Šestidenní válka, díl třetí: Postavení jednotlivých aktérů před Šes

V tomto díle se věnuji situaci uvnitř států Izraele, Egypta, Sýrie, Jordánska a Iráku. Píšu tam o jejich vzniku a především o vnitrostátní a zahraniční politice. Uvádím zde jejich vojenskou připravenost a mezinárodní vztahy s hlavními světovými velmocemi.

Postavení Izraele

    Stát Izrael vznikl dne 14. května 1948 v den, kdy skončil Britský mandát v Palestině. Sousední arabské státy, které vznik Izraele odmítly, Izrael napadly, byly však nahlavu poraženy (Egypt, Jordánsko, Sýrie, Libanon a Irák). Izrael svým vítězstvím  rozšířil území státu o celou polovinu. V roce 1956 dochází k Suezské krizi, když egyptský prezident Násir znárodňuje Suezský průplav a hrozí válkou Izraeli. Izrael se tajně dohodl s Francií a Velkou Británií. Izrael zaútočil na Egypt na Sinajské poušti a francouzsko-britský expediční sbor pod záminkou ochrany Suezského průplavu zničí egyptské letectvo a obsadí průplav. Po této akci se ohradí OSN a USA, a tak jsou Izraelci, Francouzi a Britové nuceni stáhnout se ze všech obsazených území. Po tomto konfliktu byly u hranic mezi Egyptem a Izraelem rozmístěny jednotky OSN (UNEF).

   V letech 1966-67 docházelo na izraelsko-syrské hranici ke střetům mezi izraelskou armádou a palestinskými radikálními organizacemi OOP a Al-Fatah, které operovaly ze Syrského území. 16. Května 1967, Násir požádal o částečné stažení jednotek OSN. Avšak generální tajemník OSN U Thant, prohlásil, že pouze částečné stažení jednotek OSN není možné a tak nařídil 18. května úplné stažení sil OSN ze Sinaje. Na tuto událost existují v zásadě dva pohledy. Podle prvního byl Násir reakcí U thanta sám překvapen, jelikož předpokládal, že barmský politik bude situaci konzultovat minimálně s Radou bezpečnosti OSN a on tak bude mít více času na promyšlení dalších kroků, jelikož s válkou Násir prozatím nepočítal. Druhé stanovisko je, že rychlá reakce ze strany OSN Násira naopak podpořila v jeho záměru jít ve vyhrocení situace, kam jen to bude možné. Ať už jsou okolnosti této události jakékoliv, egyptské jednotky obsadily hranice s Izraelem. Na to 20. května Izrael částečně mobilizuje. Nakonec 22. května Egypt uzavírá Tiranskou úžinu všem izraelským lodím a zakazuje také dodávky od neizraelských lodí.

   Z vojenského hlediska byl stát Izrael jako celek velmi zranitelný. Většina populace se koncentrovala v trojúhelníku měst Haifa, Tel Aviv a výběžkem Jeruzaléma. Z počátku byl Izrael nejvíce zranitelný u hranic se Sýrií, kde Syřané byli opevněni na Golanských výšinách a mohli ostřelovat blízké izraelské osady a ohrožovat rybolov v Galilejském jezeře. Během 50. let se hlavním dodavatelem stala Francie, ale během 60. let prezident de Gaulle uvrhl na Izrael embargo. Izraelský průmysl v té době začal s výrobou kopií francouzských typů a vývojem vlastních. Novým dodavatelem se staly USA, které v této roli setrvávají do současnosti. Izraelská výhoda byla především ve kvalitním výcviku a v moderní vojenské výzbroji. Velitelé letectva prošli výcvikem v RAF (v britském královském letectvu) a přezbrojování a dotankování paliva u izraelských letadel trvalo kolem 21 minut, zatímco egyptským letadlům toto trvalo kolem dvou hodin. Izraelské letectvo bylo v té době vyzbrojeno především francouzskými stroji Mirage III a Super Mystere. Nejpestřejší výzbroj měli Izraelci v obrněné technice. Jádro jejich obrněných sil tvořily britské tanky Centurion 5 (přezbrojené izraelskými kanóny ráže 105 mm.) doplněné byly novými americkými tanky M 47 Paton I a staršími americkými tanky M 4 Supershermen (modernizované tanky z druhé světové války vyzbrojené děli ráže 90 mm.)     

Postavení Egypta

   V roce 1914 se Egypta zmocnili Britové a vyhlásili zde svůj protektorát. Formálně získal Egypt nezávislost na Británii v roce 1922, kdy se do čela státu postavil král Fuád I. Monarchistický režim vydržel v zemi až do roku 1952, kdy po povstání mladých důstojníků byl král svržen a o rok později byla vyhlášena republika. K moci se v roce 1954 dostal Gamál Abdal Násir, který se stal prezidentem a vládnul v Egyptě až do své smrti v roce 1970.

   Prezident Násir dokončil stažení britských jednotek ze Suezského průplavu a v roce 1956 průplav znárodnil. Po této události zaútočily na Egypt jednotky Izraele, Francie a Velké Británie, ale po zásahu OSN a USA se musely jednotky z Egypta stáhnout. Prezident Násir byl před Šestidenní válkou vůdcem Arabské ligy. Během napětí mezi Izraelem a Sýrií Násir inicioval egyptsko-syrské obranné smlouvy podepsané 6. listopadu 1966. Tak chtěl Násir mít alespoň nějakou kontrolu nad syrskou politikou vůči Izraeli. Bylo to především proto, že v případě většího konfliktu mezi Sýrií a Izraelem se dalo očekávat, že Sýrie prohraje a to by byla i porážka Egypta jako vůdce arabského světa té doby. K razantnímu kroku se Násir odhodlal 14. Května, respektivě 16. května, kdy rozkázal vojsku překročit Suez a obsadit Sinajskou poušť a následně požádal o částečné stažení sil OSN ze Sinaje. Měla to být především výstraha Izraeli, aby neutočil na Sýrii. Nakonec ovšem došlo k úplnému stažení sil OSN, což nejspíše Násir nepředpokládal. Další Násirův krok byl, že egyptské jednotky obsazují Šarm eš – Šejch a uzavírají Akabský záliv.

   Násir, navzdory své silácké rétorice o zničení Izraele, která strhávala celý arabský svět do předválečné euforie, stále ve skutečnosti válku nechtěl. Vojsko rozmístěné na Sinaji bylo nezkušené, třetina egyptské armády byla v Jemenu.  Tlak ostatních arabských zemí i situace samotná hnala Násira jednoznačně do válečného konfliktu. Egyptská armáda v této době dostávala zbraně od Sovětského svazu. Celková sovětská pomoc Egyptu před Šestidenní válkou byla vyčíslena na 1,5 miliardy dolarů. Násir dostal ponorky, řízené střely SAM (země-vzduch), stíhačky MIG 17, 19 a 21, bitevní letouny SU-7, bombardéry Tu-16 a IL-28 a vrtulníky Mi-8. Obrněnou techniku Egypta tvořily střední tanky T-34/85 a T-55 a nové těžké tanky T-62. Velmi kuriózní byl nákup tanků (např. jeden T-62 stál 30 tun bavlny nebo 100 tun rýže), část tanků dostal Egypt dokonce zadarmo. Těsně před vypuknutím Šestidenní války měl Egypt na Sinajské poušti rozmístěno sedm pravidelných divizí (jedna egyptská divize měla kolem 13 000 mužů). 

Postavení Sýrie

   Sýrie byla od roku 1920 mandátním územím pod správou Francie. Nezávislost sice Sýrie vyhlásila v roce1941, ale plné nezávislosti se Sýrie dočkala až v roce 1946. Následovalo pět let nestability a častých převratů. V roce 1958 se Sýrie spojila s Egyptem a založili spolu Sjednocenou arabskou republiku, která existovala do roku 1961. V roce 1963 se moc chopila strana Baas, jež vládne do dnešní doby.

    Ačkoliv to byla Sýrie, na jejíchž hranicích začaly potyčky, které nakonec vedly ke konfliktu, postupně ztrácel baasistický režim nad situací kontrolu, kterou přebíral Egypt. Vytvoření Sjednocené arabské republiky nemělo v Sýrii příliš velkou oblibu, především protože to mělo za následek zrušení regionálních vlád, hospodářskou nejistotu a omezování demokratických svobod. Toho využila armáda a po převratu v roce 1961 Sýrie ruší unii a dne 13. 10. 1961 je opět přijata za člena OSN. Následovaly časté změny vlád. Politickým mezníkem pro Sýrii se stala revoluce v roce 1963, kdy se k moci v Sýrii dostává strana Baas, která vládne dodnes.   Strana Baas opět začala spolupracovat s Egyptem a vyřešila spory ohledně tranzitu irácké ropy přes své území. Strana Baas jakožto levicová strana začala spolupracovat vojensky a hospodářsky se Sovětským svazem, který jí dodává veškerou výzbroj. Vztahy Sýrie a Egypta nebyly před konfliktem příliš dobré. Především jim vadila dřívější orientace Násira na USA a jeho příklonu k Moskvě příliš nedůvěřovala. Také měla Sýrie výhrady k OOP (Organizace pro osvobození Palestiny, založená v roce 1964), jelikož organizaci považovala za instrument egyptské kontroly nad Palestinci. OOP především operovala z Egypta, a jejím hlavním cílem bylo zničení Izraele. Sýrie spíše preferovala LFOP (Lidová fronta pro osvobození Palestiny, založenou také v roce 1964). Vztahy s Egyptem se zlepšily až na podzim 1966 podepsáním syrsko-egyptské obranné smlouvy.

   Ani Sýrie prozatím nechtěla válku. Její armáda byla decimována vojenskými puči a v armádě byla velmi špatná morálka. Sýrie se snažila zajistit ochranu od Sovětského svazu, ale žádných větších výsledků nedosáhla. Největší výhodu měla nad Izraelem v oblasti Golanských výšin, kde mohla bezpečně ostřelovat izraelské osady, Galilejské jezero a vojenské základny. Sovětská pomoc Sýrii byla vyčíslena kolem 1 miliardy dolarů. Letecká výzbroj byla tvořena podobně jako u Egypta stíhačkami MIG 17, 19 a 21, neměla ale žádné těžké bombardéry. Hlavní jádro tankových vojsk tvořily ruské tanky T-55, ale měla ve výzbroji i starší tanky jako byl střední tank Panzer IV (německé tanky z druhé světové války). 

Postavení Jordánska

   Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců jako britský protektorát Zajordánsko. Jordánské jakožto svrchovaný stát vznikl 1. 12. 1948.          V roce 1946, kdy bylo vyhlášeno Transjordánské království a záhy nato se zúčastnilo války s nově vzniklým Izraelem v letech 1948-1949. Válkou získalo území za řekou Jordán (tzv. Západní břeh) a přejmenovalo se na Jordánsko. Od roku 1921 do roku 1951 vládne v Jordánsku král Abdalláh I. Potom co byl král Abdalláh I zavražděn, nastoupil na jeho místo jeho syn Tatal. Tatal po roce abdikoval a na jeho místo nastoupil jeho syn Husajn.

   Jordánsko na rozdíl od Sýrie, Egypta a Iráku mělo vůči Izraeli nejkorektnější vztahy a chuť války královský režim neměl (za snahy do dosažení dohody s Izraelem zaplatil král Abdulláh životem). Na relativně smířlivý postoj k Izraeli téměř doplatil král Husajn, kdy se ostatním arabským zemím nelíbilo, že nepovolil Palestincům ze svého území napadat Izrael. Ostatním státům se nelíbilo, že Jordánsko nespolupracuje se Sovětským svazem, ale naopak preferuje spolupráci s USA a Velkou Británií. Naopak Jordánsko vyčítalo Nasirovi, že si hraje na vůdce arabského světa, ale schovává se bezpečně za jednotkami OSN. I přes všechny tyto vztahy k ostatním státům Arabské ligy si král Husajn nemohl dovolit zůstat stranou. Nakonec byla 30. května 1967 podepsána smlouva o vzájemné obraně Jordánska a Egypta. Velitelem Jordánské armády se stal egyptský generál Rijád.

   Z vojenského hlediska na tom bylo Jordánsko ze všech států Arabské ligy nejlépe. Armáda byla sice málo početná, ale profesionálně vycvičená a měla moderní americké a britské zbraně. Neměla avšak žádný větší (stejně jako ostatní státy Arabské ligy) plán na napadení Izraele. Od 3. června 1967 působila zde také irácká obrněná divize. Jordánské letectvo bylo vybaveno britskými stíhačkami Hawker Hunter. Jordánská elitní 60. obrněná byla vybavena americkými tanky M 47 Paton I. Nejelitnější a nejprestižnější jednotkou v jordánské armádě byla Arabská legie, která bránila východní Jeruzalém. 

Postavení Iráku

   V roce 1921 se Irák stává konstituční monarchií. Král Fajsad je dosazen Brity. Britové i vládní moc se chybně spoléhali na vzdělané sunnitské obyvatelstvo a nebrali ohled na Kurdy ani na většinové šíity. V roce 1958 proto irácká armáda probritskou monarchii svrhla. Dalších deset let si vojenské režimy pohrávaly s myšlenkami socialismu, komunismu a panarabského nacionalismu.

   V době Šestidenní války byl Irák od roku 1958 po svržení monarchie prezidentskourepublikou. U moci se v té tobě střídali komunisté a arabští nacionalisté. Během let 1963-68 vládla v Iráku vojenská vláda složená ze sedmi důstojníků a dvanácti civilistů.  Prezidentem byl od dubna 1966 do července 1968 Abd Al-Rahmá Árif. Irácká vláda se dostala koncem roku 1966 do krize, když se nemohla dohodnout sesyrskou vládou na poplatcích za tranzit ropy přes jejich území. Výsledkem bylo, že přes Sýrii přestala protékat ropa z Iráku do středozemních ropných terminálů. Tím pádem se příjmy z ropy snížily o třetinu. Nakonec bylo v březnu 1967 dosaženo dohody se Sýrií a provoz ropovodu byl obnoven.    

    Z vojenského hlediska byla činnost proti Izraeli ze všech účastníků nejmenší. Především proto, že neměl společné hranice s Izraelem. Jedna irácká obrněná divize byla dislokovaná v Jordánsku a irácké letectvo bylo umístěno u jordánských hranic. Zato měl Irák silný ekonomický vliv, jelikož na jeho území se nacházela velká ložiska ropy a ta byla postupně znárodněna (ne jako byl znárodněn Suezský průplav v Egyptě, který byl znárodněn naráz v roce 1956 ).                     

Příště: díl čtvrtý: Vývoj jednotlivých aktérů po Šestidenní válce