Karneval v Benátkách aneb barokní sukně v akci

Benátský karneval ! Pokud sdílet s někým metr čtverečný a nevadí vám vaší hlavu nechat použít, jako stativ, bude se Vám karneval líbit!!!

Karneval v Benátkách ! Moc  jsem ho chtěla zažít. Koukala jsem se na google fotky a přála si být na San Marco, až provazochodkyně bude ladně kráčet, nad hlavami ostatních toužistů, potkávat masky na ulici  a cítit se tajemně !!!

Tak se mi to splnilo. Jsem tady na karneval. A než se vrhnu na klady, které karneval má, začnu s tou odvrácenou stránkou ( asi proto, že si teď rychle žádný klady nemůžu vybavit ).

Tuším, že můj sen, zažít  místní karneval, sdílela půlka světa, která se sem nahrnula. Benátské uličky se zaplnily, hlavní třídy se nedají projít bez újmy. Kostýmy v ulicích jsou strašně náádherné (zdobené šaty, krásné látky, detaily, ach ach), ale když jdou vedle sebe dvě barokní sukně, neprotáhne se kolem už nikdo jiný. A když se barokní sukně zastaví na focení, ta je to konec. Finito! Sukně před vámi, fotící maniaci za vámi. Zácpa. Naštěstí jsem sama sebe, naprosto drze, povýšila na skoro, rozenou benátčanku, takže vím, kde se z těch klaustrofobních situacích vymanit, do jaké uličky zahnout. Tam mi  dělají společnost jen kočky a to, co po nich zbývá. Ale, to už je vlastně za odměnu.

Kladná věc benátského karnevalu je, že na bytě máme teď nějak víc čisto. V době karnevalu je velkým hitem po sobě a kolem sebe házet papírové konfety. Takže, jakmile si sundáte kabát, vaše podlaha se změní na mozaikové obrazce. Tím pádem o hodně víc zametáme. Vlastně pořád . 

Nudí vás,  váš černý kabát? Nesmutněte a  vyjděte do benátských ulic. Můžete si být jisti, že konfety z vašeho oblečení,  udělají zcela nový, neokoukaný kousek, podléhající modním trendů. Tak koště ke dveřím a hurá do ulic! 

Poprvé, za toho půl roku za mnou přijela moje maminka. Přijela ještě s kamarádkou Danou, se kterou sedí. Teda nesedí spolu base, ale v lavici. Holky společně chodí na kurz italštiny a tam si spolu vesele štěbetají. Takže holky přijely vlastně na studijní pobyt. Musím říct , že jsem na ně hrdá. Jejich jazykové dovednosti jsou na takové úrovni, že si  dokáží objednat Prosecco a to hned třikrát za sebou!

S holkama jsme se šly podívat na San Marco, kde měla být velká festa a volba benátské krasavice. To nechcete propást. Dobře,  hlavně jsme nechtěli propást  mladé gondoliéry, kteří dívky doprovázejí. 

Karneval by měl být o společném sdílení radosti. To by odpovídalo! Máte vždy neskutečnou radost, když se vám podaří klofnout místa, odkud něco vidíte (hlavně, když se vaše výška podobá té hobití). Mimo té sdílené radosti , sdílíte i jeden metr čtverečný, na kterém stojíte společně s dalšími dvěma lidmi, minimálně. Také si lidé můžou být navzájem velmi užiteční. Třeba moje maminka, jednomu Angličanovi co stál za námi, nahradila stativ. Pán byl nadšen, že bude mít ostré fotky a vesele si u toho pofuňoval. Tak moc, že se mamince začal tvořit na hlavě nový druh ,,foukané". Snažila jsem se maminku z  této nové funkce vyprostit lokty, které jsem Angličanovi, (jemně) zaryla do břicha. Nénené, kdepak. Pán měl na sobě kvalitní goretex, který nepropustí zimu, déšť  a zjevně je i neprůstřelný, takže lokty byla chabá zbraň. Rozhodli jsme se, toto sdílené veselí ukončit a  vymanit se z davu a  zajít si na pizzu. U ní jsem se utvrdila, ve svých asociálních sklonech, protože jsem z ní měla mnohem větší radost, než z přecpaného San Marca.

Další akce, která se odehrávala na San Marco byla slavná akce ,, Il volo dell'angelo". Této kratochvíle, jsme se vzdali ještě před San Marcem, když jsme viděli ty proudící davy, které se tam snaží dostat. Naše asociální cítění, jsme se rozhodli podpořit odjezdem na ostrov Burano. Žádní lovci masek, zácpy ani funící pánové. Dalším skvělým útočištěm je ostrov Lido, kam jsme se odjeli schovat potom. Moře, pláž a mušličky, Spousty mušliček. 

Musím říct, že zametat po dlouhé písek a né konfety, byla příjemná změna. 

Ale sakra, kam se vytratil ten původní, tajemný duch? To se vážně všechno podřizuje tomu, aby na webovkách byly hezké fotky? Asi jo, to je vážně smutný!

Ale, rozhodla jsem se neklesat na mysli a užít  si  karneval  po svém. Po Péťovsku! Touláním úzkými uličkami - to mi jde - a  s frittellou v ruce . Mám pocit, že takhle nejvíc nasaju to původní kouzlo a důvod, proč to celé vzniklo. A když potkám masku v temné uličce, vždy mi poskočí srdéčko a mám pocit, že se to kouzlo ještě nevytratilo! 

Buon divertimento!

          Postskriptum

Frittella, je karnevalová pochoutka. Taková jiná verze koblihy s rozinkami a plněná vanilkovým krémem. Jedno velký MŇAM !