Ten Andrea aneb něco je tu ve vzduchu

Ráda bych Vám představila Andreu. Je to ten Andrea. Vídám ho každé úterý, čtvrtek a sobotu. No vídám, to je silné slovo. Výstižnější je, že ho slýchávám. Andrea je popelář, který má v naší ulici na starosti ,,plastový den". Nikdy v životě jsem ho neviděla, ale znám ho po hlase a všech zvuků , které vydává. To , že se jmenuje Andrea, zase vím od jeho hlasitých kolegů, kteří na něho volají. Že Andreovi začala směna,  poznám bezpečně, podle jeho záchvatu kašle.  Vlastně si nejsem jistá, jestli se ten zvuk, dá ještě kašlem nazývat. Spíš příšerným předsmrtným hlučným čímsi. Prostě jakmile mám pocit, že se na ulici někdo dusí, vím že Andrea vyskočil z lodi a začal bojovat s odpadky. Vlastně si díky němu nemusím už několik měsíců  nařizovat budík. Tímto bych ráda poděkovala naším oknům, bez kterých by to nešlo. Fungují jako výborný přenašeč všech hluků, které se na ulici odehrávají. Kdejaký megafon by mohl závidět tu kvalitu přenosu.

To je vše co o Andreovi můžu napsat. Třeba jednou dojde i k popisu jeho zevnějšku, ale v tuto chvíli o něm můžu říct , že je to člověk s plícemi na správném místě. Aspoň prozatím. 

Na Vánoce jsem jela do své pražské domoviny. Je hezké, že se vlastně nic nezměnilo. Lidi se na sebe pořád krásně mračí, paní prodavačky mají smrt v očích, když vám mají spočítat nákup. Dokonce jsem dostala vynadáno od paní průvodčí, když jsem si kupovala jízdenku  u ní ve vlaku , protože automat byl rozbitý. Kdyby byl v Elefantu  nějaký kout, snad by mě poslala i na hanbu. Domove, sladký domove. Ale jasně, pivo máme pořád stejně nejlepší a na vánočku od babičky nic nemá.

Když jsem se po týdnu vrátila domů do Benátek, moje první cesta vedla do obchodu na lov potravin. Paní prodavačka se vůbec nemračila a ani nevypadala, že jí  při placení obtěžuji. Naopak mi nadšeně popřála šťastný Nový rok a kdyby nebylo pultíku, snad by mě i objala a pozvala na večeři, pan vaporetták mi ochotně pomohl do dopravního prostředku a ještě se u toho chlubil svým bělostným chrupem. Musím zjistit co tady pouštějí do ovzduší, že tu nikdo nikdy není naštvaný. Že bych trochu toho rajské plynu pustila do pražského metra. Bože, snad to není jen obyčejná radost ze života, ta se převáží dost blbě ( a na letišti by mi jí mohli hned zabavit, protože se nedá proclít ).

Silvestr v Benátkách. Těšila jsem se hrozně. Tušila jsem, že tu na Nový rok bude  hodně lidí, ale že Ježíšek, Santa, Babbo Natale, Děda Mráz a další roznašeči radosti, dají Silvestrovský pobyt v Benátkách celé Evropě, Asii i bájné Atlantidě, to mě nějak nenapadlo. No dobře, teď malinko přeháním, dva měsíce jsem byla zhýčkaná prázdnými  ulicemi a teď najednou booom, jako v plné turistické sezoně. Jedno mi ale udělalo radost a to, že jsem nezapomněla své pracně vypilované vyhýbací manévry. Ba naopak, pauza jim prospěla a byly ještě efektivnější. Kdyby se natáčel další díl Matrixu, měli bychom ( my  holky z čísla popisného 552) dostat hlavní role. Zvládli bychom se vyhýbat kulkám bez počítačových efektů. 

V Benátkách je zavedena dlouholetá tradice. O půlnoci na San Marco - velká líbačka. Každý musí někoho políbit. 

,,Tak proč jedeme na druhou stranu, když se máme líbat?" 

Ptala se má milá, spřízněná, dobrodružná duše Terezka. Ta otázka byla na místě. Celé Benátky, kráčely směr San Marco, ale naše rebelující skupinka přesně naopak, proti proudu. Ale my holky benátské, jsme už pár měsíců věděly, že chceme strávit půlnoc na Maria della Salute s výhledem na Giudeccu, odkud se bude pouštět ohňostroj. Zaujali jsme pozice. Měli jsme skvělý místo. Kolem nás prostor k životu a svátečnímu poskakování. Zbývalo několik minut do půlnoci. S Kyungmin jsme seděli na kraji ,,chodníku" a  máchali nohama nad vodou. Najednou slyšíme ,,GUATTRO, TRE, DUE"...

,,Cože? Už? To je hrozně rychlý. Žádný deset, devět, osm?" BUM! Markéta bouchla Prosecco.

,,No co , slyším quattro, tak jedu!" 

Rychle jsme vytáhli,  naše plastové kelímky. UNO!!

 ,,SALUTE!!!! BUON ANNO, HAPPY NEW YEAR, SOHO BO MANY PADISEA ( neptejte se mě , jak se to píše. Je to v korejštině a já se to naučila  jen vyslovovat. Kvůli Kyungmin)" . Ráda bych řekla, že tyhle výkřiky se rozléhaly kolem dokola, ale kdepak. Nejhlasitější byla naše česko - korejská skupinka. Italové ani nedutali. Čekala jsem půlnoční výbuch jejich temperamentu, totální džungli, ale oni jen potichu koukali na ohňostroj, který začal zářit od Giudecci. Když jsem se na něj taky podívala, pochopila proč jsou všichni tak potichu. Na vodě bylo mraky a mraky svíticích lodiček a ohňostroj se odrážel od vody. Zářilo to nad námi, pod námi.  Vzalo mi to dech, slova, všechno. Tohle byla moje první představa , když jsem si řekla, že budu na Silvestra tady. Světla na  vodě. Bylo to nádherný. 

Myslím, že ohňostroj spustil v benátských uličkách nějaký čudlík,, jde se řádit" Po půlnočním, soustředěném tichu a po světelné show, to začaly být ty pravé rošťácké Benátky. Na campo se tančilo, objímalo, skotačilo.

,,A co ta pusa, jdeme si pro ní? " 

,,Jdeme!" 

A jak se řeklo , tak se stalo. Na Silvestra není těžké v Benátkách dostat novoroční polibek. Každý ho chce a každý ho dostane! Jako všechno, co si tu vysníte. A jako bonus růži. Ach ty kouzelné Benátky!

Rada na konec. Prosecco je výborné, chutné, osvěžující a v Benátkách velmi vyhledávané pitivo, ale pokud se chcete druhý den vyhnout pocitu, že se ve vaší hlavě odehrává rockový koncert a vás žaludek se změnil na rozbouřený Pacifik, vyhněte se jeho přehnané konzumaci. 

Šťastný NOVÝ ROK!!