Jak jsem nedemonstrovala proti kancléřce Merkelové a Baracku Obamovi v rámci jednání TTIP

Prezident USA a A. Merkelová o víkendu jednali o TTIP, proti níž se v EU zvedá vlna odporu vzhledem k sporným bodům o částečně utajovaném kontraktu mezi USA a EU. Česká pobočka Stop- TTIP svůj bus do Hannoveru nedala dohromady.

Transatlantické investiční a obchodní partnerství mezi USA  TTIP a jeho dvojče CETA (obodobná dohoda mezi EU a Kanadou) vstoupily okrajově vlivem málo rozvířené diskuse v médiích a tisku do povědomí české veřejnosti.

TTIP je prezentována jako výhodná dohoda mezi oběma trhy, jež posílí vzájemné obchodní partnerství, sníží celní bariéry, vytvoří řadu nových pracovních příležitostí a zvýší HDP USA a EU.  Připravovaná smlouva, za níž stojí většinově nadnárodní korporace, ale vzbuzuje v některých ekonomech, politicích, představitelích odborů a environmentalistech řadu pochyb. Smlouva byla dlouho dojednávána v režimu utajení. Wikileak si z toho udělali legraci a vypsali odměnu 100 000 dolarů tomu, kdo odhalí aktuální znění smlouvy.

Znění připravované smlouvy  nicméně prosakuje na veřejnost a objevují se sporné studie, jež předpokládají, že přínosem TTIP možná bude snížení celních bariér, jež jsou tak směšně nízké, že skoro nic ve vzájemné obchodní výměně nebrání. Zvýšení zaměstnanosti vlivem TTIP je rovněž sporné, ale není zcela vyloučené. Stejně tak není vyloučen lehký nárůst HDP na straně USA anebo EU. Ale nebude  vzhledem k tomu, kde nadnárodní korporace daní, na sociální prospěch obyvatel USA ani EU mít patrně takový markantní dopad, jak se předpokládá. 

Objevují se obavy z toho, že EU  zaplaví levnější potraviny z USA, kde nemusí platit tak přísná pravidla ochrany životního prostředí, ale ani pravidla pro ochranu zvířat včetně pravidel pro genetickou modifikaci. Naopak v USA mají strach, že je zaplaví levnější méně ekologicky závadné evropské automobily, které tam už ale stejně jezdí. Země EU se bojí, že by mohla tato smlouva vést ke snížení sociálních standardů a práv zaměstnanců, jež ve většině zemí upravují zákoníky práce. Obavy vyslovují  odborové organizace.  V USA platí, že zaměstnanci mohou pracovat déle, pokud si chtějí vydělat peníze a pokud s tím souhlasí.   V ČR je ale naopak povolen jen 8 hodinový denní limit, a jsou přísně stíhány postihy přesčasové práce, jejichž maximální limit je rovněž vymezen. To ale nemusí být  tím hlavním problémem. 

Nejvíce vadí odpůrcům TTIP sporný, zatím diskutovaný bod celé smlouvy o žalovatelnosti států korporacemi, pokud neochránily státy jejich investiční zájmy. Jedná se o tzv. Dohodu sporu mezi investory- stát (ISDS). V rámci této dohody může investor zažalovat cizí stát, že neochránil jeho zájmy v jeho zemi bez toho, že by do toho měla co říci vláda země, odkud investor pochází.

To by mohlo v důsledku vést k tomu, že země, jež má přísnější ekologické limity v ochraně ovzduší přírody a zdraví občanů, by mohla být žalována za to, že neochránila zájmy podnikatelského subjektu, jenž se v dané zemi rozhodl postavit  ekologicky závadnou továrnu. Ta by například v rámci limitů v USA,  kde je běžně povoleno například ekologicky závadné frakování ropy, prošla, v zemi EU by ale přísnějším pravidlům ochrany prostředí postavena být nemohla, a za to by mohl být stát žalován. 

To vše jsou ale jen varování, jež mají zvýšit zájem veřejnosti o tuto smlouvu a vytvořit tlak na politiky, aby smlouvu po této stránce ošetřili tak, aby státy nebyly v tomto ohledu znevýhodněny  a připravovány o miliardy v rámci absurdních sporů.  Francie a Německo si tuto doložku nepřejí, tato doložka byla prozatímně pozastavena, později Evropská komise navrhla investiční soudní systém. Ten byl německými experty označen jako ilegální. USA tuto doložku stále hodná udržet. Bod je v jednání. 

Jedná se laicky řečeno o zpřísněnou formu mezinárodních obchodních arbitráží, kde často vyhrají mazanější právníci silnější strany s často děsivými dopady pro rozpočty států. Dle slov ekonomky Ilony Švihlíkové je ČR za mezinárodního otloukánka, jež veškeré arbitráže jednak prohrává a jednak platí, a tak se můžeme těšit, pokud bude doložka v té nejkatastrofičtější variantě schválena, že budeme otloukáváni ještě více, pokud nás němečtí experti neochrání a neprotlačí si, aby v rámci TTIP žádná forma ISDS nebyla. 

TTIP by naopak teoreticky mohla ohrozit přísnější formu regulace aktivit bank v USA, jež si zavedli po finanční krizi v rámci finanční krize v roce 2008. V EU takto přísná pravidla pro banky neplatí. Za stavu, v jakém jsem TTIP loni viděla, anebo přesněji řečeno, to, co z ní v rámci utajení bylo zveřejněno, jsem podepsala petici organizovanou  Stop TTIP,  neziskovou občanskoprávní  organizací, jež sesbírala elektronicky již necelých 4 miliony podpisů.

Stop TTIP pořádá spolu s dalšími organizacemi zpochybňujícími přínos TTIP pro zájmy občanů  EU anebo USA osvětové přednášky expertů a řadu demonstrací. V Berlíně se dostavilo 250 000  lidí. I u nás mají svou pobočku v rámci Ekumenické akademie a zastupitele Jana Májíčka, jenž je zaštiťujícím organizátorem za celou organizaci pro Českou republiku. 

Poslední akcí organizace měla být účast na demonstraci v Hannoveru, kde se sešla v rámci průmyslového veletrhu kancléřka Merkelová s Barackem Obamou a jednali o TTIP. Do emailu mi došla před týdnem zajímavá pozvánka, že bych si mohla za 1400 Kč zajet si zademonstrovat z Prahy do Hannoveru včetně ubytování a  snídaně. V letáčku  bylo, kdy se z Prahy vyjíždí a kdy se tam opět přijíždí, ale nebylo tam, odkud se vyjíždí.  Sice mi nenavazoval spoj a musela bych tvrdnout 5 hodin na nádraží domů, co bych ale neudělala pro dobrou věc. A navíc bych poznala krásný Hannover, jenž jsem zatím neviděla a viděla bych se s dalšími znepokojenými aktivisty. 

Bohužel česká pobočka organizace neměla dotažené webové stránky a Jan Májíček byl k nalezení pouze na anglicky vedených stránkách pobočky sídlící v Berlíně a hned jsem si ho nevšimla. Jako pozorná aktivistka jsem proto napsala na informační server do Berlína, zda je demonstrace povolena a jestli neví, odkud se vlastně z Prahy vyjíždí. Odepsal mi agilní německý aktivista, jenž šalamounsky odvětil, že demonstrace rozhodně není zakázána, ale bohužel neví, odkud čeští aktivisté odjíždí, protože se do Hannoveru hrne tolik autobusů a aktivistů ze všech možných spřátelených organizací, že nad tím ztrácí přehled.

A tak jsem trpělivě čekala a měla strach, že autobus z celé České republiky už bude přeplněný a nedostane se na mě místo. Další den se mi ozval Jan Májíček s omluvou, že se bohužel nepodařilo naplnit autobus a napsal i všem přihlášeným účastníkům, že se celá akce ruší. Ale nemusíme přece jen zoufat.

Poskytne nám asistenci a radu, jak se do Hannoveru dopravit po vlastní ose a sehnat levné ubytování. Nakonec jsem se rozhodla, že se do Hannoveru po vlastní ose samotná nedopravím a vydala jsem se s kamarádkami na výlet na Pálavu. V Hannoveru se nakonec sešlo 35 000 demonstrantů a z toho, jak počítám, vzhledem k malé osvětě skoro žádný Čech. Češi a Moraváci podlehli  internetovému fenoménu tzv. "klikismu". Možná nějaká desítka tisíc proti TTIP klikla v rámci petice, ale do Hannoveru už mnozí nevycestovali. Ostatně mail s výzvou k demonstraci přišel dost pozdě, a tak měli všichni aktivisté patrně jiný program.   

Nemusím ale zoufat, jak mi napsal Jan Májíček, jenž se se mnou rozloučil klasickým heslem zmar TTIP.  Náš boj nekončí. V létě je organizována přednáška o rizicích TTIP v rámci našeho parlamentu, na podzim se plánuje v rámci jednání Evropská rady další protest, jehož se už budu moci zúčastnit. Do Bratislavy se mohu z nedalekého Brna dopravit snadněji. A tam se konečně budu moci realizovat. A akcí bude ještě dost.

Pokud mi to vyjde, připravím si na demonstraci v  Bratislavě velkou plastickou figurínu předpokládaného nového amerického prezidenta. Nyní ještě není jasné, zda to bude Donald Trump anebo Ted Cruz, Hillary Clinton anebo Bernie Sanders, ale na podzim už  bude jisté, že to bude buď republikán anebo demokrat. Poté si připravím figurínu Jeana-Clauda Junckera. A budu křičet "Bez UK, jež zvolila Brexit,  nemá TTIP smysl a rozpadající se EU už žádné TTIP nechce". Doufám jen, že za svůj hysterický jekot, jenž překročí určité decibely, nebudu zatčena místní policií, anebo rovnou hospitalizována. 

Na Pálavě bylo v sobotu hezky. Ušla jsem se dvěma kamarádkami 20 km a rovněž jsme probíraly řadu environmentálních problémů jako je snížení šířky dámských turistických  bot mezinárodními obuvnickými korporacemi před dvěma roky. Tím korporace ušetřily  několik miliónů dolarů za pár cm kůže, lepidla, nití atp., ale má kamarádka, jež má malou ale  širší nohu, se do žádné turistické boty nevejde, a tak musí obíhat stovky obchodů a tam jí cyničtí prodavači navrhují, aby si nohy ořezala pilkou.

Dále jsme řešily v rámci 20 km dlouhé tůru  otázku etiky experimentů kosmetických produktů na zvířatech a tehdy jsme dospěly k závěru, že opice musí mít zcela jinou pleť nežli žena a že se na ní stejně žádný kosmetický prostředek neodzkouší a navíc je v řadě produktů kosmetiky potenciálně škodlivá přísada, jež snad může způsobit rakovinu.

Podobná témata jsme společně s tématy vzájemné výměny triček menší za větší a výměny bot a otázky, zda správná bota má tlačit po desítkách kilometrů chůze do palce anebo ne, řešily dobrých 7 hodin. Nemyslím si, ale že by jakákoli korporace naše podněty vzala na vědomí a stejně tak si nemyslím, že by má účast na demonstraci o 35 000 tisících lidí cokoli změnila. Na Pálavě navíc byly v rámci turismu desítky tisíců Brňanů, kteří si naše klábosení možná poslechli, a tak jsme možná alespoň zasely některému z nich červa do hlavy.