Tímto článkem, chci reagovat na článek pana Cempera - Izrael a demokracie? Směšná představa. V něm označuje Izrael, jako vojenskou a policejní diktaturu. Rád bych se nyní pokusil, tuto představu vyvrátil.
Na začátku, chci říct, že žádný systém není spravedlivý pro všechny. Izrael má jistě mnoho chyb, je ale nutné dívat se na věci v širší souvislosti.
Politologického hlediska je Izrael toto: Stát Izrael je svou strukturou parlamentní zastupitelská demokratická republika s pluralitním politickým systémem. Nemá psanou ústavu, politický systém Státu Izrael a jeho hlavní principy jsou ukotveny v jedenácti Základních zákonech. Hlavou státu je prezident, který je volený parlamentem na 7 let. Plní však pouze reprezentativní funkce. Zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament - Kneset, do kterého je na 4 roky voleno 120 poslanců. Pro přepočet odevzdaných hlasů na mandáty je používán poměrný systém za využití tzv. d'Hondtovy metody. Při volbách si volitel může vybírat ze stran, nemůže však ovlivnit preferenčními hlasy pořadí jednotlivých kandidátů. Volební právo mají osoby starší 18 let.
Tudíž podle jasné definice je Izrael, strukturou svých politických institucí podobný většině evropských zemí. Těžko by diktatura, měla takto nastavený systém, jelikož by brzo zanikla.
Samozřejmě jedna věc je systém a druhá věc je, chování společnosti uvnitř toho systému. Izrael na rozdíl od označování židovský stát, není 100% židovský. Přibližně 20% Izraelců jsou arabové (vyznávají drtivé většině islám). Tato menšina má v Izraeli stejná občanská práva jako ostatní, muže zakládat svoje vlastní strany, můžou volit a být voleni, mají dokonce své vlastní náboženské soudy, řešící většinou rodinné právo. K určité skryté diskriminaci tam dochází, to v podobně složených státech není nic neobvyklého a není to nijak organizačně řízeno. Je třeba pravda, že průměrný věk žití je u arabských Izraelců je o něco nižší, něž u židovských Izraelců, ale na druhou stranu je vyšší oproti sousedním arabským státům.
Tady je opět vidět, že se nejedná o žádnou diktaturu, ta by totiž netolerovala žádnou opozici, obzvláště ne pokud jde o nějakou významnou menšinu. Kupříkladu Amnesty International, má jednu svojí pobočku v Izraeli. To by žádný skutečný diktátorský režim nestrpěl.
Z pohledu armády a válek, kterou Izrael vedl je to trošku složitější. Izrael od svého zniku vedl několik válek. Někdy byl Izrael napaden, jindy zase útočil on. Příčiny a důsledky byly různé. Tím, že Izrael byl uznáván širším mezinárodním prostředím, ale nebyl uznáván svými sousedy (někteří ho neuznávají dodnes), způsobovalo třenice a většinu těchto konfliktů. Izrael je od svého vzniku až do současnosti někým ohrožován. Proto je tam, také povinná branná povinnost a pokuj jí někdo odmítá, tak se zkrátka dopouští porušení zákona a je za to potrestán. Tak je to v každém státě, kde je povinná branná povinnost. Ohledně civilních stát, ty jsou bohužel v každém válečném konfliktu. To že na straně Palestinců, jich je víc, je zapříčiněno zejména tím, že se jedná o asymetrický konflikt, kde je jedna strano o dost silnější a proto druhá používá nekonvenční metody. Bojové možnosti Hammasu jsou omezené a to také odpovídá výsledkům. Navíc Izraelská vláda investuje nemalé prostředky do ochrany svých obyvatel, případě Hammasu je spíš na opak, protože čím více bude mrtvých civilistů, tím bude větší mezinárodní tlak na Izrael.
Válka je samozřejmě špatná a obě strany se v ní dopustí nějakých křivd. V tom případě je to hlavně Izrael, kdo se je snaží minimalizovat, kdyby to byl diktátorský režim, tak je nebude nijak šetřit a bude to dělat, jako to dělal Sadám Kurdům.
