Robert Templ – česká justice a trest smrti

Ve čtvrtek 14. 10. 2021 Vrchní soud v Praze definitivně potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni z roku 2007, kterým byl Robert Templ zproštěn obžaloby z dvojnásobné vraždy z roku 2001.

Pro laickou veřejnost může být případ nepřehledný, protože Robert Templ byl za tento skutek potrestán trestem nejpřísnějším, a to trestem doživotí.
Chronologie případu Tempel ZDE.

Případ získal pozornost tím, že se dostal k Evropskému soudu pro lidská práva, (dále jen ESLP) kde Robert Tempel dne 16. 11. 2020 uspěl.
Více o rozhodnutí ESLP, včetně rozsudku spolek Šalamoun informoval zde. Stěžejní body rozhodnutí ESLP:

Případ opakovaně vrácen soudu prvního stupně k novému přezkoumání, dokud nebude rozsudek o vině dosažen při páté příležitosti.

• Vrchní soud kritizuje posouzení důkazů a důvěryhodnosti svědků soudem prvního stupně, přístup v rozporu s vnitrostátním zákonem.

• Nejvyšší soud neposkytl důvody pro své rozhodnutí nevyslechnout přímo klíčového svědka a sám posoudit jeho důvěryhodnost.

• Přístup vrchního soudu naznačující, že by byl přijatelný pouze výrok o vině.

• Zvláštní sled událostí silně naznačujících nefunkčnost fungování soudnictví narušující celkovou spravedlnost řízení.

Selhala česká justice v případu Tempel?

Selhala naprosto fatálně. Je nutno uvést, že nepřísnější trest, který český právní řád umožňuje uložit, tedy trest doživotí, které soudy uložily Robertu Templovi přezkoumával soud stížnostní, dovolací, ústavní a dokonce ministr spravedlnosti, nikdo v postupu soudů nenašel sebemenší pochybení a proces byl spravedlivý!
Selhaly veškeré kontrolní mechanizmy přezkumu soudního rozhodnutí a zcela správně označil ESLP, v tomto případě, český justiční systém jako zcela dysfunkční.
Robert Templ neměl sebemenší šanci u vnitrostátních soudů se domoci svého základního práva na spravedlivý proces, obnova řízení s ohledem na chybějící novou skutečnost nepřicházela v úvahu, a věc by stejně posuzoval senát soudce Jiřího Lněničky.

Albert Žirovnický a stížnost k ESLP

Jako poslední přípustná instance k obraně práv Roberta Templa s trestem doživotí přicházel pouze ESLP. Není žádným tajemstvím, že autorem této stížnosti k ESLP je Albert Žirovnický. Málo je však známo, že Albert Žirovnický psal tuto stížnost ve vězeňské cele věznice Mírov, kde si odpykával svůj trest 18 let. Málo je známo, že stížnost byla psána ručně (odsouzení k vymoženostem jako je psací stroj, nebo dokonce PC s tiskárnou nemají přístup), že zároveň Albert Žirovnický celou stížnost přeložil do anglického jazyka. Ač Albert Žirovnický není právník, (studium PF započal až tento rok) s vysokou mírou pravděpodobnosti z vězeňské cely věznice Mírov, zachránil Robertu Templovi život.

Soudce Jiří Lněnička

ESLP nebývale ostře kritizoval postup předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Lněničky. (ZDE) K této kritice se ex post (alibisticky po rozhodnutí ESLP) připojil i Ústavní soud a předseda senátu Fremr dokonce hovořil o frustraci senátu soudce Lněničky. Spolek Šalamoun s naprostým zděšením sleduje některé případy, které posuzuje senát „malého“ muže soudce Jiřího Lněničky a které lze nazvat excesy. Podobnou frustraci předvedl soudce Lněnička o mnoho let později např. v kauze Lukáše Nečesaného, kde si za svůj přístup k věci vysloužil alespoň důtku. (ZDE), či kdy za dokonaný pokus o vraždu soudce Lněnička udělil movitému mladíku z dobré rodiny „podmínku“ s odůvodněním, že je to vlastně klukovina (poškozená přežila díky souhře řady náhod) a řadu dalších případů.
Nemusíte mít sebemenší obavu, to že naprostou libovůlí pošle soudce Lněnička Roberta Templa za smrt (trest doživotí), nebude nikterak postižen, protože veškerá jeho odpovědnost je již dávno dávno promlčena a některé případy soudce Lněničky jsou věrným obrazem, jakou vážnost a důvěryhodnost česká justice požívá.

Trest smrti

Budiž případ Roberta Templa velkým varováním pro zastánce znovuzavedení trestu smrti. Je to samozřejmě akademická debata, protože v civilizované Evropě, a s ohledem na závazky ČR, trest smrti nelze naštěstí znovu zavést. V České republice platí, to že pokud jste pravomocně a vykonatelně odsouzen, dokonce k trestu doživotí, rozsudek přezkoumají v rámci opravných, či mimořádných prostředků všechny soudy a ministr spravedlnosti, vůbec neznamená, že jste něco spáchal.

Animozita a zlovůle soudce Lněničky v případu Roberta Templa dosahovala takové intenzity, že pokud bylo možné trest smrti uložit, je vysoce pravděpodobné, že by tak soudce Lněnička učinil. Rozsudek trestu smrti by samozřejmě přezkoumaly další dysfunkční soudní instance a nepochybně by byl potvrzen, protože proces byl spravedlivý. Je nutno upozornit, že trest doživotí byl vynesen 26. listopadu 2008, pokud by bylo možno uložit trest smrti s ohledem na statistiku výkonů trestu smrti v České republice by byl již trest smrti na Robertu Templovi vykonán a pravomocného rozhodnutí o svém zproštění viny by se nepochybně nedožil.

Kauza Kramný a kauza Tempel?

Na otázku co mají obě kauzy společného je jednoduchá odpověď. Vůbec nic a mnohé. Oba zatíženi frustrujícím senátem, ať soudce Lněničky, či soudkyně Gilové, nemají u vnitrostátních soudů sebemenší šanci uspět. Jako u případu Roberta Tempela jsme svědky neuvěřitelného falšování protokolů, uzavírání tzv. řetězce nepřímých důkazů slovy a věty, které Kramný nikdy neřekl, a přesto je totožně opsal soud stížností, dovolací a ústavní, včetně revize ministra spravedlnosti. (Důkaz).
Jsme často svědky, že soudy a zejména frustrující senáty zcela ignorují závěry elit vědecké odborné veřejnosti a ryze odborné závěry nahrazují svou, zcela laickou úvahou, a to i přes ustálenou judikaturu, že soudy nemůžou hodnotit odborné znalecké závěry.
Učebnicovým příkladem je například metoda pachové identifikace, kdy naprostá zvěrstva, převážně komunistických soudců, opět zjevně frustrovaných senátů, (samozřejmě s posvěcením soudů stížnostních, dovolacích a ústavních a dále i ministryně spravedlnosti Marie Benešové) dospěla tak daleko, že se nejen česká odborná vědecká elita doslova vzbouřila a vydala prohlášení, které v takové podobě se za 32 let od sametové revoluce se v ČR nikdy nestalo. Prohlášení naleznete ZDE.
Pro spolek Šalamoun, který požívá mimořádné úcty odborné vědecké veřejnosti, není žádný problém zajistit a nechat signovat podobné prohlášení v kauze Kramný, odborníky celého světa s preambulí, že není žádný důkaz o tom, že Monika a Klárka Kramné zemřely dne 30. 7. 2013 na pokoji 6343 v egyptské Hurghádě po zásahu elektrickým proudem a zejména, že existují důkazy, které tuto příčinu smrti zcela jednoznačně vylučují.
Myslíte, že to Kramnému pomůže….. Kdepák.

Závěr

Případ Roberta Tempela je učebnicovým příkladem, který se nepochybně bude přednášet na právnických fakultách, jako příklad totální dysfunkce české justice.
Spolek Šalamoun je za 27 let své činnost obrovským pramenem informací z různých podobných kauz. Je zcela děsivé, že i v roce 2021 je spolek Šalamoun zcela zahlcen případy, o kterých se nikde nepíše, nejsou tématem knih, či celovečerních filmů a přesto jsou to naprosté excesy. Jsme svědky doslova falšování důkazů, hrubého ohýbání objektivní pravdy, falšování či dokonce manipulace s protokoly z hlavních líčení, či veřejných zasedání a řadu dalších selhání, bez sebemenšího zájmu občanské veřejnosti.

Jen pro přesnost, když policie ve Francii navrhla, že se nebude moci pořizovat obrazový záznam při demonstracích, tak statisíce Francouzů demonstrují v ulicích, až byl návrh vzat zpět. (ZDE) Pokud by se podobný případ jako Tempel stal ve Francii, lze se důvodně domnívat, že všichni aktéři nezákonných rozsudků již nebudou soudci, a taktéž ministryně nespravedlnosti.

Česká republika je dle čl. I. Ústavy demokratický a právní stát, který v případu Roberta Templa naprosto a zcela selhal, a bohužel to není případ první ani poslední.
Ze svého osobního pohledu jsem doslova zděšen, když poslouchám emeritní bardy justice, advokacie a dalších, že tohle by se za „bolševika“ nikdy nestalo.

Drtivá většina občanů České republiky nepotká v cele na Mírově Alberta Žirovnického, či někoho podobného, který „pro bono“ sepíše podání vlastní rukou, které následně přeloží, k soudu poslední instance. Objektivně máte smůlu a u vnitrostátních soudů, včetně soudu Vrchního, soudu Nejvyššího a dokonce soudu Ústavního nemáte sebemenší šanci uspět.
Vítejte v právní státě.
Václav Peričevič
místopředseda spolku Šalamoun