obsah politický, v Číně se blokují i erotické servery, servery podporující násilí, terorismus anebo prodej drog. Zatímco u nás není problém legálně najet na renomovaném americkém serveru www.clarionproject.com na stránky propagačního časopisu Islámského státu, v Číně to možné není.
Čínská vláda nemá fyzicky na to, aby procházela veškeré chatovací místnosti. Poskytovatelé služeb se ale ve strachu, že budou později zakázáni anebo i odsouzeni za nevhodné komentáře na svých stránkách najímají Velké mamky (čínské synonymum pro Velkého bratra), interní cenzory, které nekorektní komentáře mažou.
V Číně jsou blokovány prakticky všechny standardní západní internetové vyhledavače, aplikace a sítě, bez nichž si nedovedeme představit náš běžný život. V Číně se dostanete na google.com jen s omezením, nejsou zde Google Maps, není zde Twitter, Youtube, Picassa a další aplikace a prohlížeče. Řada zahraničních periodik je zde dle nálad tamních politiků a strategických dohod s investory, lačnými vstoupit na čínský trh za každou cenu, blokována a odblokávána. Fungují zde paradoxně stránky Amnesty International anebo časopis The Independent.
Za každou aplikaci, zde ale najdete x náhrad:
Za Facebook: Renren, Q-zone, Fanfou, DouBan, kaixin001…
Za Twitter WeiBo, Tencent WeiBo, 163 WeiBo, Sina WeiBo…
Za Youtube Youku, TuDou, Tencent Video, Sina Video…
Ze situace paradoxně těží místní hráči na internetovém ringu, kteří se přizpůsobili čínské cenzuře a podrobili se filtrům, jež znemožňují používat určitá slova anebo obraty, jež jsou v Číně tabu a převalují si je zde jako horkou bramboru.
S úsměvem vzpomínám na diskusi, která se rozvinula u článku místní blogerky, která si stěžovala, že v Číně není Facebook. Pod článkem se jí vyrojilo pár kousavých poznámek, že není čeho litovat, protože Facebook je zcela bezobsažný a jasná ztráta času. Ba co více, Facebook je dle mého názoru buzerativní, vede k závislosti, vlně sebevražd, diktuje člověku, co si má kdy vlastně myslet.
Když jsem se do něj přihlásila, hořce jsem zalitovala, protože mi mé maily začaly zaplavovat údaje o změně statusu mých přátel i o tom, že Vendulce si líbí tyto botičky a Andulka měla dnes smolný den. Nebyla jsem sto přenastavit si svůj účet a poté, co se provalil únik informací o stovkách milionů uživatelů Facebooku, jsem se s lehkým srdcem rozhodla Facebook před dobrými 8 lety opustit. To jsem ale neměla dělat. Mechanismus opuštění Facebooku nebyl jednoduchý. Musela jsem vyplnit řadu kolonek, kde mne Facebook prosil, ba žebral na kolenou, abych to s ním ještě zkusila.
Komunikace probíhala ve stylu:
"Chci zrušit svůj účet"
"Proč?"
"Co je ti, Facebooku, do toho!"
"Děláš velkou, chybu, přítelkyně Petro"
"Chci zrušit svůj účet."
"Víš,o co přicházíš?"
"Chci zrušit svůj účet."
"Ztratíš kontakt s okolním světem."
"Chci zrušit svůj účet!"
"S inovacemi. Budeš úplně mimo."
"Chci zrušit svůj účet!"
"Tvůj přítel Minařík tě bude postrádat!"
"Já jeho ne!"
Tvůj přítel Řehořík tě bude postrádat!"
"Já jeho ne!"
"Staneš se mimoněm, sociálním vyvrhelem, exotem. Padne na tebe závrať, budeš trpět sociální fobií a nakonec se k nám po hlubokém absťáku stejně vrátíš."
Rozhovor pokračoval ve stejném duchu, až jsem byla po 5 dotazech, zda jsem si jista, opravdu vymazána. Myslela jsem si, že se vším všudy. Když jsem se ale posléze asi po 4 letech, protože jsem potřebovala zjistit nějaké údaje, připojila, s hrůzou jsem zjistila, že Facebook měl uloženy veškeré mé fotografie, statusy a komentáře, pouze je zneviditelnil před ostatními.
Tehdy jsem prozřela a přála jsem si Facebooku vlepit morální facku. Byla jsem zcela bezmocná, cítila jsem se nahá a zcela v moci šílenců z okruhu Marka Zuckerberga. A v jeho rukou je nyní v podstatě celý západní svět, až na Čínu a pár diktatur.
Ano, v Číně není Facebook. Ale nikoli ke škodě 650 milionů čínských uživatelů internetu, kteří maji mimo jiné aplikaci Renren, ale k velkém zármutku Marka Zuckerberga, jenž tím přichází o 650 milionů uživatelů internetu, jimž by mohl chrlit své stupidní emotikony, nutit je ke změnám statusu a prodávat jim své na míru ušité reklamy, kde těží ze znalostí jejich rasy, pohlaví, koníčků a vzdělání.
Zuckerbergovi nepomohl ani běh ve smogem zakouřeném čínském Pekingu, po kterém se řádně zakuckal, ani jeho 20 minutový projev v perfektní mandarínské čínštině, jíž se naučil od své čínské manželky, ani úpěnlivé prosby u vrchního čínského cenzora Liu Yunshana, šéfa čínské propagandy. Čínský prezident se s ním a dalšími CEO ze slavných společností sice blahosklonně při své návštěvě USA vyfotil.
(Mark Zuckerberg hovoří plynně mandarínskou čínštinou)
Nic to ale neznamená, fotí se dokonce i s čínskými pionýry a s primátorkou Krnáčovou. Čínský internetový trh, jenž čítá více ne 600 milionů uživatelů, je pro Facebook zatím uzavřený, a tak jsou paradoxně na Facebooku stránky o Číně, ale Facebook v Číně není. Pouze může nerezidentům v Číně, kteří Čínu navštěvují, radit, jak za poplatek díky určitým VPN obejít blokaci svého IP.
Pokud by do Číny chtěl Facebook vstoupit, musel by spolupracovat s komunistickou vládou, jejím firewallem a posílit svou cenzuru, kterou už beztak Facecebook má. Musel by zavést patrně nejsložitější cenzorský aparát v dějinách sociálních sítí a nevládních organizací.
Facebook by se mohl poučit z aplikace WeChat, jež funguje jinak mimo Čínu a jinak uvnitř Číny. Lidé i organizace se zde mohou registrovat v rámci čínských oficiálních účtů, pak ale proběhne screening citlivých dat, jež si pak mohou všichni přečíst. Data nerezidentů jsou ukládána na zámořských serverech a screeningu nepodléhají. Nejsou ale dostupná registrovaným uživatelům z Číny.
Facebook by mohl zavést velký firewall speciálně kvůli Číně. Číňané by se mohli kamarádit s Číňany, ale ne s podvratnými zahraničními živly. Rovněž by jim bylo zabráněno komunikovat se zahraničím. To samé by platilo i pro organizace a firmy.
Facebook, jejž si představujeme jako baštu svobody slova, tuto nečistou praxi s čistým svědomím provádí v zemích, kde je povolený a po léta blokuje vládami neschvázené účty politických, náboženských a společenských aktivistů. V Číně by ale musel zajít ještě mnohem dál. Musel by čínské vládě poskytnout citlivé informace o novinářích, prostořekých vědcích a občanskoprávních aktivistech a do toho se Markovi nechce. Můžeme se ptát proč, a které velmoci za tím stojí.
Čína se navíc snaží podporovat své vlastní firmy a v rámci internetu své vlastní sociální sítě a webové prohlížeče, jež vznikly s cílem podřídit se čínským pravidlům, a tak Facebook v Číně vlastně nikomu nechybí.
Číňané absencí Facebooku opravdu tolik netrpí, jak se nám budou snažit členové včera založeného Centra pro demokracii a lidská práva v Číně, v následujících měsících namluvit. Mají totiž další oblíbené sociální sítě, jež si vzájemně konkurují. Doposud byla oblíbená síť Renren, jež sklonila před čínskými úřady hlavu a přizpůsobila se od počátku mustru tradiční čínské cenzury. Nyní čelí vzhledem k technických problémům i konkurenci finančním problémům.
Společnost Renren, již založil Joseph Chen v roce 2005, měla už v roce 2011 úctyhodných 160 milionů uživatelů. Původně se jmenovala tato sociální síť Xiaonei Network. Jeho zakladatel, jenž studoval v Delaware, se těší pověsti bystrého, tvrdého investora manažera, zkušeného hráče se smyslem pro správné načasování. V roce 2011 vydělala společnost 584 milionů dolarů. Ve srovnání s Facebookem má The Renren Network jen zlomek uživatelů. To je ale dáno silnou konkurencí v oblasti čínských sociálních sítí.
Společnost zpočátku používala IP univerzit, kde získala oblibu, snažila se podpořit uživatele, aby používali skutečná jména, vytvářeli své vlastní blogy a posílali si obrázky.
Společnost (po čínsku) ochraňuje soukromí uživatelů, které si mohou stejně jako u Facebooku nastavit na různých úrovních. Největším skandálem byla žertovná zpráva, ve které uživatelé Renren dozvěděli, že je někdo tajně miluje, jež obsahovala škodlivý kód. Společnost byla obviněna z toho, že celou událost dostatečně neobjasnila ani svým uživatelům ani médiím. Renren je kritizována ze západu pro cenzuru určitých slov. Jedná se o masakr na Náměstí nebeského klidu v roce 1989, duchovní nauku Falun Gong a jméno politika spojeného s protesty v roce 1989 Zhao Ziyanga.
Renren je i přes blokaci těchto témat populární mezi studenty, využívá jej 32 000 univerzit, 56 000 středních škol a 85 000 firem. Stejně jako u Facebooku mohou uživatelé vyplnit údaje o svých koníčcích, oblíbené hudbě, filmech, barech atp. Mohou si nastavit svou osobní melodii a pozadí, nálady, využívat emotikony, blogovat, hlasovat, sdílet názory druhých. Mohou posílat zprávy, komentovat příspěvky druhých, stahovat a sdílet videa a využívat dalších interaktivních prvků-
Renren využívá okrajových aplikací včetně her, testů, posílání virtuálních dárků. Od roku 2009 je k tomu využit software Renrenzhuomian. Uživatelů mohou být přihlášeni, aniž by byli viděni, mohou chatovat online s více přáteli a používat gif emotikony.
Všechno je až na cenzuru několika slov skoro stejné jako u Facebooku. Renren.com dle kritiků ale dostatečně nemotivuje účastníky, aby si vytvářeli své vlastní příspěvky a obnovovali si své statusy. Místo to raději sdílí články druhých. Renren, jenž nedbá na autorská práva, je zaplaven čím dál větším množstvím kopií zkopírovaných článků slabé kvality a není schopen konkurovat svému rivalovi WeChat.
Renren proslul i množstvím kybernetických hřbitůvku, účtů neaktivních anebo mrtvých blogerů, jež nebyly zrušeny. Jedním z nich je účet Qin Chuan, jenž je mrtev už 2 roky.
Renren.com spolupracuje s akademiky v rámci výzkumu rostoucí komunity uživatelů, jejímž výsledkem je řada publikací naplněných grafy, jež jako by z oka vypadly grafům Facebooku. Studie sledují, kterak čtenáři surfují v anonymním modu anebo se zaměřují na využití detekce falešných účtu.
Dalším zajímavým nástrojem čínských sociálních sítí je aplikace FaceKoo, jež umožňuje jedinečnou detekci obličeje, dle níž si uživatelé sítě hledají přátele. Svou oblibu si našla tato aplikace, již vyvinuli odborníci ze Silicon Valley, mezi teenagery. Nejoblíbenějším nástrojem je Magické zrcadlo Mojing. FaceKoo je nazýváno blízkovýchodní alternativou Facebooku.
Číňané jsou blázni do technologií a je jich tolik, že o budoucnost sociálních sítí v Čínské lidově-demokratické republice nemusíme mít obavy. Že zde panuje ostrá cenzura, přes kterou nejede vlak, je nad slunce jasné. Pochopily to už zahraniční společnosti, které se buď před hlavou čínské propagandy sklonily a bylo jim umožněno za použití Velké čínské firewallové zdi zde vstoupit s velkou slávou do hry, jako se to podařilo aplikaci WeChat.
Anebo se jako naši čeští kritici okupace Tibetu a porušování lidských Číny nepodrobili, a v Číně je nikdo nikdy neuslyší. Řadové čínské občany ostatně otázky lidských práv utlačovaných Tibeťanů, do jejichž rozvoje čínská vláda finančně natankuje ročně mnohonásobek toho, co USA do celé Afriky, a mohou si stěžovat maximálně na diskriminaci jejich jazyka a kultury, nezajímají tolik jako Čechy. Mnohem více se, pokud vycestují do Hongkongu, zajímají o periodika, kde se píše o korupci místních úředníků.
Číňané mají svůj hollywoodsko-čínský sen. Vlastnit dvě auta, mít sexy manželku, luxusní barák a vyrazit si do exotického Německa, kde budou obdivovat místní romantické hrady. Aby si to vše mohli vyfotografovat a pochlubit se o tom na Renrenu.
