Co je špatně s eurem?

Tento krátký text si klade za cíl jasně a především srozumitelně vysvětlit, co je špatně s eurem. Mnoho lidí věří, že tzv. PIIGS udělaly nějakou chybu, a jejich současné zadlužení je jejím následkem. V tomto textu se snažím vysvětlit, že problém je v samotném nastavení eurozóny, nikoli v politikách jižních států. Berte tento text prosím s rezervou, jelikož důraz byl kladen na srozumitelnost. Obšírněji se budu problematice věnovat v dalších příspěvcích.

Státy mezi sebou obchodují. Některé víc nakupují, jiné prodávají. A to je v pořádku. Tak vznikají nerovnováhy obchodní bilance (tj. vývoz mínus dovoz). Důsledkem je, že jedny peníze hromadí (např. Německo), jiné se zadlužují (např. Řecko). Mezi zeměmi, které mají různé měny to není problém. Kurz jejich měn se časem změní, a to tak, že měna země, která víc dováží (zadlužuje se), oslabí. Díky tomu se dovoz do této země zdraží, a tedy klesne. Naopak výrobky a služby této země pro cizince zlevní, vývoz proto vzroste. Tohle se stalo na Islandu v roce 2008. Do tohoto roku Island více dovážel, s ekonomickou krizí ale jeho měna oslabila a začal více vyvážet. Tím vydělal peníze a začal splácet dluhy z doby před a během krize (Island např. bez problému splatil všechny půjčky od MMF).

Problém s eurem je, že nemůže vůči sobě oslabit. Řecké euro proti Německému neoslabí. Proto k vyrovnání nerovnováh (tedy poklesu dovozu a nárůstu vývozu) musí dojít jinak. Ne změnou kurzu, ale změnou cen. Buď musí ceny (zboží, ale i práce tzn. klesnou platy) v Řecku klesnout, nebo musí ceny v Německu stoupnout. Prvnímu se říká deflace, druhému inflace. Protože Evropská centrální banka inflaci v Německu nedopustí, musí dojít k deflaci v Řecku. Problémem  je, že proces vyrovnání skrze deflaci je bolestivý. Nesmírně bolestivý: klesne vám plat, ale nájem, nebo např. inkaso klesne mnohem později, pokud vůbec a vy se tak musíte vzdát některých svých výdajů. Navíc dochází k tomu, že jsou rušena pracovní místa v nekonkurenceschopných oborech a dochází tak ke zvyšování nezaměstnanosti (to zvyšuje výdaje státu – sociální dávky). Celkově ekonomika zpomaluje.

A právě v tom tkví problém eurozóny: sejdou se dvě věci za ráz: stát musí splácet dluhy a ještě k tomu projít deflací. V tu chvíli státu přibývají výdaje, ale klesají prostředky, ze kterých je může platit: musí vyplácet víc na dávkách a splácet dluhy (to jsou ty přibývající výdaje) a zároveň s útlumem ekonomiky mu klesají příjmy. Proto začne provádět škrty. Jenže ty jen posílí zpomalování ekonomiky. A výsledkem je Řecko: nekončící spirála vedoucí dolů. Řecko je tak lapeno v dluhové pasti.

Jaká jsou řešení? Respektive: co se musí změnit, aby euro fungovalo? Možnosti jsou dvě: rozdělení eurozóny, a to buď “co stát, to měna”, nebo alespoň na dva bloky: severní a jižní. Pak by jižní euro oproti severnímu oslabilo a jižní země by začaly dluhy vesele splácet, tak jako Island. Konkrétně: dovolené ve Španělsku, Řecku či Itálii by pro “seveřany” zlevnily, ti by tam proto jezdili více a více utráceli. Tak by si jižní státy vydělaly na splacení dluhů. Že to zní příliš jednoduše? Přesně tohle se ale stalo po roce 2008 na Islandu. Tomu vzrostly po oslabení islandské koruny příjmy z turistiky mezi lety 2008 a 2013 z 25 na 50 mld. islandských korun. Vzrostl by samozřejmě i vývoz jiného zboží a služeb.

Druhou možností je vytvořit evropské ministerstvo financí, daně a rozpočet více se podobající státnímu rozpočtu. Toto ministerstvo by pak dělalo transfery ze severu na jih, stejně jako např. česká ministerstva financí a práce dělají transfery z Prahy na Bruntálsko. Velice ilustrativní je případ USA. Tam obchodní bilance mezi Arizonou a Kalifornií nikoho nezajímá. Je nepodstatná zkrátka proto, že mají federální ministerstvo financí, které dělá transfery.