Kdo nejvíce práší o židovském holokaustu?

Všichni dobře známe kontext tragického úmrtí redaktorů týdeníku Charlie Hebdo a kontroverze kolem dánských karikatur proroka Mohameda. Málokdo z nás ví o protireakci Íránu, jenž na karikatury zareagoval karikaturami. 

U nás dříve neznámý francouzský levicový ateistický satirický týdeník Charlie Hebdo vstoupil do povědomí nás všech tragickou smrtí novinářů, jež zavraždili fanatičtí bratři Said a Chérif Kouachiové, kterým se nelíbily karikatury proroka Mohameda. Všichni víme o vlně solidarity občanů zemí celého světa i o pochodu politiků Paříží, kteří demonstrovali ruku v ruce za svobodu slova. Řada z nich přitom pocházela ze zemí, kde je svoboda slova omezována.  

Časopis přitom nebyl čistě protiislamistický, střílel si z pravicové Front National, jejíž rétorice se přibližuje nyní řada občanů České republiky, z křesťanství, z judaismu a z rasismu.  Mnoho  z nás Evropanů nosilo odznáček s hrdým prohlášením "Je suis CHARLIE!", jen abychom namíchli  muslimy, kteří nemají smysl pro humor.  A to íránské šíity naštvalo natolik, že se rozhodli západu ukázat, kdo pojedl nejvíce vtipné kaše. 

Írán, jehož duchovní vůdce Chameneí ostře odsoudil útoky na nevinné novináře, slavnostně vyhlásil druhé kolo Mezinárodní soutěže kreslených vtipů o holokaustu.

To první se v Íránu  konalo v roce 2006 jako reakce na uveřejnění 12 karikatur proroka Mohameda coby teroristického atentátníka v dánském časopise Jullen Posten. Zatímco radikální muslimové mdlého ducha ale horké hlavy poštvaní dánskými imámy násilně protestovali před dánskými velvyslanectvími a plenili křesťanské kostely, Íránci se nedali vytočit a zareagovali s humorem, jemuž rozumí pouze oni sami. Íránci, kteří považují karikatury proroka Mohameda za blasfémii, se rozhodli, že zabijí dvě mouchy jednou ranou. Zareagují na karikatury svého proroka humorně laděným protiúderem a přihřejí si polívčičku protiizraelské propagandy.

Nejčtenější íránský časopis Hamshahri se plácl přes kapsu a lákavou první cenou v hodnotě 12 000 dolarů motivoval karikaturisty celého světa, aby zaslali své podnětné a hlavně vtipné práce. Uděleno mělo být symbolických 12 cen, tedy stejný počet jako bylo karikatur v dánském časopise. 

Časopis vypsal v angličtině podmínky a vyslovil svá ideologická stanoviska. Redakce se zamyslela, kam až vede svoboda projevu. Írán, jenž je svou kritikou západního povrchního životního stylu posedlý, se rozhodl se západem bojovat namísto výbušnin brkem a břitkým humorem. V předmluvě k soutěži jsme se mohli dočíst, že zápaďané si užívají svobody projevu v kritice muslimů, ale jakmile dojde na židovský národ, jdou žertíky stranou a západ jen pietně mlčí. Tak se do sionismu pustili Íránci a vybrali si pro Židy nejcitlivější otázku holokaustu během druhé světové války, který považuje íránský duchovní vůdce  za mýtus. 

Časopis předem sdělil, že se nechce dotknout íránských Židů, ale sionismu jako takového. Připomeňme, že tehdejší prezident Ahmadínežád nikdy nehovořil o Izraeli, ale vždy jen o sionistickém režimu. 

Masood Shojaei Tabatabai, hlava Íránského karikaturistického domu se bohorovně podivil, proč se podobné soutěže  nepořádají i jinde nežli v Íránu.  Íránci si od počátku byli vědomi, že jejich webové stránky budou v USA zablokovány, a tak s předstihem svým příznivcům sdělili několik alternativních webových adres.  Cena byla ale nakonec ještě vyšší, co by ale Íránci neudělali pro humor. V únoru byly napadeny a vyřazeny z provozu webové stránky časopisu, zasekly se  webové stránky íránského ministerstva školství včetně stránek 2 íránských bank.  Můžeme jen tušit, kdo za útoky stál a vinit sionistické organizace ze spiknutí. V tomto případě patrně  plným právem. 

Zatímco za proamerického diktátora šáha Rezý Pahlavího  Íránci holokaust nepopírali a tato otázka nebyla živá ani za prvního vůdce ajatolláha Chomejního, jeho nástupce Ali  je této tématem úplně posedlý. Hrdě podporuje na světě kohokoli, kdo mu v tomto ohledu podkuřuje. 

"Holokaust je událostí, jejíž realita je nejistá, a pokud se stala, nevíme, jak se stala" opakuje ajatolláh své tvrzení jako mantru dlouhou řadu let. Zatímco popírači holokaustu v čele s personou non grata pseudohistorikem Irvingem se na celé věci snaží vytřískat lacinou publicitu, Írán, jenž se s Izraelem na kordy kvůli palestinské otázce, sleduje jasné politické cíle. A navíc v Íránu platí nepsané pravidlo, že duchovnímu duchovnímu vůdci se neoponuje. 

Jen v Íránu můžeme vidět  stovky policejních důstojníků sedět s nohama skříženýma  na zemi a pečlivě naslouchat svému duchovnímu vůdci, jenž jim spatra káže o policejním násilí páchaném na černých v USA. Aby si zkrátili dlouhou chvíli zevlují pohledy po stropě, ale jen na chvíli, aby si jich nikdo nevšiml.

O smířlivější tón v otázce holokaustu židovského národa za 2. světové války se pokusil ministr zahraničí Javad Zarif, jenž studoval v USA. Nedávno v americké TV  přislíbil, že s duchovním vůdcem hodí řeč a promluví mu už konečně do duše. Reportérovi sdělil, že Íránci uznávají tragické utrpení židovského národa a holokaust nepopírají. Místo toho ale šel sám na kobereček.

Zatímco my ve střední Evropě, až na několik excentrických historiků,  bereme holokaust jako fakt a soucítíme s Židy jako obětními beránky zrůdného nacistického režimu, v regionu středního východu se celá otázka nebývale politizuje a stává se nástrojem vydírání celých národů. Korunu celému holocaustovému mišmaši nasadil nedávno izraelský premiér Netanyahu, který obvinil  palestinského muftího Haj Amina al-Husseiniho z toho, že Hitlerovi při kratičkém setkání nakukal, aby Židy raději upálil, než aby je poslal do Palestiny.  Byla z toho mezinárodní blamáž a Netanyahua  musela usměrnit německá kancléřka.

Pokud by byla přímo přítomna jeho proslovu, patrně by mu soucitně přispěchala se studeným obkladem na čelo, protože by se domnívala, že horečnatě blouzní. Takto mu jen na dálku vzkázala, že za holocaust si mohou sami Němci. Netanyahu se nakonec pod tíhou kritiky svého tvrzení vzdal.   

(Netanyahu práší o roli palestinského muftího v otázce holokaustu s jasným politickým záměrem)  

Pokud by někdo vyhlásil soutěž o cenu barona Prášila v otázce holokaustu, určitě by mezi vítězi nechyběl jak izraelský premiér, tak íránský duchovní.  Zatímco izraelští historici nemusí ve své zemi poslouchat svého premiéra, v Íránu platí, co duchovní vůdce káže, slovo lidské nerozváže. A íránský prezident je ve srovnání s ajatolláhem jen malou ačkoli vysoce reprezentativní rybou.  

Současný íránský  prezident Rúhání, jemuž se konečně podařilo dotáhnout do konce dohodu o jaderném programu, a tak Íránu ulevit od sankcí, zaujímá k holokaustu realističtější pohled. Jeho předchůdce prezident Ahmadínežád, jenž byl Chameneího mazánkem a jeho hlásnou troubou na svých cestách po celém světě, popíral holokaust s drzým, dle jeho názoru belmondovsky rošťáckým úsměvem na tváří.

A tak zatímco v Íránu v roce 2006 se všichni těšili na vtipné výsledky karikaturistické soutěže, jíž se účastnili i prominentní íránští karikaturisté, včetně účastníka soutěže Maziara Bizhaniho, jenž v roce 2010 vedl eticky spornou webovou stránku holocartoons, celý svět trnul s napětím, co z této monstrakce vyjde. Íránskou soutěž odsoudil šmahem  Kofi Annan, USA, Izrael, Reportéři bez hranic a celý humánní svět.  

 Nadšen z toho nebyl ani íránský karikaturista  Nikahang Kowsar, který dříve publikoval v časopise, jenž soutěž vyhlásil. Pak si to ale sám zavařil karikaturou Profesor krokodýl, kde zesměšnil  vlivného íránského duchovního Mohammada Taghi Mesbaha Yazdiho coby krokodýlího akademika, jenž svým ocasem škrtí žurnalistu a utlačuje svobodu slova. Za svou odvážnou karikaturu strávil  6 dnů ve vězení.  Dle něj  byla celá soutěž nevhodnou reakcí na špatný dánský žert.

Otráveni celou soutěží byli i někteří střízlivě uvažující íránští politici a duchovní vůdci, kteří označili popírání holokaustu  za zbytečnou, vědecky nepodloženou  a čistě politicky namířenou aktivitu, jíž chybí historický kontext. 

V říjnu byly vyhlášeny výsledky soutěže. S překvapením musím konstatovat, že většina z oceněných děl po stránce estetické předčily dánské karikatury ale i karikatury z časopisu Charlie Hebdo. Jedna z nich, která poukazuje na utrpení palestinského lidu,  nese etické poselství, které je třeba hledat v expresivní zkratce, parabole a nadsázce. Všech 12 vítězných kreseb nalezneme zde. 

Některé z děl jsou ale dle mého názoru na hraně etiky a často za hranou  historické pravdy. Za hranicí dobrého vkusu  byla  většina dánských karikatur stejně jako produkce časopisu Charlie Hebdo, jež často hraničila s nejapností, jak zmiňuje obhájce svobody slova Glenn Greenwald, jehož známe z dokumentu Citizenfour o Edwardu Snowdenovi.  Íránské karikatury navíc na rozdíl od Charlie Hebdo neužívaly stupidních sexuálních narážek, které  našly symbolického vrcholu trapnosti v karikatuře svaté trojice.    

Vítěznou cenu si odnesl Maročan Agdelah Derkaoui. Držitelka druhé ceny,  francouzská karikaturistka Chard, vlastním jménem  Françoise Pichardová se od celé akce distancovala s odůvodněním, že se do soutěže nepřihlásila. V karikatuře se objevuje otázka, kdo zbořil mýtus holocaustu a dozvídáme se, že to byl francouzský popírač holokaustu Faurisson, jenž obdržel od íránského prezidenta cenu za statečnost. 

Spolu s Chard obdržel druhou cenu obdržel levicový karikaturista Brazilec Carlos Latuff, který se o svou cenu hrdě přihlásil. Latuff  poukázal v karikaturistické nadsázce na paralelu mezi akcemi nacistů a okupací Palestiny.  Všestranný umělec, jenž nepracuje pro tučné honoráře, ale pro svůj dobrý pocit odmítl nařčení z toho, že by byl popíračem holokaustu. zde 

Jako správný Latinoameričan je prodchnut protiimperialistickou rétorikou, jež se Íráncům evidetně zalíbila. Latufff je ateistou a nechce napadat Židy. Jeho tvorba je kultivovaná a provokativní zároveň. Váží si jí i zastánce svobody projevu Glenn Greenwald.  

V rozhovoru ohledně íránské soutěže se svěřil se svou skepsí vůči měřítkům západních médií. Kritizovat islám a jejich proroka je vždy vtipné, i když často vtip chybí. Je to prostě in.  Pokud se ale kritizuje Izrael, už to tak vtipné není. Vadí mu, že karikatury Mohameda západní západní tisk přetiskoval ostošest, zatímco výsledek íránské soutěže vyšuměl do ztracena a západní média jej ignorovala. 

To ale není úplně pravda. O soutěži se v západních médií včetně  BBC referovalo.  Íránská soutěž navíc vyprovokovala izraelské karikaturisty, které nonsensovému řetězci karikatur a protikaritur nasadili triumfální korunu. Izraelský karikaturista Amitai Sandy vyhlásil na webových stránkách svého grafického studia "Izraelskou karikaturistickou antisemitskou soutěž". Hrdě prohlásil, že soutěží ukáže světu, že sami Židé dokáží vytvořit nejlepší, nejtrefnější, nejsebeironičtější protižidovské karikatury na světě! Kam se hrabou nějací Íránci. zde  Židé jsou mistři světa v tvorbě antisemitských vtípků. 

Že si Židé dokáží dělat legraci sami ze sebe i z popírání holokaustu ukazují oceněné kresby, které se naváží do tradičních antisionistických konspiračních teorií. Výtěžek jedné z cen šel na podporu židovské charity podporující práva Palestinců. Karikatury pracují s tradičními arabskými mýty o tom, že 9/11 zinscenovali Židé i s mýtem holokaustu, jenž byl zinscenován hollywoodskými filmovými studii ovládanými vlivnou židovskou lobby.

I tato soutěž, jež pečlivě vyselektovala veškerá díla chabé kvality i díla provokující nenávist vůči muslimům, sklidila ostrou kritiku židovské obce. Odsoudil ji představitel muzea holokaustu v Jeruzalémě. Centru Simona Weisentala se nelíbil šibeniční humor a nespokojení byli i evangeličtí křesťané, kteří nemohli pochopit, jak si mohou Židé dělat legraci ze Židů. U věhlasných a respektovaných institucí nezabodovali tedy ani Íránci ale ani sebeironičtí Izraelci.

V lednu 2015 bylo jako reakce na karikatury v Charlie Hebdo  vyhlášeno Ústředním karikaturistickým íránským domem  spolu s Sarcheshmehským  kulturním střediskem  druhé kolo mezinárodní soutěže soutěže karikatur s tématikou holokaustu. Íránci  odsoudili násilí spáchané na redaktorech, vadily jim ale vysoké náklady čísla s karikaturami jejich proroka, po kterých byla na západě sháňka na rozdíl od jejich vtipných antisemitských karikatur.  

Íránský dům se na svých webových stránkách chlubí přívětivým barvitým moderním designem svého studia, fotografiemi surrelistických okřídlených motocyklů, medailí a řádů, jež uděluje vítězům svých soutěží. Íránci toho stíhají opravdu hodně.  Dokonce stihli zareagovat po svém na fotografie potopeného syrského chlapce ale i na problematiku ISIL. Zatímco my v EU jen bezzubě hořekujeme, jak jsou členové DAEŠ krutí, Íránci už bojují proti "takfirům" svým vybroušeným brkem.  

Podmínky soutěže jsou  zveřejněny zde . Íránci dávají autorům volnou ruku ve výběru techniky, mohou ale zaslat maximálně 5 soutěžních děl v minimálním rozlišení 2000 pixelů. V úvodním prohlášení soutěže se píše, že vyhlašovatelé nepopírají holokaust jako historický fakt, což je oproti minulosti pokrok, a nejsou antisemity. K holokaustu ale mají jen tři drobné otázečky, kterými vše postaví do zajetých kolejí.

Íránci opět tlučou hlavou proti zdi ověřených historických faktů a jako mezci se ptají, proč západ, jenž nevidí limity svobody slova, nepovolí v tomto ohledu seriózní vědecký průzkum. Jako by seriózní výzkum židovské otázky nebyl už dávno proveden. Tímto tvrzením shodí další otázku, jež by měla svou legitimitu, pokud by nebyla formulována v takto nešťastném kontextu. Íránci se ptají, proč za holokaust trpí od roku 1948 Palestinci, kteří v druhé světové válce vůbec nefigurovali.  Ve třetí otázce vznášejí autoři soutěže obavy z mnohem horšího  holokaustu, jenž by mohl přerůst do atomové války v Iráku, Sýrii anebo v pásmu Gazy.

Jadernými zbraněmi ze zaangažovaných zemí disponuje USA, Rusko, Čína, Izrael, ani jedna z velmocí nemá zájem těchto prostředků kvůli těmto teritoriím využít a Íránci tak trochu bájí. Tématem druhé mezinárodní karikaturní íránské soutěže jsou dvě osobnosti, a to už jsme definitivně odvázaní, kterými je  izraelský premiér Benjamin Netayahu a Adolf Hitler.

Zatímco Hitler se směje v pekle, jak Íránci zavařují svými vtipy Židům, Netanyahu se po schválení íránského jaderného programu, které považuje ze svou velkou prohru, ačkoli má sám jaderných zbraní co jen gusto ráčí, a po vyhlášení tématu soutěže neklidně převaluje v peřinách a vykřikuje ze spaní:  "ten Íránský karikaturní mezinárodní dům, ten mi dává ale zabrat!"   

 Zde se můžeme dočíst seznam účastníků soutěže, kde jasně převažují Íránci a karikaturisté z Latinské Ameriky.  Celkem se sešlo 835  kreseb.  Uzávěrka byla v dubnu a koncem roku mají být vyhlášeny výsledky. Tak se zase budeme mít těšit, co vtipného nám zodpovědní znalci vyberou a  jak zareagují  vtipní Izraelci. Doufejme, že zas nevyřadí  z provozu webové stránky časopisu a íránských ministerstev.  

Zatímco většina karikaturistů bere svou účast na soutěži smrtelně vážně, objevil se jeden vtipálek, který si ze soutěže vystřelil. Američanovi Darylovi Cagleovi se nelíbí, že Íránci uvěznili jeho přítele Kowsara na šest dní. Ve srovnání s tresty, jež uděluje blogerům Saúdská Arábie, se jednalo o symbolické pokárání. Ale nápad byl na světě a Cagle zpodobnil ajatolláha  Chameneího  prskajícího na celý svět svá slova o holokaustu jako o mýtu. 

Propásl sice termín, pak se ale poradil se s Kowsarem, a ten  jej povzbudil, že Íránci jsou v tomto ohledu shovívaví. Jsou nadšení, když se na seznamu účastníků objeví co nejvíce lidí. Jeho karikatura prý byla přijata. Na oficiálním seznamu účastníků ale chybí, a tak je možné, že si vše vymyslel anebo protřelí Íránci prohlédli jeho lest. V sérii blamáží a mlžení ohledně tématu holocaustu jak z izraelské, tak z íránské strany se ale tento malý detail ztratí.   

Asi spráskneme ruce na žabomyšími válkami, které mezi sebou vede východ a západ, Írán a Izrael. Na druhou stranu, pokud by se veškeré přestřelky mezi  zúčastněnými stranami konfliktů na středním východu prováděly jen prostřednictvím nabroušených brků a šibeničního humoru, ušetřeny by byly stovky tisíc životů. A tak nechme Íránce, ať se vyžívají ve svých žertících, které nám jdou proti srsti, ale nikoho nestojí, na rozdíl od Saúdskou Arábií sponzorovaného wahhábistického terorismu, alespoň život.