Londýnský konzervativní starosta poděkoval Vladimíru Putinovi za záchranu Palmýry

Boris Johnson poděkoval Vladimíru Putinovi za záchranu Palmýry.  UK by měla svou nečinnost v boji pro IS kompenzovat tím, že zaplatí rekonstrukci Palmýry a vyšle tam své archeology.  

Enfant terrible konzervativní scény, vášnivý cyklista libující si v latinských citátech a euroskepticismu, vzdal hold Vladimíru Putinovi a jeho boji proti Islámskému státu. Kompenzuje si tak mindráky ze zablokování zásahu UK v Sýrii britským parlamentem, jež bylo velkou bolístkou konzervativců. Parlament změnil názor teprve nedávno po krvavých atentátech v Paříži.

David Cameron si nemohl v Sýrii kvůli obezřetným labouristům donedávna zaválčit, jako to provedla UK v Afghánistánu, Iráku anebo v Libyi. Neměl totiž pod palcem celý parlament. Proto tiše záviděl ruskému prezidentu Putinovi, jenž si s odporem své Státní dumy nemusí dělat starosti. Jen mu stačí v OSN nedbale ohlásit, že v souladu s pozváním syrské vlády zaútočí na místní teroristy.

Závistivé hlasy bojechtivých konzervativců, že Putin bojuje více proti umírněné ozbrojené opozici nežli proti Islámskému státu, umlkly v UK teprve po zdrcujícím přiznání londýnského starosty, jenž zkritizoval neefektivní boj Západu proti IS a neschopnost vnést pozitivní světlo do řešení syrské krize. Ruský prezident si dle něj zaslouží úctu za drsnou upřímnost, s níž pomohl vojensky Bašáru al-Asadovi v jeho pozemní operaci proti IS.

IS je, jak se svěřuje Johnson ve svém pravidelném sloupku v The Telegraph, hrozbou pro lid Sýrie i Evropy a měl by byl smazán z povrchu zemského. Ve své květnaté angličtině označil členy IS za monstra ničící všechny, kdo nepřijmou jejich barbarskou verzi islámu. Jsou tak maličcí, úzkoprse zakrnělí ve svém chápáním vůle boží, že považují předislámské památky bez ohledu na jejich krásu za projev blasfémie. Zaminovali je, rozbombardovali je a zničili nejjemnější budovy na světě. Zavraždili při tom vědce Khaleda al-Asada.

Roční nadvláda IS nad Palmýrou byla dle Johnsona morální i kulturní katastrofou a proto Londýn 19. dubna na znamení solidarity s Palmýrou vztyčí na Trafalgarském náměstí digitálně reprodukovanou kopii 15 metrové brány Belova chrámu pod vedením Institutu digitální archeologie ve spolupráci s Harvardem, Oxfordem a Muzeem umění budoucnosti v Dubaji.

Asi to nebude ta samá krásná zlatavě nafialovělá kamenná originální brána, již IS roztříštil na atomy, ale zato to bude stát na Trafalgarském náměstí.  Excentrický blonďák Johnson s turecko-švýcarskými kořeny projevil chorobnou neznalost fyziky, místo níž asi trávil čas v Pijáckých klubech. Jinak by věděl, že prostou třaskavinou lze vytvořit pouze nejrůznější sloučeniny látek a molekul, nikoli čiré atomy. Možná se ale jednalo pouze o neobratný řečnický obrat.

V kulturních znalostech je na tom mnohem lépe a rozebere historii Belova chrámu, jenž byl původně pohanskou svatyní, posléze byzantskou stavbou a poté mešitou. Nikdo nikdy nečekal, že nějaká "choromyslná paka" z Islámského státu zničí tuto univerzálně využívanou památku. Znovuzbudování syrské brány v Londýně bude dle Johnsona známkou rekonstrukce jeho vlasti.

Zde si dovolím drobnou odbočku k až maniakálnímu Johnsonovu patriotismu. Humanitně vzdělaný Boris, jenž byl do Londýna nastrčen právě pro svou excentričnost a fingované buranství, rád vzpomíná na dávno zašlé časy vlivného britského impéria, jež diktovalo tón zbytku světa. Nedokáže se smířit s tím, že UK už o většinu svých kolonií přišla a nyní musí poslouchat pískání nikým nezvolených euroúředníků.

Krátce po kolosálně veleúspěšné cestě lídra jeho vlastní strany Camerona po EU, kde si vydupal po složitých jednáních pro UK neuvěřitelné ústupky a vyslovil se okamžitě ještě zadýchán pro setrvání UK v EU, vystoupil Boris hrdě v TV a postavil se nekompromisně proti setrvání UK v EU.

Dosti už bylo dle Borise útlaku UK, jež hraje v EU třetiřadé housle za Německem a Francií, dost už bylo britské nesvéprávnosti o nastavení zrcátek autobusů. UK bude po vystoupení z EU opět autonomní, svobodou zemí, jež si bude moci sama určovat svou budoucnost a uzavírat smlouvy, s kým chce a kdy chce, aniž by jí do toho EU řečnila. Otevře se cesta neuvěřitelné prosperitě a ekonomického úspěchu UK, jež už nebude mít na sobě olověnou kouli ekonomických závazků k mladším členům EU.

Syrská brána v Londýně nenápadně Borisovi posloužila k jeho protievropské agitaci. Cameron už nad ním zlomil hůl a sdělil BBC, že si Boris může říkat, co chce, je přece dospělý a v jeho straně panuje naprostá svoboda slova.

Boris Johnson této svobody využil a zcela v rozporu s politikou Camerona, který syrského prezidenta, jehož nemohl díky svému parlamentu svrhnout mocensky, alespoň dehonestuje ve jménu porušování lidských práv, al-Asada s těžkým srdcem pochválil. Až nyní si evropští politikové, kteří svou neprozřetelností v arabských diktaturách s pomocí ozbrojené podpory rebelů napomohli nástupu radikálního islamismu, sypou popel na hlavu a vylepšují si své svědomí stavbou digitálních reprodukcí syrským památek. S velkým zpožděním a odporem jsou nuceni chválit ruského prezidenta Vladimíra V. Putina, jenž je v jejich očím východním polodiktátorem.

Johnson si protiřečí, označí Asada za monstrum, proti kterému bylo ctí zbudovat opozici, jež se ale bohužel v řadě případů nečekaně zradikalizovala. Hned na to je nucen obhajovat, že jeho zemí vyzbrojenou opozici netvoří pouze Islámský stát. Má pravdu, tvoří ji tisíce rozdrobených bojůvek. Islámský stát ale navzdory Johnsonovým protimluvům ani nemůže být opozicí k al-Asadovu režimu, protože sekulární Asadovu Sýrii, respektující práva většiny menšin, tento nikým neuznaný pseudostát neuznává.

Johnson plačtivě přiznává, že demokraticky míněné úsilí neuspělo a byl to "nedemokraticky panující" Putin, který nakonec obhájil svého klienta Sýrii a pomohl mu získat vítr do plachet. Pokud jsou zprávy pravdivé, Rusové dle Johnsona pomohli Asadovi letecky i pozemně.

"Když Putinova vojska pomohla, jak musím s bolestí připustit, vyhnat šílence z Palmýry, tak to Rusku dělá čest" sděluje kysele londýnský starosta. To Borise Johnsona, jenž považuje syrské památky za kulturní skvost, velice emočně povzbudilo. Západ byl v tomto ohledu nečinný, musí si to připustit a musí nyní konečně ukázat své svaly.

Svaly nejlepších archeologů světa, kteří za nás vyhrají bitvu lopatami a rýči i jemnější prací na rekonstrukci památek roztříštěných do "atomů". Johnson věří, že je anglická vláda zaplatí a vyšle je do Palmýry, aby pomohli zrestaurovat poničené památky. Bude to levnější nežli bombardování. Johnson je lišák. Na Putinovi nechal finančně nákladnější bombardování, u nějž se denní náklady odhadovaly na 4 miliony dolarů, a sám na UK vezme levnější a humanisticky působící rekonstrukci syrských památek.

Bylo by ale vhodnější s tím ještě chvíli počkat, protože situace v zemi je nejistá a zrekonstruované památky mohou za chvíli být opět rozbombardovány IS. Otázkou zůstává, zda al-Asad, pokud se udrží u moci, nedá přednost raději ruským anebo íránským archeologům za jejich loajalitu. V Článku s Terezou Spencerovou naznačil, že bude upřednostňovat ty země, jež byly za konfliktu Sýrii věrné. Vzhledem k nabídce Miloše Zemana k uzavření mírových rozhovorů v Praze i tomu, jak al-Asad pochválil ČR v rozhovoru s Michalem Kubalem, mají v Sýrii po ukončení války naději i čeští archeologové.

Nechme Borise Johnsona při jeho snech. Je lepší restaurovat nežli bombardovat. Doufejme, že UK nezůstane jen u planých slibů jako tomu bylo u Libye, již nejprve v roce 2011 svými nálety destabilizovala, posléze od ní odvrátila zrak a přispěla k její obnově jen zlomkem toho, co poničila. Snad dojde na slova londýnského starosty a UK stříkne do žil osvobozené Sýrii výraznou finanční vzpruhu. Nebylo by to ke škodě ani samotné EU, v níž už možná UK po brexitu ani nebude. K úvaze by bylo uvolnění ekonomických sankcí, jež rozvrácenou zemi výrazně oslabují a al-Asadův režim rozhodně nepoloží.