- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Super, ale mrzi me Jano, ze nedrzis slovo, slibila jsi, ze uverejnis neco lehciho pro zmenu, ale tvoje clanky davaji stale na ctenare velke naroky. Ale za clanek a taky
Dane, děkuji za komentář, za přečtení.. Snad se pořád chytáš Jinak, mě mrzí, že nedržím slovo spíše v tom ohledu a ještě jsem ti neodeslala ten mail.. stále v konceptech..a.. ta hlava děravá a navíc pořád někde zaměstnaná..
Napsala jste uplně nádherné procházky, užasné
Pamatuji si, že jsem tudy už jednou šla,
a slyším tvůj smích
a cítím teplo tvoji přítomnosti.
Jsi vzpomínka,
která nikdy nezemře.
děkuji a děkuji neméně za krásné doplnění.. zakončení
Pamatuji si, když jste tudy šla, nebojácná, smělá, matka i dcera.
A váš stín měl společnost. Jeden přišel, druhý odešel na věčnost.
Nebyl to žabák, ani princ z něj zrozený, ale byl součástí Vaší proměny. Teď na lavičce sedí a zahřívá Vám dlaně a pyšně hledí ... směrem k mámě.
Dane.. šla jsem a stále jdu.. občas někde sednu, zdržím se, občas se zvednu s větší silou jít dál.. občas zůstanu sedět zbytečně dlouho. Však víte jak to je.. děkuji za krásný komentář a těším se na vaše další povídání..
Vašku, jisté je jedno.. lavičky jsou dost velké, nedělají se pro jednoho. Hezký večer..