Suezská krize, probíhající od 29. října do 6. listopadu 1956. Někdy je nazývána jako druhý izraelsko-arabský konflikt. Dopad měla nejen na území spojené s touto krizí, tedy na Egypt, ale také na celosvětové dění v období studené války. Hlavními aktéry této dějinné události jsou Egypt, Velká Británie, Francie, Izrael, Spojené státy americké (´´USA´´), Sovětský svaz (´´SSSR´´) a Organizace spojených národů (´´OSN´´).
Suezská krize byla de facto pokračováním Izraelské války za nezavilost z let 1948-49, kdy Izrael bojoval se svými sousedy (Egypt, Jordánsko, Sýrie a Libanon). Ten to konflikt měl, ale také vliv na utváření mezinárodní politiky a to větší než předchozí a i budoucí konflikty. Co také tento konflikt odlišuje od jiných arabsko-izraelských válek, je to, že této se přímo účastnily tehdejší koloniální velmoci Francie a Velká Británie. V ostatních konfliktech velmoci buď jednotlivé aktéry vyzbrojovaly, nebo za ně orodovaly na půdě OSN, ale do konfliktů nijak vojensky nezasahovali.
Roku 1949 skončila izraelská válka za nezávislost vítězstvím Izraele, který v ní uhájil svou existenci. Bylo nepochybné, že příměřím konflikt v oblasti nekončí. Obě strany se pouze připravovaly na další střet. Ten odložily vnitřní problémy mnoha zúčastněných států. Izrael se potýkal s těžkými hospodářskými problémy, ze kterých ho vyvedly až jednak válečné reparace od Západního Německa (dohodnuté v roce 1952) a podpora od bohatých židů z USA. Jordánsko zase zabředlo do problémů s palestinskými uprchlíky na západním břehu Jordánu, a jordánský král Abdulláh byl roku 1951 zavražděn palestinským fanatikem. Následujícího roku se vlády v zemi ujal jeho vnuk Husajn II., který v Jordánsku vládne dodnes. Nejdůležitější změny se odehrály na straně izraelského úhlavního nepřítele, Egypta. Roku 1952 došlo k převratu, králFarúk I.byl svržen, a vojenskými kruhy byla vyhlášena republika. Roku 1954 se prezidentem stal Gamán Abd an-Násir. Ten vyhlásil záměr odčinit porážku z roku 1949 a za tímto účelem začal sondovat možnosti sblížení s Východním blokem rozděleného světa.
Poté, co Britové ve snaze posílit svůj vliv na Blízkém východě uzavřeli pakt s některými arabskými zeměmi, Egypt to považoval za pokus odsunout ho stranou a začal se sbližovat s východním blokem. Když v červenci 1956 západní státy odvolaly svůj slib podílet se na stavbě Asuánské přehrady z obavy, že Egypt přejde do komunistického tábora, byl rozkol dokonán a Egypt se skutečně začal orientovat na země východního bloku. Komunistické státy (hlavně SSSR a Československo) pak Egyptu poskytly také moderní zbraně. Záminkou ke krizi a následné válce se stalo znárodnění Společnosti Suezského průplavu Egyptem 26. 7. 1956 (oficiálním důvodem byla snaha získat peníze na stavbu Asuánské přehrady). Akce vyvolala nesouhlas ve Francii a Británii, neboť akcionáři společnosti pocházeli většinou z těchto zemí. Ve stejné době rostl v Izraeli odpor proti Egyptu, z jehož území na židovský stát stále častěji útočily fedajínské partyzánské skupiny. Mezi Británií, Francií a Izraelem proběhla tajná jednání o možnosti invaze do Egypta a svržení egyptského prezidenta Násira. Byl schválen následující plán: izraelská armáda měla obsadit Sinaj a Suez, Británie a Francie měly následně zasáhnout a prosadit stažení Izraelců i Egypťanů od průplavu, což by vedlo k obnovení jeho mezinárodní kontroly.
Příště: díl druhý: Průběh konfliktu
