Bill Clinton naštval kvůli Hillary jak Polsko, tak Maďarsko, tak Putina

Bývalý americký prezident v propagační prezidentské kampani své manželky coby největší demokratky  použil palčivé srovnání Polska a Maďarska s diktaturou putinovského stylu. Na hlavu se mu snesla čilá kritika od všech tří zemí.

Kde jsou ty doby, kdy bývalý americký prezident Bill Clinton ruského prezidenta V. V. Putina chválil v telefonickém rozhovoru s Tony Blairem coby osobu s obrovským potenciálem, bystrého a rozvážného člověka, s nímž může USA udělat skvělý pokrok a může být pro Rusy díky své ambicióznosti velkým přínosem. Do ucha šuškal Blairovi, že Putinovy záměry jsou čestné a přímé, jen mu ještě řada věcí nedošla. Ještě nepochopil ten jednotný americký mustr pro demokracii, jímž by se měl řídit celý svět.  

Pak odešel do zaslouženého politického důchodu a raději moc o Putinovi nemluvil, aby to nezavařil své manželce, senátorce a ministryni Hillary.  Když se jej v roce 2014 otázali na zhodnocení Putina vzhledem k situaci na Ukrajině, opakoval, že je Putin strašně moc inteligentní a je opravdový ruský patriot. A jako takový si  zabral Krym a zorganizoval si tam pokrytecky referendum.  Ale Clinton neví, panebože neví, co by se stalo, když by si chtěl ukousnout  i kus východní Ukrajiny.

Tehdy Clinton označil Putina za fatalistu, jenž si příliš bere neštěstí, která běžně potkává obyčejné lidi semleté kolesy větších historických událostí. Zároveň sdělil, že k velkým historickým událostem dochází tehdy, když trpí běžní lidí. Abych řekla pravdu, moc jsem jeho výroku neporozuměla, asi se trošku zapletl do svých rétorických obratů. To si uvědomil za chvilku i Bill Clinton, jenž sdělil, že vše závisí na úhlu pohledu na svět a účelu politiky. Takže chtěl asi sdělit, že demokratické  USA a Putin, jenž má pod palcem celé Rusko, vše vidí úplně jinak. 

Putina dále označil za transparentního. Nikdy nebyl dle Clintona chameleónem. Nejlepší způsob, jak s Putinem jednat,  bylo se podle něj, jak si povšiml za léta prezidentování, s Putinem a jeho suitou pohádat brutálně v soukromí, ale pak se na veřejnosti uculovat a tvářit se jako by s nic nestalo, aby z Putina ale i ze sebe neudělal nedomluvené rozhádané pitomce. Takže Putin je dle Clintona normálně psychologicky tvárným materiálem, s nímž se dá vládou USA pracovat, a USA se musí modlit, aby se jim Putin a jeho stát a celičká situace kolem Ruska a planety země a vesmíru nevymkla z kontroly. 

Toho se měl bývalý americký prezident také držet a o Putinovi a jeho režimu stejně jako o dalších režimech hovořit s krajní obezřetností a nesrovnávat je  iracionálně, jak se mu to povedlo v projevu na podporu manželky během kandidatury na prezidentku USA. Podařilo se mu tak znepřátelit si srovnáním Polska a Maďarska s diktaturou putinovského střihu všechny tři země. Demokratické USA už na tyto dvě evropské  země přestávají mít dle mínění Billa Clintona  vliv a Rusko se jim, jak sdělil před dvěma  roky, totálně vymklo z kontroly.  

Ani jedna z vlád tří zemí se ale  necítí být diktaturou,

za niž všechny z nich označil. Každá si myslí, že je regulérní demokracií se svým střihem vlády. Opak tvrdí vždy pouze opozice, jež se snaží dostat k moci.  Pro USA je ale Rusko  jasným autoritářským režimem. Klasifikací je hodně, ta nejznámější je z časopisu The Economist s indexací hlediska svobody voleb a pluralismu, funkčnosti vlády, politické účasti opozice, politické kultury a práv občanů.   

USA je v za rok 2015 oklasifikována jako země na pokraji padlé demokracie (je na 20. nejlepším místě), jako poslední země,  jež je ještě plnou demokracií. My ČR jsme na  25. místě,  Polsko je na 48. místě a Maďaři jsou  na 54. místě v kategorii padlé demokracie. Těšit nás může jako Čechy, že jsme v rovině demokratičnosti dle The Economist  před Francií a Belgií. Rusko v této tabulce dokonce přeskočilo z kategorie hybridní stát, kde se dlouho drželo, a nedávno  spadlo  do kategorie autoritářský režim a je na 132. místě. Turecko, mezi nímž se nyní rozhořel obrovský boj s Ruskem, kde jedna země v rámci mediální kampaně osočuje druhou z míry nedemokratičnosti, je dle tabulky The Economist na 97. místě v kategorii hybridní režim.

To Rusy samozřejmě moc štve. Co má být nějaké dle jejich názoru autoritářské, vypočítavě, na všechny strany hrající sultánské Turecko, jež novináře a opozičníky dle názoru Rusů diskriminuje mnohem tvrději nežli Rusové, před nimi o 40 míst?  Rusové si proto zahájili po sestřelení jejich letounu Tureckem, za něž se Turecko neomluvilo, jadrnou masmediální drahou  kampaň k diskreditaci Turecka, kde upozorňují s pomocí tureckých novinářů na každý individuální lapsus v rámci tureckých migračních táborů a všechny další Edoganovy omyly.  Časopis The Economist si toho ještě nevšiml. Výsledek se dostaví až za rok, kdy se patrně obě dvě země srovnají a budou na 120. a 121.  místě, obě dvě v kategorii autoritářský režim.   

Bill Clinton si ale statistiky a data The Economist nepřečetl a vycházel patrně ze zprávy, již vydává USA o stavu demokracií na celém světě anebo z tamního tisku a tam žádná čísílka  a pořadníky států nejsou.  Polsky ani maďarsky nerozumí, a tak se musí spoléhat, co se o těchto zemí dočte a maximálně, co mu pošeptá Zbigniew Brzezinski anebo nějaký anglicky mluvící Polák anebo Maďar.

Primárně mu vůbec nešlo v kampani na podporu své drahé polovičky, kde tak nešťastně srovnal Polsko, Maďarsko s putinovským autoritářským Ruskem, o shození ani jedné ze jmenovaných zemí, ale o vášnivou obhajobu demokratické vize své manželky, za jejíž administrativy se USA propadla v žebříčku The Economist skoro až na úroveň padlé demokracie.

Plamenně srovnával svou skvělou, mírumilovnou Hillary s její jasnou, pokojnou, nadějnou vizí demokracie s demagogicky matoucím stylem Donalda Trumpa, jenž bude s největší pravděpodobností jejím republikánským protikandidátem. A přitom plácl něco o světové politice a své Hillary, jež možná bude budoucí prezidentkou USA, to pěkně zavařil hned u 3  zemí: Ruska, Polska a Maďarska. 

Hillary už toho samozřejmě sama naplácala o Rusku hodně, protože Rusko je pro USA snadný terč kritiky, coby jejich odvěký geopolitický rival. I o Putinovi toho nabreptala, otázala se jej rétoricky, jestli má vůbec srdce a pak kdosi vytvořil montáž, ve které Putin sděluje, že je důležité, aby vláda měla  hlavně mozek a zveřejnil to na youtube.com. V rámci situace na Ukrajině začala používat paralelu Mnichovské dohody.

Tato paralela je v dějinách ospravedlnění militaristických zásahů cizích zemí do vnitropolitických vojenských konfliktů v jiných zemích anebo v rámci tzv. preventivních válek patrně nejcitovanějším příkladem. Politici, kteří hodlají zaútočit na nějakou zemi, většinou řeknou, tehdy jsme v Mnichově mlčeli k zabrání části Československa v rámci politiky appeasementu a co z toho vzešlo? Druhá světová válka, a tak musíme být, jak se něco v zahraničí šustne, co má náběh na civilní válku, více aktivnější a co nejdříve do země vtrhnout, zpacifikovat ji a okamžitě tam zavést alespoň částečnou demokracii.

O Polsku a Maďarsku, jež jsou členy EU a NATO, ale Hillary během své kampaně taktně mlčí.  Viktorovi Orbánovi napsala za svou politickou kariéru ministryně zahraničí jeden dopis, na základě svých poradců z Amnesty International a Evropské komise, kde sdělila, že USA a Maďarsko jsou sice už 20 let velcí přátelé, ale že by si na základě doporučení USA a Evropské komise mělo Maďarsko a jeho hlava Viktor Orbán změnit svůj soudní systém, aby byl více nezávislý, rovněž povolit licenci oblíbenému talk show rádiu a aby se laskavě maďarský parlament nemíchal tolik do záležitostí církví, jejichž vznik musí schválit 2/3 parlamentu, což se jí zdá přehnané.

Protože církve a sekty si mohou dle Hillary všude  kvasit stejně jako v USA jako houby po dešti a Hillary by asi viděla ráda, když by v Maďarsku mohly volně působit frančízy všemožných jejich scientologických anebo mormonských sekt, jež si v Rusku ústavně zakázali, protože jim okrádají lidi o majetek a v Maďarsku si je chtěli Orbánem ústavně zregulovat. Hillary toto vše na základě prosby EU doporučila, protože si myslela, že tak bude Maďarsko lepší, a tím to pro ni haslo. Poláky nenapomínala, protože v té době nebylo proč. Ostatně napomínat jedny ze svých nejvěrnějších  přátel v rámci NATO, kteří USA povolili mít na svém území výslechová a detenční centra údajných teroristů,  by byla politická sebevražda. Nyní k Polsku sama taktně mlčí a nechává za sebe promluvit manžela.  

Rusko  je ve zcela jiném geopolitickém uskupení, má jiné strategické vojenské kontrakty s jinými zeměmi nežli USA. Profiluje se jako součást zemí BRICS a Euroasijské celní unie proti TTIP a TPP, a tak se politici USA proti němu mohou přirozeně vyhraňovat.  USA, Pentagon a administrativa Baracka Obamy má nyní ambici dotáhnout do konce přístupové smlouvy  NATO, v němž má nyní USA 70 procentní podíl v rozpočtech, jež snad mohlo do budoucna expandovat do Černé Hory, v jednání je vyšší míra spolupráce s Gruzií, což ale Rusko nepovolí.

Do NATO se velice snaží dostat svou zemi současná vláda na Ukrajině a generál Pavel za NATO hovoří, že tomu tak nebude, aby Rusko uklidnil, ale Ukrajince nezarmoutil,  alespoň do roku 2020. Hlavně ale USA chce uzavřít své Transatlantické obchodní partnerství TTIP s EU, jehož má být Polsko a Maďarsko součástí, a pokud tyto země a jejich leadery definitivně naštve, celý pro USA a jejich firmy výhodný kontrakt  jednoduše v EU zablokují. Hilllary Clintonová označila TTIP za ekonomické NATO. A nyní jí a USA to  její manžel možná celé zkazil. TTIP má být údajně uzavřena do konce roku 2016 a naštvaní Maďaři a Poláci to možná budou nyní bojkotovat, pokud vyhraje Hillary, když jejich vlády a země jejich manžel tolik pomlouvá.   

V Maďarsku je u moci konzervativní  Orbánova Strana Fidesz. Občasně se účelově v zahraničí zdůrazňuje Orbánova snaha budovat plot proti migraci a jeho přátelské vztahy s V.V. Putinem. Ty jsou ale spíše na rovině pragmatické, Orbánovi se nelíbí sankce proti Rusku, které poškodily dočasně  maďarskou ekonomiku, ale na to, aby je celoevropsky zrušil anebo blokoval, je v EU malý hráč.

Ve hře byl kdysi plynovod South Stream, jež by byl pro Maďarsko výhodný, EU z něj ale vycouvala. Proto jako jeden z mála pozval Orbán  Putina v času nejhlubší krize mezi Ukrajinou USA, EU a Ruskem do Maďarska, což tehdy hodně izolovaní Rusové uvítali. Srovnávat ale proto Maďarsko a Rusko je nesmysl. Orbán prohlásil, že Rusko neohrožuje Maďarsko, nabízí mu partnerství. Sice to mezi zeměmi občas skřípe, ale jinak se to celkem dá. To asi politiky v USA tehdy dost naštvalo, protože to tehdy mělo vypadat, že Rusko je hrozbou pro EU, jak se shodla EU i USA. Ale co už celá EU  a USA nadělá, když každý prezident plácá, co mu slina na jazyk přinese, a a nedbá ani rady Angely Merkel, ani  J.C. Junkera ani F. Hollanda ani Baracka Obamy?  

V Polsku byla legitimně zvolena vláda opoziční strany Právo a spravedlnost v čele s Beatou Szidlo,  který provádí reformu fungování Ústavního  soudu a mediálního zákona, jež EU pozoruje se znepokojením. Jak Maďarsko, tak Polsko, společně s námi a Slovenskem jsme rovněž silně proti migračním kvótám, což se EU nelíbí a USA se snaží na nás trošku tlačit. Ale nemůže  v tomto ohledu, vzhledem k tomu, že si ústavně zatrhli větší množství  syrských a dalších  migrantů jakožto hrozbu bezpečnosti USA, nic říci. To vše se ale, spolu s kritikou našeho antiimigračního antikvótového postoje, objevuje v podrobných zprávách USA o stavu demokracie zemí EU.

Bill Clinton to přehnal. Urazil všechny tři komparované země, a použil obdobného řečnického a podbízivého mentálního zkratu, jakého použil bývalý londýnský starosta, když srovnal EU s Hitlerovým Německem. Ostatně i Hillaryno srovnání ruského vojenského angažmá na Ukrajině v rámci metafory Mnichova bylo na hraně normality. USA je jedna z militaristicky nejaktivnějších zemí, jež vtrhla neopodstatněně  od počátku milénia  do nejvíce zemí. Rusko se militaristicky do té chvíle angažovalo mnohem méně a pouze v pohraničních zemích. A proto je její metafora chromá na obě dvě nohy. 

Maďaři na celou situaci reagovali vášnivěji nežli Poláci. Maďarský ministr zahraničí Peter Szijjartó sdělil agentuře AP, že takto urážlivě o Maďarsku nemá mluvit nikdo ani  bývalý americký prezident Bill Clinton. Maďarsko je navíc frustrováno kartáčem, jenž dostalo od bývalého velitele NATO a zastupitele EU Chaviera Solany, jenž naplno v časopise El País řekl, by EU nikdo Maďarsko nepřijala, když by viděla, jak to  nyní v Maďarsku bude vypadat.  To muselo Maďary rovněž velmi rozzuřit a posílit jejich euroskepticismus. 

Polsko na jeho blamáž reagovalo relativně zdrženlivě. Mluvčí ministerstva vnitra Rafal Sobczak, sdělil, že zpochybňovat demokratické principy Polska a přirovnávat je k autoritárnímu režimu je nefér. Pochopil ale chytře,  že to Bill Clinton řekl v rámci emotivně laděné prezidentské kampaně, jež byla zacílena na americké voliče.

A měl pravdu, běžní Američané toho moc o zahraniční politice nevědí a nezajímá je. S Ruskem bylo USA do vypuknutí konfliktu na Ukrajině v klidovém stadiu a běžní občané ani nevěděli, kdo je ruský premiér. Ostatní lídry zemí neznají s velkou pravděpodobností jménem. Možná si vybaví jejich tvář z TV a asociují si, že saúdský král chodí v bílém a má na hlavě zvláštní pokrývku. Ale už asi neví, že před časem  zemřel a je to jeho bratr. Mají možná za to, že je v Saúdské Arábii stále ten samý panovník, protože si jsou oba bratři hodně  podobní.  

O Rusku se nyní v USA dost mluví, je dáváno za vzor autoritárního rozpínavého režimu, a tak Bill Clinton předpokládá, že asi Američané Putina znají. Proto řekl, že se Maďarsko a Polsko blíží k autokratickému Putinovu režimu a nikoli hybridnímu Erdoganovu režimu což by bylo dle indexu Economist více po pravdě. Bylo by ale dost pravděpodobné, že by polovina voličů Hillary Clintonové nevěděla, kdo je to Recep Tayyip Erdogan.  Erdogana sice žádný z politiků v USA nemůže ani vystát a Barack Hussein Obama mu, jak se svěřil v The Atlantic, nemůže přijít na jméno, ale v USA ho bohužel málokdo z běžných voličů zná jménem.

Navíc v USA všichni politici moc dobře vědí, že Erdogan se s každým hned soudí, jakmile o něm kdokoli cokoli špatného prohlásí. Takže by v zápalu hněvu ještě mohl obvinit Billa Clintona z urážky hlavy jeho státu, protože Erdogan svůj stát rovněž považuje za demokratický a nikoli za totalitární a sebe za nejosvícenějšího demokrata na světě.  Kdežto o Putinovi Bill Clinton dobře ví, že nad tím vším mávne velkoryse rukou, protože ho má přečteného jako své boty.

 Billa Clintona, a to si musíme říct, navíc strašně moc žere, že V.V. Putin na své tiskové konferenci označil hlavního rivala jeho manželky Donalda Trumpa za velice bystrého inteligentního politika, kdežto o jeho Hillary raději taktně pomlčel.  

Ale tak co, pokud bude Hillary zvolena za prezidentku USA, napíše pár omluvných dopisů jak vládě Maďarska, tak Polska a možná i Ruska, jež je uraženo, že Bill Clinton srovnal s takovými mocenskými a geopolitickými prcky, jako je Maďarsko a Polsko. A všem vysvětlí, že Polsko je Polskem, jež se neblíží autoritářskému Rusku, stejně tak Maďarsko je Maďarskem. A pokud budou respektovat její rady, jež jim dala na doporučení Evropské komise a Amnesty Intrernational, budou těmi nejskvělejšími nezářivějšími demokraciemi na světě. A kdoví, možná v indexu The Economist časem předběhnou i samotné USA. 

 A obě evropské vlády se uklidní. S Vladimírem Putinem si vymění Hillary pár vášnivých telefonátů, kde jí Vladimír vynadá v lámané angličtině za Billovy provokace, jež Putinovi snižují kredit před jeho ruským lidem,  a bude klid. A když vyhraje Donald Trump, vše bude ještě skvělejší, protože ten asi zatím ani neví, kdo je v Polsku a Maďarsku u moci, a  má na starosti urážení zcela jiných politiků nežli jemu obdobných týpků  jako je Orbán a Kaczynski. 

Putin se mu rovněž líbí a nadává na Obamu, proč si s tím Putinem vlastně nerozumí, když jej, Donalda Trumpa, Putin na tiskovkách tolik chválí. Takže by se ani nemusel, když by byl zvolen  Maďarsku, Polsku ani Rusku  za nic omlouvat, protože Hillary už zkritizoval v rámci své  volební kampaně dostatečně jako pokryteckou povrchní manipulativní lhářku a nečestnou bytost, jak ukazují dle něj  její maily i veškerá její předchozí politická činnost, jejíž jedinou devízou ve volebním boji je dle něj prý to, že je žena.