Současný konflikt v Pásmu Gazy, podle všeho vytvořil nebezpečný precedens. Je v něm použita nová taktika a to taková, která využívá vlastní obyvatelstvo jako štít.
Asymetrický konflikt
Asymetrický konflikt je takový konflikt, jehož strany se výrazně liší svými vojenskými silami nebo se výrazně liší jejich taktika. Pro asymetrickou válku je typické, že zatímco pro jednu ze stran se zpravidla jedná pouze o omezený konflikt, ve kterém bojuje o dosažení nějakého svého partikulárního zájmu, pro druhou stranu se zpravidla jedná o boj o vlastní přežití. „Slabší“ strana nemůže válku vyhrát obvyklým způsobem, tj. poražením protivníka na bojišti, jelikož její kapacity jsou nesrovnatelně nižší. Jejím cílem (a dosažení tohoto cíle pro ně odpovídá vítězství) je vytrvat takovou dobu, aby došlo k vyčerpání protivníkovy vůle nadále se konfliktu účastnit a jeho následnému stažení z bojových operací. Dochází tak často k zaměření na různé teroristické akce, podkopávající soupeřovu morálku či podle možností k šíření protiválečných nálad v protivníkově zázemí.
Konflikt v Pásmu Gazy
Podle definice je evidentní, že o asymetrický konflikt jedná. Hamás a jeho vojenské křídlo nemá takové bojové prostředky, jako IDF a to odpovídá i způsob boje jakým bojuje. Jenže, obvykle jde slabšímu protivníkovy o to oslabit morálku soupeřově armádě nebo civilistům, případně obojímu. To ovšem v případě Izraele není moc možné, jelikož Izraelská armáda je výborně vycvičena, její celková morálka je na vysoké úrovni a na podobný druh konfliktu je už zviklá. Podobně to platí o civilním obyvatelstvu, s tím, že protesty proti válce tam jsou (což je u demokratické země běžné), v současnosti oproti minulosti spíše stagnují. Izraelská vláda, také investovala nemalé prostředky do protiraketového obranného systému, který tak minimalizuje účinky raketových útoků za strany Hamásu. Proto, jak to zatím vypadá, zvolil Hamás jinou strategii a to maximalizovat vlastní především civilní ztráty a ty pak využít jako nátlakovou zbraň, především v mezinárodním prostředí. Zní to hrozivě, a pokud je to skutečně pravda a zatím to tak vypadá, tak je nebezpečí, že to bude použito i na jiných konfliktech.
Co tomu nasvědčuje
Oproti předešlým konfliktům, které se v tom to prostoru odehrály, jsou ztráty na straně Palestinců procentuálně vyšší, přitom intenzita bojů není o moc jiná, než tomu bylo předtím. Z toho vyplívá, že buď IDF útočí bezmyšlenkovitě, což ovšem moc realitě nenasvědčuje, jelikož před útoky na předem vybrané cíle dává varovná oznámení. Spíš to nasvědčuje tomu, že Hámas a další bojůvky v Gaze se za civilisty prostě schovávají. OSN potvrdilo, že ve škole na kterou byl proveden útok, byly nelezeny rakety. Tím pádem potvrdily tvrzení Izraele, že nepřítel používá tyto prostory, jako vojenské sklady, tím s toho udělali regulérní vojenský cíl a odpovědnost za případné civilní straty nese ten, kdo tam ty zbraně dal. Obdobné je to v případě útoku na nemocnici, ta jak se ukazuje, nebyla zasažena Izraelci, ale zasáhla jí palestinská raketa Fajr 5. Civilisté se často nacházejí i v prostorách kde začínají tunely směřující do Izraele a v místech odkud se odpalují rakety na Izrael.
Proč by to Hamás dělal
Vysvětlení je vlastně jednoduché, oni vlastně nemají žádnou jinou efektivní možnost. Vojensky ho porazit nemůžou a jeho vůli zlomit také nedokážou. Proto toho, chtějí dosáhnout na mezinárodní úrovni a jak to dosáhnut lépe, než ukázat světu své oběti a tvrdit, že jsou to oběti nemilosrdného nepřítele. Navíc se ukazuje, že vedení Hamásu nemá žádný respekt k lidskému životu. Podle Velitele ozbrojeného křídla Hamásu Muhammada Dífio, vojáci Hamasu „baží po smrti“. Pokud někdo si neváží vlastního života, nebude si vážit ani života ostatních. To se ukázalo i v případě Japonců během druhé světové války. Nakonec vyprovokovat Izrael k útoku není tak složité, jelikož na podobné akce odpovídal Izrael obdobně a to zvlášť platí, když je u moci strana Likud, která vystupuje daleko agresivněji než jeho předchůdci.
