Al Džazíra udělala z al-Asada Fantomase

Dokument o Syrské elektronické armádě se nesl v duchu francouzského seriálu o Fantomasovi. Katarská TV udělala z Asada přízračného zloducha, jenž disponuje nejmodernějšími špionážními prostředky, jimiž chce ovládnout svět.

Slibný název pořadu Syrské elektronické armády Juliany Ruhfusové navnadí diváka, že se dozví něco ze zákulisí kybernetické války v Sýrii. To by jej ale nesměla uvádět neználkovsky naivní reportérka, která neví, co je to vzdálený přístup k počítači a  je vyjukaná z toho, že lze takto ovládat její počítač a  získat z něj citlivé informace. Pokud by katarská  TV nasadila místo slavné reportérky do pořadu desetileté dítě, možná by dokument dopadl lépe. Ruhfusová v celém svém dokumentu působí, jakoby objevila Ameriku a nikdy neslyšela od whistleblowerů, jak funguje kybernetická špionáž NSA.  

Dle Al Džazíry metody kybernetické špionáže objevil až al-Asad a to tak, že jeho počítačoví specialisté vykradli společně volně stažitelný software mladičkého francouzského nerda. Katarská TV, která je posedlá kritikou Asadova režimu, zahajuje své povídání rozhovorem o  rychlosti přenosu internetových dat před válečným konfliktem v Sýrii a po něm. Všichni bychom logicky předpokládali, že signál se během války zpomalí.

Chyba lávky. Vše vysvětlí antiasadovský aktivista  Rami Jarrad, jenž si natočil video z protivládní  demonstrace v roce 2011, jež se pokusil nahrát na Facebook. Šnečí tempo internetu v Sýrii mu zabránilo rychle informovat celý svět o tom, co se ve skutečnosti v Sýrii děje.  Krátce na to se internet  v Sýrii neuvěřitelně zrychlil. Optimisté by se mohli domnívat, že to bylo  proto, aby opozice mohla co nejrychleji posílat svá kompromitující videa do celého světa.

Pesimisté se stejně jako Jarrad domnívají, že si Asadova armáda uvědomila, že se digitální média mohou stát zbraní proti umírněné opozici. Asad šéfoval před svým zvolením prezidentem syrské Počítačové společnosti, a tak o všem věděl své.  

Asadova vláda získala díky týmu hackerů přístup k IP adresám odpůrců režimu a takto se dostala na zoubek i Jarradovi, jehož si důkladně proklepla. Moderátorka se podivuje, jak je něco takového vůbec možné, a my se podivujeme, proč se podivuje. Tyto špionážní programy už dávno využívá NSA v rámci kolekce dat a metadat. 

Reportérka patrně neslyšela nic o provařených softwarových programech jako je MUSCULAR, OPTIC NERVE,  PRISM, THREE SMURFS  anebo TEMPORA. Tyto programy umožňují NSA získávat cenné údaje z internetových prohlížečů jako je Google, Yahoo, z Facebooku a Skypu včetně  metadat, jež informují, kdo se kdy a kde mihl.  Tyto programy umožňují tajný dohled nad komunikací prostřednictvím webkamer.  Hračkou je pro ně  aktivovat mobilní telefon sledovaného, i když je vypnut.  Program Tempora dokáže stahovat informace z podmořských optických kabelů, které přenáší 99 světový informací.  

To ale Al Džazíra  taktně smlčí, a tak nabudeme dojmu, že al-Asadovy síly  jako jediné zlovolně využívají těchto programů proti mírumilovným opozičním povstalcům. Asadovou zbraní je dle Al Džazíry tajný hackerský kolektiv. 

Dokument hovoří o organizaci  SEA (Syrská elektronická armáda), jež dle Ruhfusové  na al-Asadův pokyn sleduje aktivity opozičních sil a nabourává se do zahraničních médií a zpravodajských služeb, včetně webových stránek BBC, Al Džazíry, Washington Post,které jsou vůči  al-Asadovi zaujaté. Organizaci SEA  tvoří, podle vlastního prohlášení,  tisíce mladých Syřanů, kteří chtějí bojovat proti zahraničnímu spiknutí, jež se snaží zničit jejich zemi.

Problém je, že spolupráce Asadovy armády a SEA zůstává nejasná a organizace samotná se hlásí pouze k hackerským útokům na zahraniční servery a stránky znepřátelených arabských zemí. Sledování  opozice a další formy kyberšpionáže  popírá a říká, že jsou dílem výzvědných složek armády. Naopak Asad, jenž měl plné ruce s vnitřní opozicí, nemusí stát   za vtipálkovskými kyberútoky na zahraniční média. Al Džazíra o tom ale nepochybuje a všechny proasadovské hackery hází do jednoho pytle. Je celkem dobře možné, že vytváří megabublinu, která brzy praskne. 

Hackeři ze SEA  projevili specifický typ humoru.  O tom, kdo členové SEA vlastně jsou, se sáhodlouze diskutuje.  Dle specifické hantýrky a přezdívek  se lze domnívat, že se jedná o Syřany žijící v diaspoře.  Někdo se domnívá, že tajemná SEA je ve skutečnosti íránskou službou. SEA nahradila oficiální stránky Harvardské univerzity obrazem Bašára a-Asada. Podobně dopadla i služba LinkedIN, jenž namísto seznamu profesních kariér milionů svých účastníků propagovala myšlenky syrského prezidenta.   

Aktivisté se pokusili odradit vojáky na stránkách, jež rekrutují síly pro námořní služby USA, aby neútočili na Sýrii. Rebelové se nabourali 2 x do agentury Reuters a vydali 22 vlastních  tweetů o konfliktu v Sýrii. Stejná agentura byla aktivity napadena o 2 roky později a obviněna, že vydává o Sýrii mylné zprávy.  SEA vtipkuje o tom, že Barack Obama spí s al-Kajdou.

Twitterový účet BBC díky SEA vydal prazvláštní meteorologickou zprávu. Saúdskoarabská meteorologická stanice byla dle hackerů  vyřazena, protože se srazila s velbloudem.  Některé hacky jsou vtipné, některé už méně. Na Al Džazíře se o nich nic konkrétního nedozvíme, kromě toho, že jsou veškeré tyto aktivity krajně amorální. 

Al Džazíře se nepodařilo zkontaktovat žádného z hackerů,  jediným úlovkem byl  muž s maskou, jenž o sobě tvrdil, že se jej SEA pokusila rekrutovat za finančně lákavých podmínek. Jediný rozhovor, jež se objevil před 2 lety na internetu s údajným členem SEA, jenž se rovněž maskoval, ale vypadal věrohodněji, popřel honoráře od vlády. Hackeři tedy sdělili, že  shazují servery, jež očerňují Asadovu vládu, ve svém volném čase a chápou to jako službu své vlasti. 

Zamaskovaný muž v potemnělém interiéru připomínajícím romantickou atmosféru hnijících Benátek nabídku pracovat pro syrské výzvědné služby, jež dle al Džazíry vede SEA,, odmítl a  a sdělil, že syrské výzvědné služby dokáží v jednom okamžiku sledovat 8000 IP adres za sekundu.  Aby potvrdil autenticitu svých slov, ukázal němý záznam na mobilu, kde vidíme v pidi-rozměrech video ukazujícího prezidenta al-Asada, jenž údajně hovoří o virtuální armádě jako o skutečné armádě.

Přemýšlíme nad tím, zda je Al Džazíra opravdu tak neprofesionální, že nám ukáže rozmazaný proslov al-Asada, který mohl být klidně vysílán v syrské TV, anebo nám předestřela falešného hackera s falešným záznamem záměrně. V éře moderních technologií by bylo snadné záznam přehrát divákovi v kvalitním rozlišení a na celé ploše obrazovky, a tak se nad celou scénou snáší mraky pochybností. Existenci SEA je a jejích aktivit je nezpochybnitelná, existence údajného nezrekrutovaného hackera nikoli.

Dokument odhaluje, že syrské výzvědné služby  používají ve svých  špionážních softwarech  trojské koně. Reportérka nás seznámí s mladým nadějným francouzským programátorem Jeanem Pierrem Lessuerem, jenž vynalezl  jako teenager špionážní software Temná kometa, jenž se dokáže nabourat do počítače a ovládat jej na dálku. Program se zatváří jako bezpečnostní aktualizace Skype. Pokud na ni adresát klikne, nabourá se hacker do jeho systému a může si s počítačem dělat, co chce.

Lessuer, jenž se stal obětí svého ega, se chtěl před celým světem pochlubit výsledky své mentální aktivit a uvolnil program bezplatně ke stáhnutí na internetu.  Jeho záměry byly, jak se domníval, ušlechtilé, snažil se rozšířit programátorům obzory a  osvítit celé  lidstvo. Varovně zdvižený káravý ukazovák, který se zvedne v našem morálním já, je okamžitě umlčen Al Džazírou, jež s pomocí tklivé hudby, prosvětlených  záběrů a libozvučného francouzsky nasládlého hlásku usměvavého programátora sugeruje, že z prosluněné Francie nemohlo nikdy vzejít nic zlého.

Ve zlo se tento špionážní software proměnil až v rukou ďábelského al-Asada. O  tom, že byl software, jenž přímo vybízel ke šmírování, zneužit syrskou vládou proti opozici, se dozvěděl  mladík s andělskou tváří teprve z tisku. Lessuer v komické scénce, kdy se za břicho popadáme nad naivitou reportérky, která neví, co je to vzdálená kontrola počítače a přitom má na prestižní TV stanici pořad o kybernetické špionáži, vysvětlí, jak jeho trojský kůň funguje. Pro většinu z nás, kteří jsme poučeni dovednostmi  amerických špionážních systémů, to není nic nového pod sluncem.  Pro Al Džazíru malý zázrak. 

Program  Temná kometa má  jednu velkou nevýhodu. Funguje pouze tehdy, když uživatel klikne na odkaz a aktivuje malware. Do hry vstupuje další odbornice, Laura Galante z organice FireEye,  jež se zabývá výzkumem užití trojských koňů ve službách syrské armády po řadu let. Galante nám odhalí, jak se podařilo syrským výzvědným službám nabourat  do účtů opozičních sil prostřednictvím seznamek plných krásných dívek chtivých se seznámit se syrskými bojovníky. Jakmile klikli sexuální nevyžití bojovníci  na obrázek s krásnou dívkou, byl jejich účet infiltrován syrským špionážním softwarem. 

Galante se zdá tento  otřískaný nápad využití medových pastí, s nímž slavili největší úspěchy Rusové za časů KGB, geniálním způsobem, jak vyhrát nad osamělými nevybouřenými bojovníky.  Analytička vzletně bájí  o dokonale zacíleném sociálním inženýrství, formě manipulace osob za konkrétním účelem. My bychom spíše hovořili o totální tuposti  syrských rebelů, které Západ a některé arabské země obdarovali  moderní vojenskou technikou.  Syrské výzvědné služby nemusely použít živých krasavic, stačily jim obrázky neexistujících dívek.

Hloupoučcí syrští rebelové, kteří nedokážou ovládat své pudy a klikají na obrázky zahalených krasavic,  jsou zde ukázáni jako mučedníci, zatímco  prezident al-Asad jako falešný masový dohazovač  neexistujících nevěst. Kdoví, jestli by al-Asada tato kontroverzní katarská stanice nevzala na milost,  pokud by opozičním bojovníkům nezištně dohodil skutečné krasavice.   

Díky Skypu se podařilo syrským špionážním službám  prolomit do velkého množství skypových účtů opozičních bojovníků plánujících bitvu v Khirbet Ghazaleh.  Podařilo se jim zcizit  konkrétní plány celé operace, do níž bylo zahrnutých 700 bojovníků, včetně strategické přípravy bojových operací. 

 Dozvídáme se to z úst pohledné analytičky za doprovodu dramatické hudby a opět žasneme nad totální stupiditou bojovníků, kteří si ve věku elektronických odposlechů vyměňují  informace  strategického významu přes Skype.  I Bin Ládin byl prozřetelnější. Al Džazíra opoziční bojovníky nemá za hlupáky, ale za nebohé oběti.  Katarská stanice jen taktně zmíní, že Asadova armáda byla v tomto ohledu pokročilejší a navíc se jí podařilo nabourat do systému oficiálních vládních stránek zemí, jež byly s Asadovým syrským režimem v konfliktu.

Hrdě je zde zmíněn Katar, Saúdská Arábie a Turecko. K této akci se přihlásila Syrská elektronická armáda.  Tyto země jsou Al Džazírou podány jako nevinné oběti podporující finančně i zbraněmi tzv. umírněnou opozici s počítačovým IQ  na úrovni tykve. 

SEA zveřejnila své leaky, aby dle svých slov odhalila krev na rukou zemí bojujících proti Sýrii. V souborech ohledně Saúdské Arábii se můžeme dočíst o korespondenci mezi saúdskoarabským ministerstvem obrany a dalšími státními složkami o nákupu smrtících zbraní, jež tamní armáda  zaslala teroristům v Damašku. Takto vidí situaci Syrská elektronická armáda.  

Na jejich názor se zde ale nikdo neptá. Protiasadovská Al Džazíra chápe zveřejnění kompromitujících informací SEA jako neodpornější hackerský zločin století a neustále si hýčká mýtus  umírněné opozice, reprezentované Svobodnou syrskou armádou  (FSA), jejíž  bojovníci operují většinou skryti za tureckými hranicemi.

Reportérce se nakonec  podařilo jednoho z bojovníků FSA vyhrabat zašitého v Turecku. Příliš bojovně nevypadal, v černé bundičce si neochotně na nátlak reportérky dohrabal k syrské hranici.  V rukou přitom držel klasický rádiový odposlech a  snažil se reportérce zaimponovat svými znalostmi. Občas se dle jeho slov  "expertům" FSA podaří s pomocí tohoto prostého zařízení naladit na frekvence syrského režimu, zjistit, co mají Asadovci za lubem a využít svých znalostí v rámci svých operací.   

Reportérka mu přikyvuje, ačkoli řada expertů  o existenci skupiny pochybuje a považuje ji za rozprášenou. Jelikož je muž skrytý v bundě, nemůžeme opět  zjistit, zda je opravdu tím, za koho se vydává. Muž ukáže reportérce, jak celý přístroj, který považuje za vrchol špionážní techniky, funguje. Chvíli zběsile ladí a pak se naladí na bojovníky hovořící v cizím  arabském dialektu. Za chviličku z něj vyleze, že se asi jedná o členy Islámského státu, kteří používají  sofistikovaný  kryptovací  jazyk, jemuž členové FSA nerozumí.

 ISIS jej i reportérku nechává chladným. Pokud Svobodná syrská armáda existuje, je toto evidentní důkaz, že proti ISIS nebojuje a na mušku si bere pouze Asadova vládní vojska anebo pohledné reportérky, kterým chtějí tito bezprizorní hoši zaimponovat. 

 Reportérce je ISIS ukradená,  a Al Džazíře, která tento skandální záběr odvysílala, patrně také.  V tomto ohledu se mi vybaví slova íránského předsedy parlamentu, jež pronesl nedávno na Valdajské konferenci v Soči, kde seděl po boku Putina a Klause. Alí Larídžaní zesměšnil skvělé výzvědné služby USA, jež disponují  nejsofistikovanější technikou a nejsou schopny zachytit obchodníky Islámského státu  s ropou. Tu nepřeváží Islámský stát  na oslech, ale v kamionech, které by se daly výzvědnými službami amerického formátu snadno vysledovat, jen když by se chtělo. To už se ale dostáváme na hranici frašky.

Svobodná syrská armáda proti DAEŠ nebojuje, protože na to nemá ani odvahu ani technické prostředky. Boj Islámskému státu ale vyhlásilo  hackerské hnutí Anonymous, jež zveřejnilo z tepla svých domovů 1000 000 emailů a twitterových účtů členů DAEŠ. Toto hnutí Islámskému státu vzkázalo, že jsou virem a oni jej vyléčí jako virus. Kéž by měli pravdu. Zatím tomu nic nenasvědčuje. 

Aby se neřeklo, všimne si na chvíli reportérka novinářů ze skupiny V Rakce tiše zavražděni (RBSS), kteří působí  z jeho území Islámského státu a nasazují přitom životy. Setkává se se Sarmadem al Jilanem, jedním z reportérů, který se podíleli na natočení videa, kde umně zakryli stíny, aby nebylo poznat, kdy byly snímky natočeno.

Dozvídáme s o sofistikované hře s  odborníky z DAEŠ, kteří se snažili analyzovat, kdo je autorem videa. U nás v ČR přežívá obraz bojovníků DAEŠ jako nevzdělaných barbarů, faktem je, že v jeho řadách bojují schopní a profesionální bývalí důstojníci armády Saddáma Husajna  a to jim dává velkou strategickou výhodu.

O skutečné činnosti  novinářů působících na půdě Islámského státu, kteří poskytují světu na svých webových stránkách důležitá svědectví o zrůdnosti režimu, se z dokumentu nedozvíme prakticky nic. Máme  pocit, že se jedná o skupinu adolescentů,  kteří se baví editací videa, jímž vodí Islámský stát  za nos. Skupina RBSS  byla původně protiasadovská, ale později, když byla Rakka dobyta Islámským státem, začala dokumentovat jeho nelidské zločiny.  

Díky nim jsme shlédli fotografii upálení jordánského pilota drženého jako rukojmí, křižování oponentů a další nelidské praktiky samozvaného kalifátu. Členové RBSS takto bojují proti extremismu, jenž je syrské společnosti cizí. Řada lidí byla zatčena údajně jen za to, že si změnili své facebookové  logo na logo této skupiny a některé to stálo i život.  

Dokument, jenž očividně straní antiasadovským silám a zmíní boj proti Islámskému státu, jen aby se neřeklo, se velkým obloukem vrací k aktivitě oponenta a-Asadova režimu Jarrada, jenž začal svou kariéru amatérským  videem. Nyní si v Turecku ve městě Gazientep zařídil slušně vybavené rozhlasové studio, jež podporuje verbálně přeběhlíky z Asadovy armády. Kamera jej zachycuje při tom, jak sestavuje zařízení nutné k internetovému přenosu vysílání, jež se snaží tajně propašovat do Sýrie. Al Džazíra mu v tom fandí, otázkou je, jak se k tomu postaví Asadova armáda, až shlédne dokument  Al Džazíry. 

Al Džazíra stejně jako opoziční žurnalista schvalují tajně  špionážní akce zahraničních  armád i činnost opozičních sil, o kterých nevíme s jistotou potvrdit, do jaké míry jsou umírnění. Pokud by byla špionážní technika, jíž využívá Asad, v jejich rukou, zajásali by radostí. Když je ale v rukou prezidenta země, jenž ji využívá k boji proti "umírněné" ale i "neumírněné" opozici, jedná se o mezinárodní zločin. Jarred a s ním i celá Al Džazíra volá po přísných trestech mezinárodním společnostem, jež poskytli Asadovi špionážní software.

Sklerotická reportérka, jež nám po celou dobu dokumentu s hrobovou vážností sugerovala, že syrská armáda využívá software, jenž si zadarmo stáhla z internetových stránek, a v tom spočívá celé její špionážní umění, nám v závěru seriálu sdělí, že Asadova  armáda spolupracuje s francouzskou firmou Qosmos. Ta Asadovým složkám mimo jiné umožnila prostřednictvím programu Asfadous vysledovat opoziční aktivisty.

Lidskoprávní aktivistka Clemence Bectarte, jíž vadí, že tyto programy jsou poskytnuty represivním režimům, pohnala celý případ k soudu. Al Džazíře se hodí případ do karet protiasadovských nálad. Pokud by lidskoprávní aktivistka kritizovala za podobné aktivity některý z autoritativních protisadovských režimů, jimž Katar  straní, těžko by si jí tato stanice všimla. Zatímco malého programátora za jeho špionážní program katarská TV na začátku pochválila, velkou společnost, jež v případu funguje v roli svědka, a spolupráci se syrskými složkami odmítá, šmahem odsoudila.   

Reportérka si na závěr zamoralizuje a varuje spolu s experty-neexperty  před rizikem nového typu válečných kyberkonfliktů, jež přesahují hranice států. Al Džazíře, jež vidí v syrském modelu něco zcela nového, uniklo, že podobných metod bylo využito v rámci konfliktu v Jižní Osetii už v roce 2008 a  kybernetické šmírování  je běžné v řadě autokrativních režimů.

Reportáž stanice, jež si libuje v dokonalých grafikách a je schopná kvalitní dokumentaristiky, zklamala na plné čáře.  Al Džazíra má dostatek prostředků na to, aby si najala experta, který ví, co je to vzdálený přístup. Reportérka není schopna rozlišit, kdo stojí za kyberútoky na zahraniční média a kdo za údajnou špionáží opozičních vojsk. Vše hází na vrub mladým pubertálním nerdům z organizace  SEA. Domněnky vydává arabská stanice  za ověřená fakta.  Pokud bychom si údaje zmíněné v reportáži  nedostudovali v zahraničním tisku, měli bychom po shlédnutí dokumentu v hlavě totální chaos.

Dokument se snaží zcela diskreditovat Asada za to, že ve své vlastní zemi bojuje s pomocí moderních počítačových metod s opozičními silami, jež jsou zde adorovány v podobě heroických, neustále mučených  svobodomyslných bojovníků. Ti se ale nakonec sami ztrapní svou vlastní hloupostí, když sednou na lep klasickým medový pastem  a sdělují si strategicky důležité informace přes Skype.

Využití svědků, kteří defilují  v budíčkách a maskách a mávají před námi nedůvěryhodnými důkazy v podobě rozmazaných záběrů, je buď školáckou botou, anebo provokací, jíž má Asad skočit na lep. Pokud by se reportérka, jež nemá v rukou reálné důkazy, zaměřila na činnost RBSS, jež poskytuje informace z centra Islámského státu, byl by její pořad rozhodně šťavnatější.   

Islámský stát,  podporovaný Saúdskou Arábií a Tureckem, reportéry z Al Džazíry ale očividně příliš netrápí. Z dokumentu vychází jako nepřítel lidstva číslo jedna a světový zloduch, který si nezadá s Fatomasem, Bašár al-Asad,  jenž leží Al Džazíře nejvíce v krku. Natolik, že je kvůli tomu ochotna deformovat fakta a přinést nám snůšku pochybných polopravd.