Hlučné exploze ohňových květů a magických světelných čar jsou oblibenou efektní estetickou podívanou, při níž se vyplavuje dopamin. Přitom máme pocit, že jsme v bezpečí a nemůže se nám nic stát. Někdo z nich má ale depku.
Ne všichni ohňostroje mají v lásce. Snad nejvíce jimi trpí naši čtyřnozí miláčci, kteří jsou z ohňostrojů na mrtvici, ztrácí orientaci, plaší se a s velkou pravděpodobností se zaběhnou. Snad proto je většina chovatelů nechává zamčené doma a odejdou sledovat barvitou podívanou sami, anebo se kvůli nim obětují a odjedou na chalupu na samotě u lesa.
Co bychom neudělali pro největšího přítele člověka, nevinnou nemluvnou tvář s velkýma tmavýma očima. I já prožívám každoročně utrpení svého psa Alana, jenž je na hluky extrémně citlivý. Obvykle neví, kam by vletěl, běhá chaoticky po domě a nakonec se skryje v koupelně. Celý se třese, hekticky dýchá a nepřítomně se dívá do dáli. Vypadá v té chvíli jako hromádka neštěstí a v tu ránu mu odpustíme, že chtěl před pár hodinami matce rozkousat brýle, ačkoli jsme se tisíckrát zaříkali, že s ním už nepromluvíme.
Letos jsem dala na radu známého lékárníka a dala mu půlku lexaurinu. Zdálo se, že se zklidnil, když jsme jej doma všichni hladili a říkali mu konejšivě: "Alánku, to nic není, to za dva dny přejde." Alánek nám to moc nevěřil, alespoň do chvíle, dokud mu lexaurin nezabral.
Traumatické zážitky mohou ohňostroje evokovat nejen ve psech, o čemž všichni dobře víme a litujeme je, ale i v dalších bytostech, jejichž psychické problémy nám Evropanům byly donedávna cizí, protože se v Evropě, kde se nám světelné exploze spojují vždy pouze s něčím radostným a svátečním, nevyskytovali v takové míře a nepřipomínali nám, jak poklidně se máme. Jedná se o válečné uprchlíky, kteří zažili exploze, oheň a dým ve zcela jiných, životu nebezpečných souvislostech. Řada z nich při efektních světelných a zvukových šou a náletech viděla umírat lidi a anebo přišla o své blízké.
Zatímco v České republice si s traumaty uprchlíků hlavu nelámeme, v Německu už celou situaci začali řešit renomovaní psychoterapeuti, jak se píše na serveru DW.com. Ohňostroje mohou v uprchlících vyvolat nepříjemné vzpomínky na válečný konflikt. Dle zprávy Federální psychoterapeutické komory trpí 40 až 50 procent válečných uprchlíků posttraumatickou stresovou poruchou.
Zvukové, čichové anebo obrazové stimuly, upomínající na traumatické válečné zážitky spojené se stavy paniky a extrémní úzkosti mohou dle psychoterapeuta z univerzitní kliniky ve Freiburgu Joachima Bauera opětovně vyvolat v uprchlících stresový stav. Proto je nevhodné pořádat ohňostroje v blízkosti jejich obydlí.
Zatímco v Paříži a v Bruselu se letos ohňostroje škrtly po tragických teroristických útocích v listopadu 2015 z bezpečnostních důvodů, v západoněmeckém městě Arnsgbergu byl vydán dle nařízení citlivého starosty Christiana Söbbelera zákaz ohňostrojů v okolí obydlí uprchlíků z psychologických důvodů. Söbbeler, poučen radami psychoterapeutů, měl na paměti křehké psychické zdraví válečných uprchlíků, kteří by se ohňostroji zbytečně stresovali a upadli by do depresí. Podobně přistoupili k situaci i ve východoněmeckém Leipzichu.
Přemýšlím, co by na to řekli čeští občané a koho by více litovali, zda opravdové válečné uprchlíky, kterým málokdo u nás věří, že nejsou pouze uprchlíky ekonomickými, anebo své psy. Němci jsou ale v tomto ohledu o pár stupínků dál a myslí na všechno. Dobrovolníci v Troisdorfu nedaleko Bonnu se pokusili afgánským uprchlíkům citlivě vysvětlit, že ohňostroje jsou zcela neškodné a pokud uslyší sirény, nemusí se hned plašit.
Syrská matka dvou dětí, Majid Abdul Wahidová, jež přijela do Německa zhruba před měsícem, si, jak se svěřila reportérům z DW, ohňostrojovou šou užívala. Po chvíli ale zpanikařila a prostoupila je prudká nervozita. Zatímco ona si jako dospělá dokáže vybudovat racionální nadhled nad situací, její šestileté dceři ohňostroje drásají nervy mnohem víc, protože jí evokují bombardování Aleppa. Matka se dceři snažila vysvětlit, že ohňostroje jsou nádhernou podívanou, dcera jí to ale nespolkla.
Na rozdíl od evropských dětí, které mají ohňostroje spojené se sváteční atmosférou a radostnými chvílemi oslav, děti ze Sýrie a z dalších válečných zón reagují zcela jinak a jsou často vyplašené více nežli psi, kteří nemají dlouhodobou paměť a za chvíli, až ruch opadne, zase pookřejí.
Zatímco někteří psychoterapeuti zákaz ohňostrojů v okolí obydlí uprchlíků vítají, některým se zdá přehnaný. Bonnský psychoterapeut Dr. Kurt Hemmer se domnívá, že uprchlíci nemohou trpět zas až tak silnými posttraumatickými stresovými poruchami, protože prodělali náročnou cestu a v případě psychické poruchy by nebyli schopni vůbec cestovat. Některým z uprchlíků se mohou při zvuku ohňostroje evokovat nepříjemné zážitky na válečný konflikt, ale nebude to dle Hemmera tak vážné, aby měli pocit, že jsou zpátky ve válečné zóně.
Uprchlíci by ale podle něj měli být informováni o obsahu a významu ohňostrojů v rámci oslav Nového roku. V Reichenbergu navíc zahájili zajímavý psychotréning v rámci zvyšování psychické odolnosti migrantů. Byl zde proveden nácvik ohňostrojů ještě před silvestrovskou oslavou, aby si uprchlíci zvykli a nepanikařili zbytečně při hlučných výbuších. A ejhle, dostavily se pozitivní výsledky. Někteří z uprchlíků se na ohňostroje dokonce těšili, protože pro ně znamenají symbolický nový začátek v nové zemi.
Letošní zákaz ohňostrojů v okolí uprchlických center, o kterém Němci náležitě poreferovali na svém mezinárodním serveru, aby tak ukázali celému světu, jak soucitní, humánní a ohleduplní k lidskému utrpení dokážou být, je i celkem praktickým gestem. Německo ze všeho nejméně potřebuje zchaotizované vystresované uprchlíky, kteří by po ranách z ohňostrojů neklidně jako zmatení psi pobíhali po městě a nebo uprchlických táborech, ztráceli orientaci a další den plnili psychiatrické ordinace s posttraumatickými stresovými poruchami a žádostmi o značnou dávku benzodiazepinů.
Německo potřebuje uprchlíky zklidněné, pozitivní, rozjásané, kteří se stanou přínosem německé ekonomice, jak to nastínila ve své novoroční vizi Angela Merkelová. Stačí, že zchaotizovaná je část německého obyvatelstva, v níž rostou panické obavy a averze k valícím se masám anonymních imigrantů, jež zatím dávala najevo podporou hymny protiimigračně zaměřeného ultrapravicového zaměřeného hnutí Pegida "Dohromady jsme silní". Tato píseň s banálním vyzněním svrhla v hitparádách hit zpěvačky Adele a vyslovila tak mnohé o náladách místního obyvatelstva.
Němci svým lidem zakázali na čas slavit hlučně Nový rok poblíž uprchlických center v naději, že se situace časem setřepe, a za rok už si uprchlíci, podpořeni náležitou osvětou ohledně ohňostrojů, na hlučné německé oslavy zvyknou. Doufejme jen, že Německo mezitím nepostihne stejná tragédie jako Francii a místo ohňostrojů už se zde nebude Nový rok slavit jen s pomoci laserových show.
